• Menu
  • Menu

Naučná stezka Borkovická blata

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Jihočeský kraj » Naučná stezka Borkovická blata

Blata

Soběslavsko – veselská blata leží v nadmořské  výšce 410 -430 m, představují nejsevernější rašeliniště Třeboňské pánve. Zdejší rašelinové ložisko se začalo vytvářet před více než 10 000 lety. Postupně vznikala vrstva rašeliny o mocnosti 2-6 /i 8/ metrů. Nacházejí se tu dvě přírodní rezervace, které tvoří jádra rozsáhlé evropsky významné lokality – PR Borkovická blata a PR Kozohlůdky.

Borkovická blata
Borkovická blata

Naučná stezka Borkovická blata

Poznání první z nich umožňuje Naučná stezka Borkovická blata / krátce nazývaná Blatská Stezka/. Stezka byla vybudována v letech 1979 – 1980 za vydatné pomoci žáků Střední zemědělské školy v Táboře. Trasa, vedoucí zčásti po povalových chodnících, je dlouhá 6 km. Projdete nitrem rašelinných borů a regenerujících porostů po ruční i průmyslové těžbě. Podél trasy najdete 60 tabulí s informacemí o místní flóře a fauně, těžbě a využití rašeliny i blatské lidové kultuře. Na projití trasy by vám měly stačit 2 hodiny.

Blatská příroda se vyvíjela v atypických podmínkách, na zamokřených lokalitách, močálech a bahniskách. Dařilo se zde jen různým vlhkomilným rostlinám, mechům, rákosu, sítninám, ostřicím a pod. Jejich zbytky se nemohly v půdách chudých kyslíkem rychle rozkládat a mineralizovat, proto rašeliněly. Borkovické rašeliništězačalo vznikat před více než 10 000 lety. Mocnost rašeliny dosahovala hloubky 4-8 m.

Borkovická blata
Borkovická blata

Blatská krajina 

je jedinečná a tak silná, že ovlivnila i zdejší obyvatelstvo, které mělo své vlastní nářečí, kroje, zvyky i architekturu.  Velkou sbírku lidových krojů je možné vidět v Národopisné expozici Husitského muzea Tábor v Soběslavi. Zbytky blatské architektury jsou chráněny v blatských obcích.

Blatská flora a fauna

Flora: Rašeliník, suchopýr úzkostlivý, suchopýr pochvatý, rosnatka okrouhlolistá, bublinatka jižní, klikva bahenní, rojovník bahenní, brusnice vlochyně, kapraď hřebenitá, krušina olšová, borovice lesní a borovice bažinná – blatka.

Fauna: Budníček menší, cvrčilka zelená, bramboříček hnědý, bekasina, čírka obecná, kalous pustovka, zmije obecná, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, kuňka ohnivá, lasice hranostaj, batolovec červený, kozlíček dvojtečný, bělopásek topolový a bělopásek tavolníkový.

Borkovická blata
Borkovická blata

Těžba rašeliny

Rašelina se v oblasti začala těžit v polovině 19. století. Těžilo se ručně, začínalo se po skončení jarních prací, tedy obvykle v květnu. Těžit se smělo do hloubky 3 m. Želízkem, upraveným do tvaru písmene L, se vyrýpávaly tzv. borky velikosti cihly. Borky se nechaly vyschnout a po 10 dnech se se tavěly do „kapliček“, po dvou až čtyřech týdnech do figur, dutých kopek. Sloužily pak k topení, vydrobená rašelina se používala jako podestýlka, jindy se lisovala a prodávala k zahradnickým účelům.

Blatská architektura

Původní stavby této oblasti byly dřevěné roubenky. Koncem 18. století  bylo započato s přestavbou vesnice. Roubenky byly nahrazeny zprvu kamennou, později cihlovou zástavbou.

Mažice - blatská architektura
Mažice – blatská architektura

Jihočeská vesnice přebrala základní stavební prvky z měst a vytvořila tak nový typ stavby, jihočeské selské baroko. Blatská architektura je typická přízemním, doširoka rozloženým obytným odmem, lomenicovými vraty navazujícími ozdobnou zdí na vysoký patrový špýchar.

Typické pro selské baroko jsou malebné štíty s bohatou štukovou výzdobou. Na výstavbě se podíleli mísní zedničtí mistři, kteří vkládali do své práce více než jen pouhý řemeslnický fortel. Tvořili ze skutečné lásky ke svému řemeslu, z lásky k lidu, kterému stavěli, z lásky k zemi, ve které žili. Tak vznikly stavby, které jsou skutečnými památníky prosté lidové tvořivosti.

Naučná stezka se nachází  v severozápadní části Soběslavských blat, nedaleko Soběslavi a 3 km severně od obce Mažice.

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.