Praha - Ořechovka na podzim 1

Vila sochaře Bohumila Kafky a jeho ženy Berty Na Ořechovce od architekta Pavla Janáka

Kafkova vila

Vila sochaře Bohumila Kafky a jeho ženy Berty Na Ořechovce, od architekta Pavla Janáka, je obdélného půdorysu se vstupní halou, kuchyní a jídelnou v přízemí, ložnicemi s koupelnou v patře a obytným podkrovím. Na hmotu patrové obytné části se sedlovou střechou navazuje na západní straně přízemní sochařský ateliér, rovněž obdélného půdorysu, otevírající se na severní straně do ulice velkorysým prosklením. Spodní svislá část proskleného ateliérového okna přechází zaoblením v šikmou střechu, na kterou navazuje plochá část s terasou přístupnou z prvního patra vily. Zajímavé je řešení exteriéru vily, kde strohý obvodový plášť z režného zdiva oživují promyšlené detaily nadpraží a říms, mírně vystupující z plochy zdiva a zvýrazněné svisle kladenými cihlami. Dominantní je samozřejmě prosklená hmota ateliéru se stupňovitě ukončeným štítem z režného zdiva. Dekorativními prvky jsou pak nadpraží vchodu, trojúhelníkový ornament v ploše zdiva štítu, či zajímavá komínová tělesa.

Architekt Janák v této vile citlivě snoubí nároky na obytný a pracovní prostor obklopený přírodním prostředím. Dům nezapře ve 20. letech oblíbenou inspiraci anglickými a holandskými stavbami rodinných domů z režného zdiva, hojně publikovanými v tehdejších československých odborných časopisech.

Manželství Bohumila a Berty Kafkových bylo bezdětné. Vdova po sochaři zemřela roku 1965 a dům odkázala své pečovatelce, jejíž rodina jej vlastní podnes. Na život strávený v tomto domě upozorňuje nápis nad hlavním vchodem do domu „ZDE ŽIL BOHUMIL KAFKA ČESKÝ SOCHAŘ“, nad kterým je sochařova reliéfní busta. V zahradě upoutá Kafkova bronzová socha Orfea z roku 1922. Nahá klečící postava muže v mírně nadživotní velikosti se zakloněnou hlavou vzpíná k nebi obě ruce, v pravé drží lyru.

V roce 1958 byl dům s ateliérem i s přilehlou zahradou prohlášen za nemovitou kulturní památku. Objekt prošel rekonstrukcí po roce 1991, kdy byl upraven ateliér a vyměněna subtilní konstrukce ateliérového prosklení za novou.

text: https://cs.wikipedia.org/

Bohumil Kafka

Český sochař a pedagog Bohumil Kafka se narodil 14. března 1878 v Nové Pace (zemřel v r. 1942). Tam také v letech 1884 až 1892 absolvoval nejprve obecnou a poté měšťanskou školu. V letech 1892 až 1896 studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1897 se Kafka zapsal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval pod vedením dalšího novopackého rodáka, Stanislava Suchardy. Kafka se stal Suchardovým asistentem a pracoval s ním na pomníku Františka Palackého. Na Akademii výtvarných umění také Kafka pomáhal Myslbekovi na soše Sv. Václava.

V roce 1904 bylo Kafkovi uděleno Hlávkovo stipendium, které mu mělo umožnit studovat v Paříži. Hned po svém příjezdu do Paříže se Kafka zapojil do tamního uměleckého života, byl jmenován členem Salonu d’automne a stal se i členem soukromé umělecké společnosti Societé l’art et literraire, jejímž předsedou byl Rodin. Svou první pařížskou výstavu Kafka uspořádal v roce 1904 za podpory francouzského ministerstva školství. Později byl vládou Francie jmenován rytířem řádu Čestné legie. Po úmrtí Stanislava Suchardy byl Kafka v roce 1904 jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy a byl také dvakrát zvolen jejím rektorem. Od roku 1925 Kafka působil jako profesor Akademie výtvarného umění. Jako sochař byl Kafka neobyčejně činným umělcem. Ke svým pracím si volil náměty prostého života a vytvořil práce jako Žena klečící a sedící, Probuzení i Žena po koupeli, což byla jeho největší bronzová plastika. Dekorační práce zahrnovaly díla Fauna a Flóra na Obecním domě v Praze, Alegorie na městských divadlech ve Vinohradech, v Pardubicích aj.

Kafka vytvořil rovněž velký počet bust, mezi jinými také busty Smetany, Vrchlického, Destinové, Kramáře, Rašína, Beneše, Masaryka, Mánesa i Kotěry. Vytvořil mnoho soch i pomníků a v Národní galerii jsou

Kafkovi byly rovněž zadány dvě velké sochařské práce – socha Štefánika pro Bratislavu a jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova před Pantheon na Žižkově, která je v současnosti největší jezdeckou sochou v Evropě: je vysoká devět metrů, i s podstavcem 22 metrů, váží 16.5 tuny. Studie pro tuto sochu vycházely jednak z literárního díla Aloise Jiráska, tak i z malířského díla Mikoláše Alše. Na rozdíl od myslbekovského klasického pojetí realismu se Kafka zaměřil spíše na zdůraznění pohybu koně, který konzultoval s předními hipology. Práce na soše byly zahájeny v roce 1931 a dokončeny až v roce 1942. Gestapo bylo proti postavení této sochy, a tak pátralo po jejím modelu, který však byl rozdělen na mnoho kusů. Několik kusů modelu prý bylo schováno i u Kafky ve sklepě pod uskladněným uhlím. Po válce byly kusy spojeny a bronzová socha byla nakonec odlita.