Nepřebernou škálu tipů a možností kam vyrazit na výlet za krásami Jizerských hor nabízí mnoho míst. Jedním z našich nejoblíbenějších je parkoviště Pod Bukovcem, nad osadou Jizerka. Poslední dobou tu bývá čím dál více lidí, ale když se nebudeme držet největšího davu, který obvykle míří přímo do centra osady, užijeme si výpravu relativně v klidu a potkáme obvyklé množství turistů a cyklistů. Naše dnešní kroky vedou přes Orle na Velkou Jizerskou louku. To samozřejmě přeháním, protože toto území je lidem nepřístupné. Ale i to, co uvidíme na konci naší cesty, stojí za to.
Vzhůru k sousedům
Volíme úplně opačnou cestu, než drtivá většina návštěvníků a vyrážíme severovýchodním směrem. Přes Pralouku pod Bukovcem zvolna sestupujeme až k řece Jizeře. Cestou potkáváme několik informačních tabulí, jež jsou součástí Naučné stezky Tři Iseriny a dozvídáme se mnoho zajímavého o místech, kudy procházíme. Řeka Jizera na svém horním toku tvoří státní hranici mezi Českem a Polskem. Ke vstupu do sousedního státu nám poslouží Karlovský most. Původně zde stál most železobetonové konstrukce, již od roku 1901. O 78 let později byl stržen. Až v roce 2005 tady vystavěli současný most dřevěný. Odtud už je to jen chvilka do Orle.
Orle
V letech 1754-1888 bývala v Orle sklárna. Dnes tvoří osadu jenom několik stavení obklopených lesem. Nejzajímavější stavbou je bývalá hájenka, jediný dochovaný svědek sklářské minulosti Orle. Tady je možné se občerstvit nebo si odpočinout a najít inspiraci pro další cestu. Chalupy, které v Orle ještě stojí za zmínku, jsou dvě dřevěné boudy z let 1935-1938. Sloužily jako armádní objekty pro bývalou pohraničí stráž.
Wielka Izera
Teď už se vydáváme po docela frekventované cyklostezce vstříc Rašeliništi Jizery. Po asi třech kilometrech se před námi rozprostírá nádherná scenérie. Velká Jizerská louka, je pro turisty nepřístupná, ale odtud, z polské strany, z Wielke Izery alespoň ochutnáme tu nádheru nedotčené přírody. Volnost meandrující řeky mezi porostem borovicové kleče, vzrostlých smrků a dalších vzácných rostlin. Jizera si tady razí cestu korytem, zasypaným obrovskými balvany, které se tu vzaly kdoví kde. Když máme štěstí, sluníčko nám pomůže vykouzlit krásná zákoutí. Nevíme, kam se podívat dřív, co fotit a co už na fotce máme. Prostě jedno z nejkrásnějších míst Jizerských hor, jaké jsem kdy viděl.
Území rašeliniště bylo vyhodnoceno jako místo velké přírodovědecké hodnoty a bylo organizací UNESCO zařazeno mezi nejvýznamnější evropské lokality.
A už nám nezbývá než vrátit zpátky k autu Pod Bukovcem. Pěší cesta po cyklostezce je podobně zdlouhavá, jako cesta tam. Ale opojeni tou nádherou se nám jde přeci jenom o něco lépe. Na konci výpravy nás ještě zastihne lokální bouřka. Je tedy vždy potřeba myslet na to, že počasí na horách rychle mění.
Přidat komentář