Trosečníci na ostrově Gaya
Nakonec jsme se na trhu zdržely déle než jsme chtěly a vyrazily. Konečně skoro jako trosečníci pryč od civilizace! Na tuto zábavu jsme si vybraly ostrov Gaya. Jelikož jsme se opravdu hodně zdržely, vyrazily jsme poslední lodí v 15 h a na lodi jsme byly úplně samy.
Aby nám kapitán cestu trochu zpestřil, trvá to totiž asi deset minut tam dojet, udělali jsme si malou prohlídku do protější vodní vesnice, pak nám ukázal z dálky Gayana Eco Resort a pak už jsme vyrazili k námi známému molu, jelikož jsme se tady potápěly a Ibrahim nám tento ostrov doporučil ke kempování.
Tunku Abdul Rahman National Park
Ostrov Gaya je ze všech ostrovů největší, odtud slovo Gaya – velký v národním parku Tunku Abdul Rahman National Park. Park tvoří pět ostrůvků. Pulau Manukan, Pulau Sulug, Pulau Mamutik, Pulau Sapi a Pulau Gaya. Od pobřeží a od Kota Kinabalu je to sem kousek. Je stále pokryt panenským deštným pralesem, a můžete tady vidět jeden z mála původních pobřežních dipterocarpových pralesů v Sabahu. Ostrůvek je omýván průzračným mořem a pokryt bílým pískem, nedaleké korály jsou velkým lákadlem na šnorchlování a potápění. Prostě když už být trosečník, tak to chce nějaký takovýhle ostrov.
Kemping na ostrůvku Gaya
Vystoupily jsme, zaplatily jsme nějaký směšný poplatek, pobytovou taxu za první den, tu další už po nás nikdo nechtěl a šly se ubytovat, přesněji řečeno jdeme si na strom přivázat konečně naše hamaky….První problém, nemáme žádné jídlo a z ostrova všichni v 5 odjíždí, není tu ani restaurace ani obchůdek s kterýma sme tak trochu počítaly. No nic ochota místních nezná mezí a tak nám ještě otvírají obchůdek. Jediné poživatelné: Cola, Sprite, 2 piva, chipsy a sušenky, to bude véča….Druhý problém , nevzaly jsme si nic na přivázání hamak, takže jako správný trosečníci hledáme. Až konečně nacházíme dlouhatánský pevný provaz, ten nám bude určitě stačit.
Ach, ti makakové !!
Problém číslo tři, všude jsou makakové, vše co není přivázané, hrozí že zmizí, přiděláváme krosny, batůžky a další blbosti ke stromům, makakové jsou docela dost otravní, to bude noc…. Jdu do sprchy a když se vracím nacházím můj malý ultralehký batůžek ve spárách agresivního makaka a nevypadá, že by mi ho chtěl vrátit, jsou prostě zvyklí, že po páté je ostrov jejich….Beru na něj klacek a mlátím s ním okolo, on na mě i Ifču tasí zuby a vypadá dost naštvaně, nakonec batoh pouští a mizí v koruně stromu. Ach jo, můj oblíbený batoh plný sušených krevet se stal opravdu dokonalým lákadlem….
Usínáme v hamace…
Berem vychlazený pivko a jdem se válet do moře, je tu mělčina až bůhví kam, hlavně v odpoledních hodinách voda tak po kotníky. Všichni z ostrova odjeli a my jsme tu samy, teda aspoň si to myslíme, makakové už běhaj zase někde v džungli a my si užíváme tu pohodičku a krásný západ slunce… noční koupačku jsme nakonec neabsolvovali, jelikož nám před odjezdem vystavili červenou vlajku. Jdem si konečně zalehnou do hamak a za houpání, šumění moře, lehkého vánku a zvuků džungle konečně usínáme….
následující cestopis
Přidat komentář