Čůrající obři 3.-5.8.
Každý rok, první víkend v srpnu si udělejte výlet do krásného malebného městečka Hostinného v Podkrkonoší. Čeká vás třídenní program se spoustou hudby, pouťových atrakcí, dobrého jídla, pití a dalších lákadel. Nezapomenutelným zážitkem by pro vás mohl být tradiční půlnoční hovor obrů pekaře a řezníka s bílou paní Hostou na městské radnici. Hovor plný humoru a vtipných replik ze života ve městě je zakončen velmi oblíbeným nočním čůráním obrů a ohňostrojem. Během pouti i celého roku můžete navštívit unikátní Muzeum antického umění.
Program Porciumkule 2018: zde
HOSTINNÉ
Město Hostinné se nachází přibližně 18 km západně od okresního města Trutnov. V jeho bezprostředním okolí se vypínají malebné kopce krkonošského podhůří. Leží na soutoku řeky Labe s říčkou Čistá v nadmořské výšce 350 m. V současné době má kolem 5000 obyvatel. Hostinné patří mezi nejstarší města nacházející se na úpatí nejvyšších českých hor Krkonoš. Město bylo založeno za vlády českého krále Přemysla Otakara II. v důsledku kolonizace horního toku řeky Labe. Tomu nasvědčuje i oválný městský obvod, ve kterém bylo vytyčeno pravidelné čtvercové náměstí, z něhož pak vybíhaly v koutech dvě paralelní západo-východní ulice. Tento způsob výstavby města je typický právě pro období vlády tohoto českého panovníka. Město bylo původně opevněno dřevěnou palisádou a později kamennou hradbou slezského typu s vodním příkopem. Hradba byla prolomena dvěma hlavními bránami a dvěma výchozími fortnami, které se zachovaly ve své středověké podobě dodnes. Zakládací listina města se nedochovala. První písemná zmínka však pochází již z doby kolem roku 1270. Jedná se o záznam v knize konceptů královských listin v souvislosti se sporem týkajícím se vysvěcení zdejšího kostela. Prvními majiteli města byli čeští králové. Roku 1316 bylo město dáno králem Janem Lucemburským do zástavy Půtovi z Turgovy, který se také později stal jeho majitelem. V době husitských válek bylo město v držení Krušinů z Lichtenburka, kteří stáli na straně císaře Zikmunda. Proto také husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova na masopustní neděli roku 1424 město oblehl a dobýval. Město však po mnoha útocích nebylo dobyto a Žižka odtáhl s nepořízenou. Největšího rozkvětu město dosáhlo za vlády panů z Valdštejna v letech 1521 – 1634. Zejména pak po požáru v roce 1610, kdy prakticky celé město vyhořelo. V té době byl do města pozván znamenitý stavitel italského původu Carlo Valmadi, který osobně řídil renesanční přestavby všech význačných budov města. Do dějin města se dále zapsaly i rody zvučných jmen jako Lamboyové, Kinští, Šlikové a posledním rodem vlastnícím panství Hostinné byl český rod Deymů ze Střítěže.Historické jádro města poskytuje přes mnohé požáry a povodně, kterými bylo město v minulosti často postiženo, celou řadu zajímavých pohledů. Nejcennější památkou je děkanský chrám Nejsvětější Trojice s 53 m vysokou věží. Byl založen jako raně gotický kolem roku 1270. V roce 1539 byl po požáru pozdně goticky přestavěn. Další stavební úpravy proběhly v roce 1552, kdy byly přestavěny presbytář, sakristie a věž a roku 1572 byla provedena přestavba hlavní lodi. Další opravy kostela provedl v roce 1877 Fr. Schmoranz. Kromě jiných zajímavostí interiéru kostela jsou v křestní kapli zachovány vzácné náhrobní kameny příslušníků rodu Valdštejnů. Areál kostela je přístupný barokní branou z doby kolem roku 1750. V sousedství kostela se nachází budova děkanství, jejíž dnešní podoba pochází z roku 1578. Centrum města je tvořeno čtvercovým náměstím, obklopeným měšťanskými domy s podloubím ze 16. – 18. s století. Na jeho západní straně je umístěna budova renesanční radnice. Jedná se o původně pozdně gotickou stavbu z roku 1525, renesančně přestavěnou v roce 1591. Nejvyšší patro věže je upraveno barokně. V roce 1779 byly na věž instalovány hodiny a čelní strana věže později ozdobena městským znakem. V nárožích věže stojí dvě postavy obrů v římské zbroji. Uprostřed náměstí se nachází raně barokní Mariánský sloup, který nechala roku 1678 postavit Sibylla Lamboyová z Bemelbergu jako ochranu města před morovou nákazou. Sloup je v patře ozdoben šesti sochami světců a zlacenými znaky rodu Lamboyů.
O vzniku a názvu slavnosti Porciunkule
Za panování římského císaře Bedřicha II. (1215 – 1250) byl žalostný pohled na hospodářský a společenský život v Itálii. Jednotlivé italské rody mezi sebou válčily a jejich představitelé krutě zacházeli se svými poddanými. Důsledkem toho došlo k všeobecnému úpadku života.
V té době žil ve městě Assisi v provincii Umbrie obchodník francouzského původu Petr Bernardote. Jeho manželkou byla Dominika z rodu Piků. Tato rodina vedla čilé obchodní styky zejména s Francií. V roce 1182 se Petru Bernardotovi, právě když byl na obchodní cestě ve Francii, narodil syn. Dostal jméno Jan. Avšak pro dlouhodobé rodinné styky s Francií byl často přezdíván „malým Francouzem“, až mu zůstalo jméno Frantík – František.
Po otci se měl stát kupcem. O obchodování však neprojevoval žádný zájem. Kromě znalosti latiny nedosáhl ani jiného zvláštního vzdělání. Od otce dostával peníze, a tak si mohl dovolit vést rozmařilý život. Byl veselý a podnikal různá dobrodružství. Ve 20 letech jej však postihla vážná nemoc, která také změnila styl jeho života. Zamýšlel se nad tím, co doposud prožil, a minulost se pro něj stala marnivostí. Když se uzdravil, uchýlil se k duchovnímu životu. Později se dokonce rozloučil se světem a odešel na odlehlé místo, kde poustevničil. Když se to dozvěděl jeho otec Bernadote, tak zuřil. František začal žebrat a sbírat peníze na opravu kostela sv.Petra u Assisi. Později se mu podařilo opravit i nedaleko Assisi stojící prastarý kostelík Panny Marie s Anděly, který s malým pozemkem náležel k benediktinskému klášteru. U něho založil poustevnu, oblékl si nejchudší šat a žil zde jako poustevník. Ačkoliv ještě nebyl knězem, kázal lidu, který se u něho hojně shromažďoval.
Rychle získával další bratry a v roce 1210 založil řeholi o 23 kapitolách. Jejich hlavním bodem byla naprostá chudoba. František sám byl první, kdo rozdal veškerý svůj majetek chudým lidem. Příslušníci řehole se zpočátku nazývali „menší bratři“. Až později, když byla existence řehole po dlouhém jednání schválena, se nazývali „františkáni“. Když se bratrstvo rozrostlo, přestala malá poustevna na Rivotortu vyhovovat. Po jednáních František získal pro řeholi jako dar malý kostelík Panny Marie s Anděly a sousední dům. Pojmenoval jej Porciunkule. Jméno je původně vytvořeno z latinského slova portio, které ve zdrobnělině zní „Porciunkule“. Postupem času název zlidověl jako „Porcinkule“ . Slovo Porciunkule vyjadřuje nejmenší částečku. To nejnutnější, co františkáni ke svému životu v naprosté chudobě potřebovali. Kostel Panny Marie s Anděly se stal mateřským klášterem františkánů. Byl vysvěcen 2.srpna 1223. Toto místo ještě dodnes přitahuje zástupy poutníků z celého světa.
Svatým Františkem založená řehole se rychle rozšířila po celém světě a záhy přišla i k nám do Čech. Členové řádu každoročně připomínali posvěcení kostelíku Porciunkule vždy 2.srpna a později i 1.srpna. V tyto dny se také ke kostelíku konala pouť (putování věřících), kde bylo možné získat plnomocné odpustky. První pouť se konala právě v den vysvěcení, tj. 2.srpna 1223. Tato zpočátku zcela interní událost se během doby změnila ve slavnou pouť, která se dodnes udržuje na celém světě ve všech františkánských kostelích. V Hostinném se první františkánská pouť „Porciunkule“ konala v roce dostavby františkánského kláštera, to je v roce 1684.
OBŘI NA RADNICI
Město Hostinné má na západní straně svého náměstí pozoruhodnou radnici s předsunutou radniční věží z roku 1525. V jejím průčelí stojí pod baldachýnovými stříškami dvě obří mužské postavy znázorňující válečníky v římské zbroji. Každý z nich má v ruce štít a meč. Na štítu levého obra je znázorněn český lev a na štítu pravého obra moravská orlice. Na nároží radnice byly postavy obrů umístěny v roce 1641, o čemž svědčí datace na stehně jednoho z nich nalezená při poslední opravě. Oba obři jsou považováni za strážce města a jejich postavami je od roku 1756 ozdoben i městský znak. K postavám obrů se váže celá řada pověstí. Dnes bych rád hostinskou veřejnost seznámil s některými z nich.
Pověst první
Před mnoha staletími se zdržovali v krajině, kde bylo později založeno město Hostinné, dva obři. Podle nich také získaly nedaleké Krkonoše své dnešní jméno (německy Riesengebirge, Riesen – obři, Gebirge – hory, Riesengebirge – hory obrů). Jako vzpomínku pro potomky na tuto kuriozitu, byly na věčnou paměť jejich podobizny umístěny na radnici v Hostinném. V prastarých dobách měly být vůbec celé Krkonoše obydleny násilnickým obřím plemenem. Mezi boudami na České a Tetřeví louce je ještě dnes k vidění kuželník hostinských obrů.
Pověst druhá
Území kolem Hostinného, na kterém se dnes nachází několik vesnic, bylo svého času pokryto hustými a neprostupnými lesy. V těchto lesích se zdržovali divocí vlci, medvědi, losi a lišky, kteří byli pocestným právě tak nebezpeční, jako veškerá lupičská holota, která činila tuto krajinu nebezpečnou. Pokud byli cizinci ušetřeni tohoto zla, hrozilo jim další nebezpečí. V hustých lesích se mohli zranit, zabloudit či zemdlít hladem a žízní, což se také často stávalo. Proto hostinští měšťané mezi sebou zvolili dva nebojácné občany jako zachránce pocestných. Vybrali statného pekaře a řezníka a dali jim příkaz, aby procházeli křížem krážem divočinou a byli nápomocni každému, kdo by jejich pomoc mohl potřebovat. To oba také po dlouhá léta činili a zachránili tak mnoho lidských životů. Postupem doby si vysloužili pověst skutečných hrdinů. Na věčnou památku a za jejich mimořádné činy a odvahu při poskytování pomoci, byli po smrti těchto dvou odvážlivců jejich podobizny umístěny na radniční věž v Hostinném.
Pověst třetí
V blízkosti města Hostinného se pod ochranou hustých lesů zdržovali dva mohutní obři, kteří široko daleko znepokojovali a pustošili krajinu. Město tak velice trpělo jejich zpupností a ukrutností. Tu uposlechli obyvatelé města rady jednoho chytrého spoluobčana a město Hostinné opevnili pevnou a vysokou zdí. Avšak ani to nedokázalo město a jeho obyvatele dostatečně uchránit před těmito zloduchy. Bylo proto nutno sáhnout po poněkud zvláštním, ale jak se později ukázalo i úspěšnějším prostředku. Totiž jednoho dne, když se dalo očekávat, že obři opět zaútočí, byla připravena lest. Ve věži nad vstupní bránou do města, kudy obávaní útočníci zpravidla pronikali, byl připraven mohutný kotel plný žhavé moučné kaše. Když oba nepřátelé v dobré náladě těšíce se na snadnou kořist vlezli do brány, byla na ně vylita všechna připravená horká kaše. To způsobilo jejich naprosté oslepení a znehybnění. Tohoto okamžiku využili hostinští a obry umlátili palicemi k smrti. Na věčnou památku jejich vítězství nad netvory umístili podobizny obrů na radnici. Foto/ pan Anděl/
Přidat komentář