Na kole s dětmi
Nový Rok jsme oslavili v laoském Luang Prabang. Honza brzy ráno za rozbřesku odchází. My holky se povalujeme v posteli a nemáme chuť ani sílu cokoli dělat. Až s hodně pokročilým Sluncem jdeme do naší kavárničky na skvělou snídani.
Honza se také vrací a vypráví nám své ranní zážitky. Mumraj u Královského paláce se nakonec mění v tradiční posvátný rituál. Stovky mnichů s mošničkami, lemující cestu a davy lidí, kteří je obdarovávají rýží. Almužnu přijímající mniši a ti co je obdarovávají , kteří si tímto chtějí zlepšit svou karmu a své hříchy. Zástupy oranžových hábitů , proplétající se Laosané .
Kolem poledního si půjčujeme kola a vyrážíme na výlet. Míjíme celé městečko, na vodopády. Míjíme stovky motorek, ťuk –ťuků, luxusní vily a hotely i obyčejné chatrče.Přijíždíme do malebné vesničky s malými políčky a úhledně zasázenou zeleninou. Na zemi se hrbí pracovití Laosané. Odbočujeme podle cedule na vodopády. Je zde závora ,vybírá se vstupné. Vodopád je sice malý, ale síla vody hřmotně dopadá na zem. Je zataženo a tak koupání se nekoná.
Jedeme dál po kamenité cestě , začíná být strmější a strmější, rozbíhá se do dalších a dalších cest a cestiček. Držíme se nejblíže toku řeky, abychom nezabloudili.Projíždíme, za velké pozornosti domorodců, chudými vesničkami.Většinou se na nás usmívají a pokřikujeme na sebe „sabajdí“. Často propukají v šílený řehot.
Je vedro, máme žízeň a výstup s koly je čím dál namáhavější.Pohostinní Laosané nás zvou na osvěžující vodu, ale raději s díky odmítáme.Bojíme se infekce .Další část cesty je stoupání do nekonečných kopců.Děti se bouří a nechtějí pokračovat.Smlouváme a lákáme je na 5 km vzdálený resort. Slibujeme úžasné občerstvení, studenou colu, báječný oběd.
Stoupáme, žízniví a znavení.Několikrát nás míjí funící motorky, malé náklaďáčky . Potkáváme Laosany, kteří sjíždí do údolí nabízet rýži, zeleninu. Ženy vezou ve svých bambusových ošatkách ananasy. Krajina se začíná měnit a před námi se rozprostírá překrásná exotická země.Je výhled do údolí za kterým se tyčí vysoké kopce. Máme ukrutnou žízeň. Úplně zmoženi se ocitáme v tropické zahradě . Procházíme kolem luxusních bungalovů, míjíme bazén.Všude je klid a nic nenasvědčuje, že by zde byl někdo přítomen. Sedáme si před opuštěnou recepci. Je odsud překrásný výhled do krajiny a přilehlé zahrady. Až hlučné zazvonění telefonu v recepci přivolá ženu, která na nás nevěřícně zírá.
Kupujeme vodu a colu. Přichází další muž a za chvíli i jeho žena, která nám uvaří něco k snědku. Jsou milí a úslužní.Loučíme se a musíme pospíchat do údolí. Nemáme na kolech světla a sjezd bude o život.Udržet kolo v rukách je opravdu těžké. Držíme pevně řidítka a vyhýbáme se ostrým kamenům. Opět nás zdraví vesničané. Obloha je úplně temná a tak téměř za tmy a mírného deště vjíždíme do Luang Prabang.
Za odměnu si dáváme vynikající palačinky, jíme čerstvě nakrájené ovoce.
Rychlá sprcha a usínáme během pár minut.
Přidat komentář