Z Trutnova jsme s Verčou vyrážely v sobotu po druhé hodině odpoledne. Cesta do Slivence, kde jsme nabíraly Káťu, ubíhala rychle, a tak jsme na letišti před odletem stihly zahájit cestu 2dcl prosecca. Jednu lahvičku jsme si každá koupily ještě do letadla, přičemž Verča dostala vyhubováno od letušky, že je zakázáno konzumovat na palubě letadla vlastní alkohol. Holky seděly v letadle vepředu a já pro změnu úplně vzadu, ale každá jsme pro sebe měly celou „trojku“. Letěly jsme opět s Ryanair, přičemž odlet byl v 18:30 hod. a v Pise jsme přistávaly za 1 hodinu a 20 minut.
Po příletu jsme vystoupily přímo na letištní plochu a prošly ven z letiště, aniž by po nás kdokoli chtěl vidět příletový formulář nebo potvrzení o testech či očkování. Původně jsme chtěly jet z letiště taxíkem, ale žádný jsme u letiště nenašly, tak jsme nastoupily do vláčku PisaMover, který nás za 5 EUR a asi 5 minut přiblížil do centra na vlakové nádraží. Odtud jsme to do Casa San Tommaso vzaly pěšky, což nám zabralo slabou půlhodinku.
Při cestě do hotelu jsme si prohlédly velkou část města, které v sobotu večer žilo, všude byly předzahrádky restaurací plné lidí. Na recepci v hotelu již nikdo nebyl, ale čekal nás tady uvítací dopis a klíče od pokojíčku ve druhém patře. V pokoji byl jen základní nábytek, ale bylo tady hezky a teplo. Akorát ze sprchy by mohlo vytékat trochu víc vody. My jsme se rychle vybalily a vyrazily na večeři. Najít místo byl docela problém, protože jsme neměly rezervaci a všude bylo dost plno. Nakonec jsme si daly s Káťou salát a Verča meloun se šunkou – špatné to nebylo, ale žádný nezapomenutelný degustační zážitek také ne. Každopádně jsme zjistily, že jsme podcenily oblečení, takže jsme se brzo vrátily promrzlé na hotel.
Snídani jsme měly na hotelu. Opět jsme docela mrzly a nechápaly, že všude mají jen kovové židle, které chladí samy od sebe. Ven jsme vyrazily kolem 9:30 hod. a už bylo jasné, že přes den bude krásně. K šikmé věži na náměstí Zázraků (Piazza dei Miracoli ) jsme to měly ani ne 5 minut pěšky. Když jsme k ní dorazily, bylo všude ještě celkem málo lidí, což se během dne trochu zkazilo. Počet lidí zvyšoval fakt, že na náměstí Zázraků byl cíl maratonu, který se v Pise zrovna ten den běžel.
Koupily jsme si společné lístky na šikmou věž (Torre Pendente) a do katedrály za 20 EUR. V neděli se dopoledne dá dostat do katedrály zadarmo s tím, že je prohlídka omezená probíhající bohoslužbou. Měly jsme si tedy raději koupit lístky do Baptisteria, ale trochu jsme to nevychytaly.
Lístky na věž jsou na přesnou hodinu. My jsme čekaly asi 5 minut. Před vstupem jsme si musely odložit kabelky do skříněk, ochranka nás zkontrolovala, plus kromě lístků chtěli vidět i potvrzení o očkování. Teprve pak nás pustili do věže. Nejdřív jsme se usadily hned v přízemí, kde nám paní vysvětlila hlavně proticovidová pravidla – např. jsme vyfasovaly na krk pípák, který vždy, když jsme se přiblížily k někomu jinému, začal blikat červeně a vibrovat.
Jak jsme seděly v přízemí, napadlo nás nejdřív, že je to vlastně výtah, tj. že nás celá podlaha vyzvedne nahoru. Tak to samozřejmě nebylo a hezky jsme si ty schody nahoru musely vyšlapat. Z věže byl krásný výhled na celé náměstí Zázraků i celé město. Stavba 56,6 metrů vysoké věže začala roku 1173. Již krátce po dostavění prvních tří pater se ukázalo, že je věž nakloněná a stavba byla na nějaký čas tedy pozastavena. Roku 1350 dokončena a čítala šest pater. Protože se věž stále víc nakláněla, bylo během let uskutečněno několik pokusů o její narovnání.
Druhou zastávku jsme udělaly v románské katedrále – Duomo di Pisa (Dóm Panny Marie Nanebevzaté). Vystály jsme venku asi patnáctiminutovou frontu, protože tady opět kontrolovali potvrzení o očkování. Katedrála byla krásná, líbil se nám hlavně kazetový strop. Verče i Kátě se tady třásla kolena.
Přidat komentář