Ostrale´012
Výstava konaná v hlavním městě Saska každoročně láká nejen německé návštěvníky. Díky své poloze blízko za hranicemi sem zavítají i čeští návštěvníci. Doporučuji si vyhradit na návštěvu minimálně víkend. Všechny skvosty Drážďan a okolí není možné zvládnout za měsíc či půl roku, avšak jeden příjemný víkend spojený s kulturou a poznáváním…
Co to však vlastně Ostrale je?
Jedná se o výstavu konanou každý rok. Účastní se jí evropští i mimoevropští umělci a studenti. Prezentují se zde různé oblasti umění. Sochařství, malba, film či tanec. Tradičně zvolené místo díky své rozloze a historickému významu leží v oblasti Ostragehege. Dle toho též i název OSTRALE. Výstavní plocha činí 15 000 m² a venkovní plocha 50.000 m². Letos se koná již šestý ročník. Umělci se zde zabývají současnou politickou situací, osobními problémy, životem či jednoduše ukazují jednoduchou krásu okolo nás v jiném světle. Mnozí se snaží sdělit informace velmi nenucenou formou, avšak divák zůstává nad objektem stát v zamyšlení. To je dle mého názoru smyslem této výstavy. Zamyslet se a objevovat…
Program výstavy je rozlišný v celém jejím průběhu. Stálá instalace je neměnná a k této se připojují akce taneční, divadelní i hudební koncerty.
Mnohé z vystavovaných předmětů jsem nepochopila a asi ani pochopit nemohla. Nad jinými jsem však strávila dlouhou chvíli. Připomínaly mi dětství nebo nedávnou chvíli po boku nejlepšího přítele. Objekt zabývající se pouty v rodině, spojitostí každého člena rodiny do rodového stromu. Ve vyřezaných vykotlaných kmenech byly znázorněny fotografie členů jedné rodiny s dcerkou, dědečkem i rodiči. Můžete si do tohoto kmene vlézt a stát se součástí. Při pohledu na toto dílo jsem vzpomínala na svou rodinu, kterou jsem již dlouho neviděla. Umělec dokázal jednoduchým nápadem i zpracováním vyvolat silné emoce.
Mým nejoblíbenějším dílem je projekce na čistou bílou stěnu. Promítají se zde záběry mořského břehu a vodní hladiny s hejny racků, na levé straně na skalním útesu balancuje malý človíček. Na pravé straně se odráží stín přichystané židle. Usedám a stávám se součástí promítané scény. Jakákoli aktivita je zaznamenávána oky ostatních pozorovatelů. Hra světel a stínů připomíná japonskou stínohru. V klidu sedím na židli, poslouchám zpěv racků a pozoruji moře. Jsem na dovolené ve vzdálené vesničce na jihu Francie a odpočívám od denních starostí. Nádhera.
Výstava zaujme svou neobyčejnou rozlohou a interaktivností. Je pravda, že mnohdy pro nás byla pravděpodobně interaktivnější, než bylo úmyslem. Návštěvu jsme si krásně užili, pobavili se i zamysleli. Využili jsme možnost nechat na sebe působit umělecká díla a mnohdy být i jejích součástí. Vřele tuto akci doporučuji všem milovníkům moderního alternativního umění.
Přidat komentář