• Menu
  • Menu

Přechod pohoří Adamello 3 – chata Ervina

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Itálie » Přechod pohoří Adamello 3 – chata Ervina

Bouřka

Postupně vyrážíme na další etapu, ty nejpomalejší vyrazili asi před hodinou a zbytek se průběžně dobaluje a také se dává do pohybu, jdu si sama mezi posledními, za mnou už jsou jen kluci, kteří si teprve vařili snídani.

Ještě před odchodem potkávám jednoho ze zaměstnanců chaty, který dnes zaručoval hezké počasí, které se má ale v noci změnit v ukrutnou bouřku. Jde stejným směrem jako já, jen před stoupáním do sedla prý odbočí dolů

do údolí, kde má auto a už se nemůže dočkat dalších 4 dnů volna. Vyrážím si na pohodu pěkně v tričku a všude svítí sluníčko. Během chvilky se zatáhne, začne lejt jak z konve a do toho hromy blesky.

A sakra jsem tu úplně sama,  nikdo není na dohled a úkrytů po málu. Za chvilku mě dohání ten zaměstnanec ať si pospíším, že v sedle jsou úkryty z 1. světové války a tam se mohu krásně schovat. Dle mého odhadu mě čeká ještě asi půl hodinky svižné chůze.

trek na Adamello

Úkryty z 1. světové války

Konečně se blížím k vytouženému úkrytu, kde už samozřejmě schovaní čekají ostatní, jen kluky stále nikde nevidím. Je tu problém se signálem,  ten tu opravdu nikde není, tak se vzájemně nemáme jak spojit, zkoušíme

občas třeba píšťalku. Bouřka úplně nevypadá, že by chtěla odejít pryč a nás čeká krásná hřebenovka, to v bouřce nechceš!

trek na Adamello

My jsme na jiným ledovvci, nebojte se!

Najednou začnou všem pípat mobily,  vypadá to na malou dávku signálu. Všichni vytahují telefony, já ho mám vybitej :D. A chodí nám spoustu vystrašených zpráv, jestli jsme v pořádku, před dvěma dny se sesunula část ledovce na Marmoládě,

která tragicky usmrtila jedenáct lidí včetně 2. Čechů (šlo o 8 člennou skupinu) a tak se o nás všichni strachují na kterém tom ledovci, že to vlastně jsme.

trek na Adamello

Měníme plán

Kontrolujeme počasí a dnes to opravdu nevypadá dobře přechod hřebene za těchto podmínek nepřipadá v úvahu, po loňské zkušenosti s nepovedeným výstupem na Adamello (překazila nám jej

bouřka) se jednohlasně domlouváme, že musíme vymyslet náhradní plán. Zkoumáme mapu a jediná alternativa je, prodloužit si pobyt o jeden den, dnes sejít dolů do údolí a přespat na Riffugio Malga

Ervina, která je vyznačená v mapě. Pohodový plán cesta asi 2 hodiny tak to klidně můžeme i zmoknout.

trek na Adamello

Škoda musíme sestoupit vystoupané výškové metry, ale před námi je nádherné jezero, které úplně láká ke koupání. Já velký čochtan lezu do každé louže, tak tohle si nemohu nechat ujít. Zrovna když se

blížíme k jezeru a já vyhlížím ten nejlepší vstup do vody zase začíná průtrž mračen a chčije e chčije, blesky, kroupy… No, koupačka  asi nebude. Ve vysoké trávě potkáváme záhadného starého vousatého

pána s dřevěnou holí, který jde opačným směrem než my, kam asi tak může jít v tomhle počasí. On to byl asi pastevec a u jezera se nacházel jeho úkryt. My se schováváme v polorozpadlém příbytku, ani nevím jestli to je příbytek,

vypadá spíš jak pro bezdomovce, ale hlavně,  že má aspoň nějakou střechu. Po delším dešti už stojíme v kalužích a střecha začíná prosakovat, snad to brzy přejde. Dáváme tomu ještě chvilku a jakmile se počasí udobří

pokračujeme dál.  Už je zase krásně, ale kdo ví,  kdy přijde ta noční slibovaná buřina, dneska prostě jdeme jen na Ervinu.

Chata Ervina

Cino

Chajda před námi, na terásce sedí usměvavý postarší pán, lámanou italštinou, teda k italštině to má hodně daleko, ale snažíme se 😀 domluvit si nocleh. Chata je sice soukromá,  ale Cino, jak se sympatický pán jmenuje,

nás zve dál, má prej 35 lůžek za 25 EUR, bohužel nám nemůže nabídnout ani jídlo ani pivo i víno mu došlo a zásoby přivezou až zítra. Nevadí, TAKS E PTÁME APSOŇ NA KYTARU, S NOUZOVÝM SPANÍM JSME POČÍTALI

A TAK S SEBOU MÁME SUŠENÉ JÍDLO OD Adventure Menu a další dobroty.

Chata Ervina

Když slyší kytara, rozzáří se mu oči a nese rovnou dvě, to nevadí, že občas chybí nějaká ta struna, aspoň že máme muziku. Jelikož jsme už dva dny

na cestě bez koupání , jdeme se umýt do nedalekého potoka, kluci se později přidávají, ale pak raději odchází prozkoumat nedaleké jezero, je to zas pár výškových metrů a nám už se nikam nechce.

No, prej to stálo za to, ale to se nedá nic dělat. Vaříme kafe a dostáváme aspoň nějakou  tu mňamku ke kávě, po které se jen zapráší. Za chvilku se k nám připojí místní pastevec, který má na starosti nedaleké stádo ovcí.

Oba si užívají hlučného večera s kytarou, jindy zde sedí v osamění. Od Cina se dozvídáme, že byl lezecký instruktor a tohle je jejich chata, jedna parádní stěna je hned za domem. Vypráví nám, kde všude byl a co všechno

vylezl a nakonec se i pochlubí dvěma prvenstvími ve světáku na lyžích, jen žasneme,  co všechno tenhle skromnej pán zažil.

Chata Ervina

Atmosféra této chaty nás nadchla a v noci se opravdu přihnala slibovaná bouře a voda všude tekla proudem a my jsme si hověli pěkně v suchu a teple u zapáleného krbu a nic nám nechybělo. Sice nám

tato návštěva ubrala na výšce, ale za ten zážitek to opravdu stálo a když někdy náhodou půjdete kolem určitě Cina od nás pozdravujte! My jdeme kolem půlnoci konečně spát tak dobrou noc…

Chata Ervina

Nejvyšší bod 2298m n m passo Campo

Délka s čekáním v bouřkách 6h

Chata Ervina 1813 m n m

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.