Refugi d´Amitges- Mirador de l´Estany- Portarro d´Espot- Estany Nere- Collada dels Gavatxos- la Portella- Refugi de Colomina. Fyzicky je tahle část taky docela v pohodě, jen stoupání do sedla Collada dels Gavatxos je náročnější, závěrečná část jde kamenným polem. Každopádně nejtěžší bylo najít cestu. Určitě je dobrý už mít nějakou zkušenost s vyššíma horama.
Sluníčko nás budí kolem 8. Vstáváme, snídáme, čajíček zahřeje, mytí ešusu a raní hygiena naopak zamrazí, voda je jak led. Nakonec vyrážíme v 9:30, takový ideální čas na tůru :-). Klesáme údolím kolem jezera Estany de les Obagues de Ratera, kousek za ním potkáváme rozcestí, tam se vydáváme doprava (dolů) a cesta nás dovádí až na vyhlídku Mirador de l´Estany, odkud máme krásný výhled na celý jezero Estany de Sant Maurici. Tady se musíme kousíček vrátit a traverzem dojít k dalšímu rozcestí, odkud to máme asi hodinku mírného stoupání do sedla Portarro d´Espot. Zase nám pěkně fičí, tak se žádná sváča nekoná, jen fotíme krásné výhledy na Estany Llong a okolní hory a začínáme klesat.
Po asi 45 min. potkáváme rozcestí s odbočkou na Estany Nere. Konečně sváča. Už nám teda začíná trochu docházet jídlo, ale čočkovka s kuskusem a olivy stejně bodnou. Pak už opouštíme hlavní cestu a odbočujeme na Estany Nere. Ten rozcestník je asi poslední značka kterou jsme potkali, nejdřív dem přes louky, spíš vlevo, kde pak cesta stoupá podél potoka. Občas tam objevíte mužíky, kteří vás cca po 30 min zase stočí kousíček doprava (v podstatě do vedlejšího údolíčka (teda asi kdyby jste pokračovali podél potoka, tak se nic nestane protože ten vytéká z Estany Nere, ale v pravo je to asi pohodlnější), kterým úspěšně dorážíme k Estany Nere. Značky jsme tam nepotkaly, ale jezero se obchází zprava a cesta vede asi 50 m nad hladinou jezera. My samosebou byly u hladiny :-(….. drápem se nahoru a hurá- potkáváme pěšinku po které za chvilku dorážíme k dalšímu jezírku- jezírek je tu teda spousta, každopádně my všechny obcházely zprava, jednou jsme musely vyťapat nahoru takovým kamenným průsmykem a pak jít trochu větší oklikou (zase zprava), ale skoro vždycky tam někde byla hromádka kamenů ukazující cestu. A když nebyla, tak jsme šly tam, kde to vypadalo nejschůdnějc (stejně není kde se ztratit a cesta je klasická- na konec údolí a pak vyjít závěrečný krpál do sedla 🙂 ).
Bohužel začíná docela pršet, čas schovat foťáky a vytáhnout bundy…. Už není tak příjemně, bez sluníčka, ve skoro 2500m a s fresh větříkem je spíš zima než teplo. Překonáváme “posledních“ pár metrů….a sakra nedocházíme do sedla, ale teprve k finální části údolí, kde se nacházejí 2 jezera- Estanys dels Gavatxos. Musíme klesnout k jezerům a projít mezi nima, tady nás docela vedou mužici a občas vidíme i vyšláplou pěšinku, dokonce přestalo i pršet. Posledních asi 150-200 vejškovej metrů jde kamenným polem, tak se ani neobtěžujem hledat cestu a dem kudy to pustí a za chvilku se ocitáme v sedle zvaném Collada dels Gavatxos. Pecka výhledy, odsud sou fakt úžasný, všechno máme jak na dlani- údolí, kterým jsme přišli, stejně jako údolí kam půjdeme, je tu nádherně,……ale zima, rychle fotíme a začínáme sestupovat.
Sestup je docela prudký, a tedy i rychlý. Za půl hoďky jsme u prvního jezera Estany de Castieso, cesta je tu jasná a pohodlná, obcházíme ho zleva a kousek před dalším jezerem obědváme- už taky bylo načase. Máme hlad jak vlci. Kocháme se krajinou a jsme fakt rádi, že jsme stihli výhledy ze sedla, teď je totiž v mracích. Brrr, zima balíme a pokračujem, pěšinka nás krásně vede mezi jezery, míjíme bivak ve skále (je dobrý o něm vědět, třeba se bude hodit příště) a přicházíme k jednomu z největších jezer v tomhle NP, k Estany Tort. Obcházíme ho zprava a na jeho konci to berem přes hráz (což by se sice nemělo, ale je to zábavnější než po cestě) až dojdeme ke staré kolejnici. Sice nevím k čemu sloužila, ale typuju, že k přivezení materiálu na stavbu hrází. Zpestřujem si cestu a pokračujem po kolejích, značka sice vede jinam, ale teď už všechny cesty vedou do Říma 🙂 Za chvilku docházíme k rozcestí, kde se vydáváme doprava na Refugio Colomina. Zbývá nám asi 20 min. cesty, je to pohodlné a dobře značené stoupání. Když dorážíme k chatě, vidíme docela dost lidí, nejdřív jsme se lekly, že je otevřená, ale záhy zjiťujeme, že je jen populární. Chata má krásný, nový bivak, kde navíc bylo teplo. Super!!! Zabíráme 2 postele a vaříme….. i žaludek má svá práva a už se o ně silně hlásí.
Po dobrý véče se pak začínáme kamarádit se zbytkem chaty, zvou nás na panáčka a takovou druhou véču- sýr, šunka, španělský pršuto, nechápem odkud to tahaj, ale je to bezva. Zejtra ale musíme brzo vstávat, tak v 22 zase uleháme, ale byl to super večer.
Přidat komentář