Městečko nacházející se kousek od Domažlic. Zapomenutá obec s atmosférou „Vesničko má středisková“. Ocitla jsem se tu díky školnímu workshopu. Netušila jsem co si od takového ospalého městečka slibovat….
Městečko bylo založeno spolu s vodním hradem ve 14. století. Od této doby prošlo spoustou změn. Původní hradby, které přiléhaly k vybudované památce se v 17. Století začaly bortit a v současnosti zde naleznete pouze několik málo fragmentů. Původní tři vstupní brány do centra jsou též již minulostí. Největší stavební rozvoj probíhal za vlády Dobrohosta z Ronšperka. Ten zde nechal vybudovat jak zámek, tak i historické centrum obce. Stejně jako v mnoha jiných městech však dřevěné domky typické pro tuto oblast lehly popelem. V roce 1632 rozsáhlý požár zdevastoval většinu z vystavěného centra. Následně se na původních parcelách začaly stavět rodinné domky ve stylu selského baroka se známými zdobenými štíty .
Nejzajímavější atrakcí Poběžovic je dozajista manželství japonky Mitsuko Aoyamy s hrabětem Heinrichem Coudenhove-Kalgerim. Hrabě poznal tuto křehkou krásku na diplomatické cestě v Tokiu, kde se i roku 1895 vzali. Zde se jim též narodili i první dva synové. Do Evropy se však vrátit z politických důvodů dlouho nemohli. Neurozený původ Mitsuko a v té době ojedinělý mezinárodní svazek jim byly překážkou. Jak to již bývá, jedním ze střetů bylo i náboženství. Mladá zamilovaná Japonka se tedy nechala překřtít na katoličku a rok po svatbě pár přesídlil do Poběžovic. Panství hraběte z Kalgeri. Právě v tomto městě se narodilo i dalších pět dětí, dva synové a tři dcery. Bohatý kulturní život rodiny spolu s přijímáním významných návštěv pozdvihoval Poběžovice na vyšší společenskou úroveň než ostatní městečka v okolí. Též vizáž zajímavé exotické dívenky dodávala hraběcí rodině na atraktivnosti. Deset let trvalo klidné soužití na zámečku. Mitsuko se rychle adaptovala na zdejší etiketu a společenský život, stejně tak jako na řízení panství a výchovu dětí. Ratolesti studovali na prestižních školách ve Vídni, kde ráda pobývala i jejich matka. Vyhledávala zde Japonské velvyslanectví. Touha mluvit rodným jazykem a potkávat sobě podobné začala stále více převládat. Mitsuko po smrti svých synů ve válce a odchodu ostatních dětí zůstává na zámku sama, pouze se svými vzpomínkami na rodné Japonsko. Jejímu životu a zvyklostem je věnován jeden okruh v prostorech této památky. Starosta města chce na této historické etapě založit i celý cestovní ruch obce. Je si vědom nedostatečné atraktivity stavby samotné a ověnčení příběhem vždy dodá punc.
Samotné městečko není žádným turistickým lákadlem, ale zapadlou obcí s kostelem, zchátralým zámkem a jednotou. Pokud však máte rádi ospalá rána a zvuk traktoru svážejícího seno, kostelní zvon za poledne a luční kvítí opodál….. je toto místo na vaše nedělní pátrání po stopách jedné neobyčejné Japonky, která za svou láskou šla opravdu až na samotný kraj světa (civilizace), Mitsuko.
Dobrý den, Poběžovice nejsou v Jižních Čechách!!!!! Je to Plzeňský kraj a jsou blíže k Domažlicím než Stříbru!!! Opakujte si zeměpis!
Máte pravdu, děkujeme za upozornění. JS