• Menu
  • Menu

Omán – leden 2016

Před cestou a obecné informace

Už delší dobu jsme se bavili o tom, že bychom rádi zase někam vyrazili. Měli jsme přesně dané období, ve kterém chceme jet, jenže se stále nikde neobjevovaly levné letenky. Chtěli jsme totiž vyrazit hned na začátku ledna a tou dobou je prostě všechno o dost dražší, než kdybychom počkali na druhou půlku ledna nebo únor. Nakonec jsme letenky koupili 23. prosince 2015 a 1. ledna 2016 odlétali. Letenky do Ománu nebyly sice úplně levné, ale byla to pro nás v tu chvíli vlastně jediná možnost a nakonec se ukázalo, že jsme neprohloupili a destinaci vybrali dobře. Letenky jsme koupili u FlyDubai, což je nízkonákladová letecká společnost, takže jsme nemohli očekávat žádné super služby, ale let do Dubaie a následně do Muscatu není zase až tak dlouhý, takže jsme to riskli.

Wahiba sands
Wahiba sands

Půjčení auta v Ománu

Naše skupinka byla tentokrát čtyřčlenná – dva kluci a dvě holky. Počet byl ideální, protože jsme si pronajali jedno auto, náklady na něž jsme mezi nás 4 rozpočítali a nevyšlo to proto až tak draze. Už z Čech jsme u Europcar zamluvili auto, které jsme si pak vyzvedli hned po příletu na letišti. Na cestování po Ománu stačí sice auto s náhonem na dvě kola, ale člověk musí počítat s tím, že s ním nemůže jet do písečných dun a taky nezvládne některé horské úseky, takže my jsme si zamluvili 4×4 s tím, že nám byl nakonec v půjčovně přidělen téměř nový Mitsubishi Outlander. S autem jsme byli spokojení, nenechalo nás nikdy ve štychu a vyjelo, kamkoli jsme si usmysleli. Po Ománu se vyplatí cestovat autem, protože místní doprava není nic moc a na spoustu míst by se muselo taxíky, které nejsou zrovna nejlevnější. Benzín v Ománu vycházel na 8,-Kč/litr, takže jsme nemuseli řešit, kolik kilometrů ujedeme. Nakonec jsme jich zvládli cca 1.800. Silnice jsou v Ománu většinou na skvělé úrovni – jenom v horách jsme jeli po štěrkových těžko sjízdných silnicích a samozřejmě ani v poušti žádná dálnice nebyla. Většina silnic je navíc hustě osvětlena – dle našeho názoru skoro až zbytečně. Jinak v Ománu mají rádi kruhové objezdy a retardéry – obojího je tam požehnaně. A všude je spousta velkých a nově vypadajících aut – Ománci jsou podle mě nadšení motoristé a auto je jakýsi obrázek jejich finanční zajištěnosti.

ománská rodinka
ománská rodinka

Ubytování v Ománu

Další výhodou počtu 4 bylo, že v podstatě všude jsme si mohli vzít 4-lůžkový pokoj, resp. apartmán se dvěma ložnicemi, který vyšel o něco levněji, než kdyby se cestovalo např. jen ve dvou. Co se ubytování týká, rozhodli jsme se pro hotelové pohodlí, ale jinak není problém spát v podstatě kdekoli v Ománu, kde jsme se pohybovali, ve stanu – ať už na pláži nebo na kraji cesty. Člověk tím samozřejmě dost ušetří, protože levné hotely se v Ománu najít v podstatě nedají – tedy porovnáváme-li to s hotely např. v Asii, kde se člověk vyspí v pohodě za stovku. Tady byla nejběžnější cena „levných“ hotelů na úrovni kolem 10 RO, což vycházelo cca na 670,-Kč/osoba/noc. Někdy byla součástí snídaně, jindy se dala za 1,5 – 2 RO dokoupit. Ve všech pokojích byla většinou na stropě samolepka, která ukazovala, kterým směrem se mají muslimové modlit. V některých pokojích navíc byla malá kuchyňka s mikrovlnkou a varnou konvicí.

Jídlo

Jídlo je v Ománu naopak celkem levné. Všude je spousta supermarketů – pro nás nejzajímavější byla asi síť LU–LU, ale i tam, kde byl jiný řetězec, se dalo nakoupit za ceny jako v ČR, někdy i levněji. Teplé jídlo jsme kupovali nejčastěji v coffee shopech, které vedli zejména Indové. Oběd nebo večeře se dala koupit většinou od 40,-Kč do 200,-Kč, podle toho, na co měl člověk zrovna chuť. Nás nadchly mj. i čerstvé džusy, které stály nejčastěji 500 biazů (tedy 1/2 RO). Co se v Ománu koupit nedalo, byl alkohol, takže případně doporučujeme koupit na letišti – pak už má člověk smůlu a koupí si max. nealkoholické pivo, resp. musí zajít do nějakých luxusnějších hotelů.

Kdo pracuje v Ománu

Zaujalo nás, že jediný, kdo v Ománu vlastně pracuje, jsou cizinci, a to zejména Indové. Ománci pouze podniky vlastní a dohlížejí, příp. kasírují, ale samotnou práci odvedou právě cizinci. Když např. přijede Ománec ke coffee shopu, jen zatroubí, Ind vyběhne, přijme objednávku, donese jídlo nebo kávu a vezme si od Ománce peníze z okénka u auta.

na ulici
na ulici

Oblečení

Typický Ománec má na sobě bílou dlouhou „košili“ a na hlavě čepičku. Ženy jsou zahaleny v černém, ale většina z nich má odhalený obličej. Párkrát jsme zahlédli i ženy s takovou zvláštní maskou na obličeji – říká se jim netopýří ženy. Jinak je však možné spatřit v Ománu lidi oblečené v podstatě v čemkoli. Ze začátku jsem se bála chodit v tílku a v kraťasech, ale nakonec jsem s tím nikde neměla problém, jen do Velké mešity v Muscatu jsme se museli zahalit od hlavy až k patě.

Světla a WC

V Ománu mě ještě zaujaly neony, kterých je všude nepočítaně – v noci svítí hotely, restaurace, obchody, firmy… prostě cokoli. Kupodivu zde moc nejsou turecké záchody, jde spíš o výjimky. Naopak není úplně běžné, že na záchodě najdete toaletní papír – Ománci spíš používají spršku, která je vedle mísy.

Země Omán

Omán je arabský stát v jihovýchodní části Arabského poloostrova, ležící na pobřeží při Arabském moři  a Ománském zálivu. Na severu sousedí se Spojenými arabskými emiráty, na jihozápadě s Jemenem a na západě se Saudskou Arábií. Celková rozloha země je 309 500 km². V zemi žijí přibližně čtyři miliony obyvatel. Valná většina obyvatel jsou muslimové. Mezi dorozumívací jazyky patří úřední arabština a hojně používaná angličtina – skoro nikde jsme neměli problém se na základních věcech dohodnout.

Omán, resp. správně Sultanát Omán, je monarchií. Současným sultánem a zároveň předsedou vlády je Kábús bin Saíd z dynastie al-Saídů. Sultan Qaboos je v současné době bezdětný. Fotky sultána Qaboose jsou v podstatě na každém rohu a samozřejmě se po něm jmenuje i spousta památek, ulic apod.  

na ulici
na ulici

Na kolik to vyšlo?

Když jsem před cestou pročítala cestopisy na internetu, všichni psali, že se v Ománu platí rijály (RO), které při přepočtu odpovídají 50,-Kč. Bohužel kurz se od té doby změnil a my měli kurz cca 67,-Kč za 1 RO.

Letenka Praha –  Muscat a zpět+ přípaltek za místa u nouzového východu          12.600,-Kč

Ubytování                                                                                                                                6.150,-Kč

Auto + benzín na osobu při 4 lidech                                                                                 4.700,-Kč

Jídlo +  pití                                                                                                                            3.500,-Kč

Vstupy                                                                                                                                       300,-Kč

Ostatní (suvenýry, pohledy, víza …)                                                                                   750,-Kč

NÁKLADY CELKEM NA JEDNU OSOBU:                                                      28.000,-Kč      

foto: Miloš Šálek

na konec cestopisu

následuje cestopis 

                                                                                      

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

komentářů