Prokřehlé duše v Novém světě
Z Hradčanského náměstí kolem Lorety přicházíme do Nového světa. Je nedělní dopoledne. I na velmi mrazivé počasí je kupodivu venku hodně turistů. V Novém světě na nás dýchne opět kouzlo pražských uliček a zákoutí. Tady už jdeme téměř osamoceni. Vůně linoucí se z otevřeného okna, nás zastavuje a vroucně si přejeme, aby kouzelný hlas nás pozval dále. Do toho zazní mámivá hudba Verdiho Rigoletta s doprovodem cinkajícího nádobí a podmanivý ženský a mužský hlas.Trochu závidíme a raději jdeme dál.
U kostela sv. Jana Nepomuckého míjíme kapelu hradní stráže. Láká nás to dále až k hradu. Sestupujeme po Radnických schodech, kde o kus dál u poloprázdných hospůdek , děvčata zářící v červených kostýmech, nás v anglickém a ruském jazyce, lákají dovnitř, trochu zklamané naší českou identitou. Množství turistů s námi pomalu vystupuje k Pražskému hradu. Výhled není zrovna ideální, ale za hlasu houslí všude vyzařuje pohoda, podtržená majestátností tohoto místa. Zkřehlé ruce a zmrzlé nohy nás popohání a my míříme zpět na Hradčanské náměstí. Příjemnou procházku zakončujeme posezením v hospůdce. Tady ochutnáme něco dobrého , zahřejeme se svařeným vínem.
Nový svět – čtvrť , která byla v historii určená hlavně chudým vrstvám. Barevné domečky s malými okny , nalepené na sebe dávají pocit, že jste v nějaké pohádce. Z vykřičené hospůdky U Zlaté hrušky je dnes romantická hospoda . Nový svět si oblíbilo spousty umělců .Několik let zde například pobýval Jan Zrzavý , z dnešních můžeme zmínit známého režiséra Jana Švankmajera, který zde bydlí. Tato , na Prahu nezvykle tichá oblast, vás přepadne svojí malebností , svým nádherným okolím a svojí neopakovatelnou atmosférou.
Přidat komentář