• Menu
  • Menu

Thajsko, Kambodža s dětmi

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Thajsko » Thajsko, Kambodža s dětmi

Výlet na ostrov Ko Chang

31.12.
Silvestr v Ranongu a výlet na ostrov Ko Chang .

Dnes je Silvestr . Vstáváme brzy a na motorce vyrážíme do přístavu v Ranongu . Jedeme na výlet. Kupujeme lístky na ostrov Ko-Chang. Přístav je špinavý a loď na kterou nás usazují na tom není o moc lépe. Nechápu kam nás  chtějí posadit.Loď je přeplněná, naložená až po okraj jídlem a  pytli plnými ledu. Myslím, že tam není ani kousek místa. Pletu se. Za  chvíli si hrajeme na sardinky mezi bednami s dalšími pasažéry. Na přídi sedí  sympatický Thajec  , který se na nás celou cestu zubí a evidentně si nás oblíbil. Už v přístavu daroval Sárce kornout s bonbóny. Cesta probíhá celkem v pohodě, trvá něco málo přes hodinu.

Ostrov Ko-Chang je krásný, s původními chýšemi, nezatížený moderním turismem a hotely. Je to romantické, několikrát zastavujeme a  lidé postupně vystupují   u malých plážiček. My vysedáme na větší pláži a domlouváme se s lodivodem , že nás zase cestou zpátky nabere. Je svátek a loď už  jiná nepojede.Pláž je moc pěkná. Radost nám zkazí zakalená voda. Nemáme chuť se koupat. Jsme zklamaní , protože místo je opravdu nádherné. Usedáme do chýšové restaurace a celý čas trávíme konzumem výtečného jídla. Ceny jsou neskutečně nízké. Protože se nemůžeme koupat, jsme rádi , že loď jede za 2,5 hodiny zpět.

KO Chang lodí - na cestě
Přístav v Ranongu

 

Cestou zpět  nás doslova splachují obrovské vlny. Lodivod stahuje  igelitové zábrany . Já ani nedutám . Na rozdíl od Honzy, který v živé debatě s německým turistou si adrenalin slastně užívá. Němec je policajt , zubí  se a říká mi, že tady v těch vodách je to úplně normální. Tak to mě fakt uklidňuje .   Modlím se, aby už jsme byli na suchu.
V přístavu máme uschovanou motorku, a protože chceme ještě  stihnout kaňon nad naším hotelem,  ihned vyrážíme. Nádherné příroda a okolí. Po půl hodině přijíždíme na malebné místo. Velký rybník je zaklíněný mezi skaliska , vedle se rozprostírá velká louka porostlá tropickými rostlinami. Hraje zde hudba a na louce piknikují desítky Thajců s dětmi.V rybníce se mrskají stovky ryb , různých druhů a velikostí.Házíme rybám zakoupené krmivo a žasneme jak je u břehu rušno. Já jsem nadšená z krásného sumečka, který se v krátkých intervalech vrací.Honza nám přináší i velice chutné jídlo.

Ranong –  kaňon nad Ranongem

Vracíme se , noříme ještě nohy do horkých pramenů a poté se jdeme zlidštit na hotel.Chceme ještě  v lázních  posedět někde při dobrém jídle a pití. Majitel hotelu se svými přáteli nás zve na skleničku.Nálada je dobrá a my se slibem , že se brzy vrátíme , jdeme ještě k pramenům. Zakupujeme jako dárek Whisky a vracíme se na oslavu do hotelu. Majitel připravil k mému údivu i láhev  dobrého vína. Sedíme a špatnou angličtinou, rukama a nohama se domlouváme. Dobře se bavíme  a tak večer rychle ubíhá. Po půlnoci jdeme na kutě

Je ráno a Nový Rok, mně je dost bídně. Honza jde zajistit odvoz do města Champhon. Sedáme do minibusu, který řídí  nepříjemný thajský řidič. Po cestě přibírá další pasažéry. Snaží se mě, Honzu a Sárku narvat dozadu včetně zavazadel. Dělá na nás divoké posunky,nehnu se z místa. Honza ze Sárkou  se zvedají a  sedají do zadní části.K nim přibude ještě dlouhý turista z Anglie. Já si ponechávám místo ve předu u posuvných dveří. Jedeme nádhernou horskou krajinou . Leknu se, až  když řidič zastaví a dva ozbrojení vojáci otevřou dveře a nakukují do minibusu. Čekám, že mě vytáhnou za rukáv. Mám strach. Nic se nestane, vojáci zaklapnou dveře a mávnou na pozdrav. Jsme na hranicích s Barmou. Cesta dál už proběhne celkem hladce a já si jen libuji, na rozdíl od zbytku rodiny, že sedím  v pohodlí.Cílem cesty je město Champhon. Hned po příjezdu si zajednáváme pokoj v levném hotelu. Jdeme na obhlídku města. Jako další cíl určujeme ostrov KO-TAO. Kupujeme  lístky na loď a domlouváme si odvoz z hotelu do přístavu na brzkou ranní hodinu.
Sedíme v thajské restauraci a  slavíme ještě dodatečně Nový rok se vším všudy. Jídlo je vynikající a restaurace se postupně plní. Dáváme si několik chodů a nejvíce si užívá Honz.  Já bohužel se Sárkou nemáme zrovna apetit. Ráno nás čeká loď. Jsme všichni nastydlí. Klimatizace udělala své.

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *