• Menu
  • Menu

NORSKO 2

Pulpit Rock

Posnídaly jsme výborný koláč, který Linda upekla, a jdeme do přístavu na trajekt. Počasí nám přálo. Svítilo slunce a bylo 16 stupňů, ideální podmínky pro trek. V 8 hodin už jsme čekaly u Fiskepirterminalen na trajekt Norled, který nás po 30 minutách zavezl do městečka Tau. Vše je zajištěno společností Tide Reiser. U trajektu už na nás čekal autobus a odvezl nás na parkoviště. Odtud jsme začaly výstup na Pulpit Rock, v norštině Preikestolen a česky Kazatelna. Trajekty a busy jezdí denně po 40-ti  minutách od 1.5. do 30. 9. Doprava stojí 250 NOK.

Cesta na Pulpit Rock
Cesta na Pulpit Rock

 Šla jsem s Evou napřed a Linda zůstala s Petrou. Chtěly jsme se dostat na Preikestolen co nejrychleji, dokud na vrcholu nebudou davy lidí. Proto jsme také jely prvním trajektem. Jaké bylo ale naše zklamání, když už se vlastně plno lidí z výstupu vracelo. Pak nám došlo, že se na parkoviště mohlo zajet i autem. Sice objížďkou, ale zato dříve. My auto neměly, ale cesta trajektem byla moc pěkná. Lindu s Petrou jsme už dávno nechaly za sebou a začaly jsme si dělat vážné starosti, jak Linda cestu zvládne. Před pár lety měla zlomený kotník, operace se nepovedla a kotník zůstal nepohyblivý. Začátek trasy byl velmi strmý. Za nedlouho jsme se vyškrábaly po balvanech, uprostřed borových lesů. I další výstup nebyl jen procházka, protože se celou dobu šlo po kamenech a do kopce. Některá místa jsou špatně schůdná a musí se občas šplhat přes skálu a vysoké balvany. Snad jediná rovina byla Krogabekk bažina, přes kterou vede dřevěná lávka.

 Pohledy do propastí, byly nebezpečné. Jen na jednom místě byla možnost se přidržet řetězu. Asi v polovině cesty je skála, kde jsme si s Evou byly jisté, že to Linda vzdá. Petra jí ovšem celou cestu pomáhala a Linda to nakonec zvládla.  Problém byl, že moje pití měla Petra a jídlo Linda. Od půlky cesty jsem si vybírala místo, kde bych se z nějakého praménku napila. Eva se rozdělila o malou lahvičku vody a dala mi kousek sušenky. A to bylo vše, co jsme sebou měly.

Na vrcholu Pulpit Rock
Na vrcholu Pulpit Rock

Na trase jsou jezírka, kde se dá koupat, nádherné výhledy na fjordy a cesta je také dobře značená. Značky přesně ukazují, kolik se ušlo a kolik kilometrů ještě zbývá do cíle. Trasa je celkem 8,5 kilometru. S Evou jsme to ušly za 4 hodiny a Linda s Petrou asi o dvě hodiny déle. Míjely jsme davy Poláků, Korejců, Rusů a občas jsme zaslechly i češtinu. Co jsme nechápaly, že si lidé berou na výstup menší psy. Není to pro ně vhodný terén, i když vstup pro psy je povolen. Všude se také píše, že na Preikestolen můžete vystoupat v každém věku a v jakékoliv kondici. Na to bych nevsázela, není to pravda. Potkávaly jsme rodiče s miminky na zádech, nebo v šátku na břiše. Míjely jsme i několik zraněných lidí. Vyhýbání se davům lidí na uzoučkých kamenitých cestách mě dost štvalo.

Preikestolen – Kazatelna – Pulpit Rock

Mám strach z velkých výšek a na Kazatelně jsem se ke kraji ani nepřiblížila. Preikestolen je test tohoto strachu. Tento masivní žulový útes se tyčí 604 metrů nad Lysefjordem. Horní část je zakončena čtvercovou plošinou o velikosti 25 x 25 metrů. Předpoklad vzniku plošiny se datuje před více než 10.000 lety, kdy ledovec ležel těsně nad skálou. Voda zmrzla a dostala se do skalní trhliny a odlomily se bloky skály. Lidi jsou opravdu šílení, sedají si na kraj, nohy dolů (třeba jako Petra), nebo dokonce i stoji nad tou obrovskou hloubkou, jen aby získali krásné fotografie. Petra nám povídala, že tam dokonce někdo dělal přemety. Ani jsme se na plošině moc nezdržely, protože jsme pospíchaly.

Na vrcholu Pulpit Rock
Na vrcholu Pulpit Rock

K velikému překvapení jsme děvčata potkaly na cestě zpět. Dolů to jde rychleji, ale musela jsem se celou cestu soustředit, kam šlapu. Na parkovišti jsme dlouho čekaly, než sejdeme a budeme se moci vrátit do Stavangeru. Byla jsem docela unavená a i hladová. V bufetu na parkovišti, kde pracovala strašně nepříjemná prodavačka, jsme si koupily párek v rohlíku, džus, vodu a kávu. Vrátily jsme se zpět stejnou cestou, jakou jsme přijely. Ve Stavangeru v info centru, kde na rozdíl od prodavačky v bufetu jsou všichni moc fajn, jsme si ještě koupily lístky na projížďku lodí po Lysefjordu. Jen co jsme se vrátily, uvařila jsem večeři a do noci jsme si povídaly o zážitcích z treku.

následující cestopis

předcházející cestopis

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

komentář