Pevnost v Cartageně – Castillo de San Felipe de Barajas
Pevnost pojmenována na počest Philipa IV., krále Španělska. Pyšní se majestátně na kopci s výhledem na město a přístav. Největší a nejsilnější pevnost, kterou kdy Španělé postavili ve svých koloniích. Pevnost v Cartageně – Castillo de San Felipe de Barajas. Říká se, že kdyby nebylo pevnosti a Britové by Cartagenu dobili, mluvilo by se tu anglicky.
První etapa výstavby započala již za dva roky po založení města v roce 1536. Po 121 letech se pokračovalo s rozšířením a další obnovení v roce 1763. Během své pestré historie, hrad chránil město proti pirátům, kteří se snažili loupit zlato a poklady mířící do Španělska. Na pevnosti jsou stále původní děla, sklady střelného prachu, tunely k evakuaci a také věznice.

Blas de Lezo y Olavarrieta 3.2.1689 – 7.9.1741, také známý jako „Patapalo „a později jako “ Mediohombre “ Polovička muže, díky mnoha zraněním, které utrpěl při svém dlouhém vojenském životě. Tento španělský admirál je jeden z největších stratégů a vojevůdců v historii španělského námořnictva. Proslavil se zejména při obranné taktice v Bitve o Cartagenu de Indias (1741), kde Španělé rozdrtily daleko lepší kontingent britské námořní a pozemní síly
Zpátky jsme šli stejnou cestou. Zastavili jsme se v obchodě pro pití a na párek v rohlíku. Sedli jsme si na náměstí se sochou Simona Bolívara a pozorovali nějakou náboženskou seanci. Nejdřív tady chlápek fanaticky řval do mikrofonu a pak společně meditovali. Rohlík nedojím, ale položím ho pro holuby k patě sochy. Čekali jsme, že si na něm smlsnou holubi. Místo toho si ho vzal procházející člověk a rovnou ho snědl.

Míjíme zlatnictví a dílnu se smaragdy. Tady kupuji křížek se šesti smaragdy pro mého prvního vnoučka Daniela. Za pár týdnu má křtiny. Koupě zlata mě zcela vyčerpala a tak si jdeme sednout na náměstí na koktejl. Tady se snažím ještě koupit nějaký obraz. Na všech jsou ale jen černoši a já chtěla indiány. Petr jde kupovat dárky a já se jdu do našeho hotelu ochladit při klimatizaci. Udělám si hrnek maté de coca a začne pršet. Petr se vrátil a jdeme na večeři. Není mi dobře od žaludku a tak si k jídlu dávám pivo. Dá se tu objednat meníčko za pár kaček. Jsme na Parque Fernandez de Madrid, pojmenované po básníkovi a spisovateli, který se zúčastnil podepsání smlouvy za nezávislost Cartageny a stal se prvním prezidentem první republiky Granada. Naproti restaurace prodává stánkařka empanady a zřejmě jsou výtečné, jsou tu fronty a lidi si pořád přidávají.
Moc jsme se těšili, že se v klidu vyspíme. Měli jsme tentokrát okna do zahrady. Opak byl pravdou, do půl třetí řvala hudba z nějaké sousední diskotéky.

Přidat komentář