Rifuggio Maria e Franco
Večer jsme ulehli vyčerpaní po včerejší náročné cestě, ale bohužel nám přímo pod naše okno nastěhovali do boudy psa s rolničkou. Nedalo se to vydržet a šli jsme si stěžovat. Po včerejším teatrálním výstupem s naší večeří, kdy se nám snažili vysvětlit 3. chodové menu a někteří z naší skupiny vůbec nechápali o čem je řeč, byla debata o jídle zakončena větou. Už jsem z vás unavená 😀 Kdo nezná večeře na Italských chatách tak bude asi velmi překvapen.
Menu
1. chod : polévka nebo těstoviny, minestrone na většině chat stála opravdu za starou belu, takže pokud jste opravdu hladoví lepší je si dát plný talíř těstovin
2. chod : většinou maso s polentou/vaječná omeleta se sýrem….
3. chod : zákusek ve formě Panna cotta
No teď jsem trochu odbočila ke včerejšímu dni… takže zpět
A máme tu ráno a snídani – ano tato snídaně se nám stane pravým parťákem na několik dalších dní. Suchary, marmeláda a kafe nebo čaj (nesnáším sladké snídaně, ale hold jsme v horách tak to nějak přežiju).
Výšlap na Rifuggio Maria e Franco
Konečně vyrážíme a dnes nás čeká údajně celkem lehká desetikilometrová túra na chatu Rifuggio Maria e Franco. Pomalu stoupáme nad přehradou a v sedle si dáváme pravé outdoorové espresso, s takovým výhledem prostě chutná nejlíp 😊
Cesta pomalu ubíhá, a nakonec to není taková pohoda, jak to na první pohled vypadalo. Jde se náročným šutrovitým terénem. Stoupání přichází až do závěrečného sedla, občas se nám ztrácí značení, a tak chvílemi bloudíme. Ze sedla konečně vidíme chatu a chybí nám poslední půl hodinka přes velké balvany. Chata je usazena v nehostinném terénu. Atmosféra je zde zvláštní (nový chatař, který ji převzal po 35 letech fungování páru v pokročilém věku, není úplně přátelský)
Naše komplikované ubytování tomu moc nepřidá, někdo chce spát venku někdo v chatě někteří ještě nevědí… Oznamuje nám rázně, že dokud se nerozhodneme neobslouží nás. Toto jsem na horách teda ještě nezažila! Zjišťujeme nejdřív počasí na noc a následující den a podle toho volíme ubytování, ano většina volí milionohvězdičkový hotel před chatou 😊 Ještě nás upozorňují, kam si máme lehnout, kde na nás bude dřív svítit slunce, aby nám nebyla zima a pak nás mezi s sebou pomlouvají, že jsme úplně hloupí a jdeme si lehnout na návětrnou stranu kam nás sami poslali…no nevadí prostě tady je to celý divný.
Sedíme u pivka, když nás zase prudí, ať si dáme ven batohy, že mu tam překáží, chata je poloprázdná tak tomu moc nerozumíme, ale raději dáváme batohy ven. Okolo deváté vyčerpaní uleháme před chatou, všude ještě světlo a místní nás asi mají za nějakou atrakci a chodí se na nás dívat.
Bouřka?
Usínám s šátkem přes oči. Okolo jedenácté mě budí disko světlo, sundávám šátek a koukám, že ležíme uprostřed mraků a celá obloha se blýská. Majitel akorát kontroluje situaci a zavírá na noc chatu. Okamžitě vylézám z pelechu a budím ostatní, že spíme uprostřed bouřkových mraků, všude kolem nás kov a že tohle teda nebylo v plánu, rychle se zvedáme a s prosíkem zvoníme v chatě na zvon na poplach ať nás pustí dovnitř, že si to samozřejmě zaplatíme. Majitel koulí očima a skoro si klepá na čelo, co jsme to za povedenou partičku. Pustí nás dovnitř s tím, že budeme spát v jídelně na zemi a před šestou než začnou snídaně musíme zmizet. Ještě tak do jedné řinčí v kuchyni nádobí a blikají reflektory, ale jsme rádi že jsme v suchu a bezpečí.
Ráno před šestou stáváme, venku je už zase krásně tak to jdeme dospat pod širák, to zas byla noc.
chata 2570 m n m
délka cca 15km
nejvyšší bod 2817m n m
doba 8h 14min
Přidat komentář