GAUJA NATIONAL PARK
Za 3 Ls jsme absolvovali 3 h plavbu lodí z Rigy na Jurmalu. Jurmala je pobřeží Baltského moře, je to název pro pás městeček a rekreačních středisek. Nahoře na otevřené palubě byla fakt hrozná kosa. Po chvíli už jsme byli všichni navlečení do všeho, co bylo po ruce a kdo měl kapuci, tak ji měl na hlavě. Po čase jsme zjistili, že už nahoře zbývá jen nás 6 a 2 zvlášť odolní důchodci. Po 45 minutách jsme to v zájmu vlastního zdraví vzdali i my, důchodci vydrželi až do konce plavby.
V městečku Majori byla konečná. Prošli jsme se po pěší zóně a pak jsme vyrazili k moři. Na pláž jsme dorazili navlečení jako ze Sibiře a kolem se opalovali domorodci. Aby to nevypadalo tak blbě, sundali jsme každý bundy a mikiny. Do moře ale vlezl jen Dan, nikdo jiný se neodvážil. Moře mělo 14 stupňů a vzduch 17.
Potom jsme vyrazili hledat romantické procházky borovicovými lesy a písečné duny, co sliboval průvodce. Pisatel měl ale asi větší fantazii. Les byl prostě les a ty duny byly porostlé tím lesem, takže nebylo nic vidět.
Zpátky do Rigy jsme jeli vlakem (0,44 Ls). V Rize jsme znova zkoušeli najít autobusovou zastávku. Byla to věc prestiže ji najít. Tentokrát se po nějaké době zadařilo. Jenom nám nikdo neřekl, že je rozdíl mezi busem 40a a busem 40. Oba měli stanici Graudu, ale každá Graudu byla jinde. Když jsme vystoupili z busu, byli jsme pěkně zmatení. Název zastávky seděl, ale ne to okolí. Nějaké holky nám slíbily ukázat cestu, samy to ale asi moc neznaly a tak nás pěkně provedli řadou okolních ulic, přestože se druhá (naše) stanice Gradu dala najít za 5 minut. Ocenili jsme ale jejich snahu.
Další ráno jsme spěchali na vlak, takže samozřejmě nejel ani bus, ani trolejbus. Okolnosti nás donutily zkusit další místní dopravní prostředek – minibus. Nevěděli jsme, že se řidiči platí při nástupu (0,25 Ls), takže jsme mu nic nedali a prostě jeli. Pak řidič zastavil pod jakýmsi mostem (řekl si asi, že tam určitě vystoupit nechceme) a naznačoval cosi o penězích.
Vlak jsme stihli a za 1,5 h jsme dorazili do Siguldy – 53 km (0,71 Ls). V Siguldě jsme si prohlédli nový hrad Sigulda, starý hrad Sigulda a pak jsme jeli lanovkou (1 Ls) na hrad Krimulda. Z Krimuldy jsme se prošli Gaujaským národním parkem na hrad Turaida. Park je opravdu pěkný, ale jsou v něm stovky schodů (to byla makačka). Celkem mě dostala největší místní jeskyně, byla to pár metrů široká a pár metrů dlouhá díra ve skále, vážně slabota. Z Turaidy se šlo zpátky do Siguldy (a zase schody….). V Siguldě jsme si čekání na vlak krátili sezením v kavárně a nákupy v místním supermarketu.
Cesta vlakem zpátky byla vážně maso, neb vlak byl úplně narvaný. V Rize jsme zase prováděli hrátky s autobusem. Jeli jsme opět na tu jinou zastávku Graudu a ověřovali jsme si teorii, že když půjdeme jinudy než nás vedly ty holky včera, tak to bude kousek. Vážně to bylo jen o ulici vedle, asi 5 –10 minut chůze.
Počasí se zkazilo a poslední den lilo jako z konve. Pršelo tolik, že jsme seděli 40 minut na recepci a čekali až bude lépe a až pojede bus do centra. Zaujalo nás, že na vrátnici byl stojan s deštníky a kdokoli si je mohl půjčit a pak je lidi vraceli. David si taky jeden deštník „půjčil“, jenom nevíme, jak ho chtěl vrátit, když odpoledne letíme domů.
Najít skanzen nebylo jednoduché. Taky jsme přemýšleli, že to vzdáme a až do odletu budeme sedět v hospodě. Ale touha poznat neznámé zvítězila a do skanzenu se jelo. Po určité době hledání zastávky jsme našli tu správnou. Tentokrát jsme neměli ani tušení, kde máme vystoupit. Jedna slečna nám poradila, ať vystoupíme až uvidíme určitou benzínku. Takové ale byly cestou dvě, takže nás od vystoupení na úplně špatném místě zachránil jakýsi student. Do skanzenu se bus drkocal 40 minut.
Ve skanzenu pršelo, pršelo a pršelo. Moc lidí jsme tam nepotkali. Jinak se nám to ale líbilo. Před odletem jsme znova vyrazili na palačinky a v 16 hod. jsme se vypravili na letiště. Bus to jel celkem dlouho, takže začalo být napínavé, jak to budeme stíhat, ale vyšlo to. I laty jsme stihli vyměnit zpět na eura. V Lotyšsku lze lehce měnit i koruny, měli však jen tisícovky.
Odlet v 17:55 jsme stihli. Zase jsme letěli Fokkerem 50. Tentokrát nás letělo jen 13, takže naše šestičlenná skupinka tvořila polovinu osazenstva letadla. Naprosto nás ale dostal jeden cestující, který si klidně při startu a i potom telefonoval a posílal sms. Ale přežili jsme to a za 2,40 h jsme přistáli v Praze.
Spoluautor: Jana T.
Přidat komentář