Probouzíme se do krásného rána, plného intenzivního slunce. Snídáme z našich zásob (dávám si vietnamskou polévku, nemám suchar s marmeládou, to je ale ráno !!!) Na etapy zas postupně vyrážíme a Standa ještě zabrnká Cinovi na rozloučenou na kytáru.
Dnešní plán je otevřený, čeká nás jedno velmi náročné sedlo a pak se uvidí dle času a únavy jestli bychom nevynechali chatu Limone a neposunuli se ještě o kus dále abychom si další den trochu ulevili od dvou velmi výživných sedel, ale to se všechno ještě uvidí. Kondice, počasí i čas zde hrají velkou roli.
Stoupáme velice rychle a mě z toho není úplně nejlíp, dneska je celkem dost teplo a dusno a rychle nabíráme výšku, motá se mi trochu hlava a musím dost zpomalit. Dnes to opravdu nebude zadarmo. Naposledy se kocháme výhledy na Ervinu a pastvinu plnou ovcí, opravdu kouzelné místo, kde Cino vydrží sedět před chatou i celé hodiny a jen se kochat.
Riffugio Citta di Lissone
Cestou dáváme svačinku a odpočíváme až konečně doputujeme do sedla a konečně vidíme cíl, chatu, kde jsme měli včera přespat. Jen ta cesta dolů není úplně příjemná, kolmá pěšinka suťoviskem bude ještě asi pěkně výživná. Nejvíc mě láká jezero za chatou Riffugio Citta di Lissone (tato chata na mě působí spíš jako hotel a tak jsem ráda, že tu nezůstanem). Už se nemůžu dočkat až tam skočím.
Na chatu přicházím mezi prvními a dávám si osvěžující limonádu a pivo, po tomhle výkonu si to přeci zasloužím. Postupně přichází zbytek výpravy a obědváme.
Domlouváme další plány, jdu se zeptat na počasí a přerezervovat chaty, pán se usmívá a je vidět, že o naší rezervaci věděl. Omlouváme se a on s pochopením obvolává chaty. Radím se s ním o vývoji počasí a o možnosti dojít co nejdál. Původní plán chata, která je asi hodinku po rovině zavrhuje, že je ještě opravdu málo hodin a ať si ukrojíme víc tedy dojít až na Riffugio Prudenzzi, domlouváme tedy rezervaci na dnešní noc. No, uvidíme až dojdeme k další chatě a rozhodneme tam. Původní plán na koupačku trochu selhal a skupinka se nám zase rozpadá, někdo už vyrazil, někdo ještě svačí.
Dobíhá mě Adam, že Standovi není dobře a že už dál nedojde. Co teď? Část skupiny je už někde v dáli, pískání nepomáhá a signál samozřejmě nikde není. Adam tedy vystartuje do čela, aby předal informace zbytku skupiny. Pak společně volíme variantu, ať si odpočine a pomalu za námi Standa a kluci dorazí a že dnes tedy dál nepůjdeme a uvidíme jak se zdravotní stav vyvrbí. Změna plánu znamená, že už není kam spěchat tak si hladíme koníky, než se jeden rozhodne, že mi sežere mobil a Pavlu chce pak asi sežrat i celou, potvora jedna 😀 .Jelikož všichni milujeme vodu, jdeme se s holkama smočit aspoň do studene protékající říčky a jak jinak než na naháče. Z dálky nás pozorují dva Italové a myslí si jak jsou nenápadní…
Riffugio Baita Adame
Konečně přicházíme na menší ale zato velmi sympatickou chatu Riffugio Baita Adame. Domlouváme se o možnosti přenocování a není problém. Standa přichází v hodně špatném stavu a tak ho rovnou ukládáme do postele, my ještě blbneme na okolních šutrech a ochutnáváme místní pochutiny. Pak někdo objevil teplou sprchu, neváháme a všichni si ji po svém užíváme. Jen jsme si nějak nevšimli, že je zpoplatněna 4 EURY, které nám druhý den všem naúčtují, no co aspoň si nesmrdíme 😀
Skvělá večeře, která se zase skládá z klasického menu Minestrone/těstoviny, Maso s polentou a tak , ale vaří zde opravdu skvěle. Za mě vyhrála místní omáčka s těstovinami ta byla opravdu skvělá.
Zjišťujeme počasí na zítra a dozvídáme se, že zítra to bude opravdu masakr. Budíček nařizujeme na 5 ráno abychom co nejdřív vyrazili a uleháme na velice pohodlné matrace.
Chata Ervina 1813m n m
Vzdálenost 13,42 km
Doba 7h20min včetně všech zastávek a koupání
Nejvyšší bod 2559
Chata Rifugio Baita Adame 2100 m n m
Přidat komentář