• Menu
  • Menu

Samos – červenec 2021

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Řecko » Samos – červenec 2021

Na Samos jsme měly původně vyrazit už v roce 2020, ale kvůli covidu nám cestovní kancelář pár dnů před plánovaným odletem zájezd zrušila. Původní sestava (já a moje dvě 14ti leté dcery) se během toho roku rozrostla o další dvě kamarádky s dcerami, takže nás nakonec jelo 8 „ženských“. I letos se neobešel odlet bez komplikací, když nám den před zahájením zájezdu volali z CK, že mají problém s naší rezervací, protože námi vybraný hotel je plný, tj. že budeme muset na dvě noci do jiného hotelu s tím, že na osobu dostaneme kompenzaci ve výši 1.500,-Kč. Nadšené jsme nebyly, ale rušit kvůli tomu celou dovolenou se nám nechtělo. Před odletem jsme se musely nechat otestovat (stačil i antigenní test) a musely jsme vyplnit řecký příletový formulář min. 24 hodin před zahájením cesty.

Karlovassi

V pátek 9. července jsme tak chvíli před pátou hodinou ranní odlétaly se spol. Smartwings směr Samos. Let trval cca 2,5 hodiny a kvůli časovému posunu +1 hodina, jsme tak na letišti na Samosu přistávaly před půl devátou ráno. Autobus nás odvezl do náhradního hotelu Samaiana Inn v městečku Karlovassi na severozápadě ostrova. Cesta trvala cca 1,5 hodiny. Hotel nebyl žádné hogo fogo, ale byl čistý a poloprázdný. Lehátka u bazénu nebyla nikdy plná, obsluha u baru a v restauraci byla příjemná. Jediná komplikace s ohledem na covid byla, že do jídelny jsme musely v roušce a nabírat jídlo jsme musely s rukavicí. Jinak jsme žádná omezení nepozorovaly. Jídlo nám moc nechutnalo, ale pokaždé jsme něco vybraly a hlady netrpěly.

 

Já jsem s holkama měla problém s kartou od pokoje. Nefungovala, a to ani poté, co mi ji na recepci po čtvrté „opravili“. Pokaždé nás do pokoje musela pouštět nějaká uklízečka, kterou jsme odchytily na chodbě. Navečer se ale oprava podařila a pak už to bylo bez komplikací.

 

Hned u hotelu byla oblázková pláž s lehátky a slunečníky zdarma (musely jsme jen přejít silnici), ale nebyla nic moc, protože na severu ostrova jsou celkem vlny. My jsme celý zbytek prvního dne trávily u bazénu s jednou návštěvou pláže.

Potami

I dopoledne dalšího dne jsme se poflakovaly u bazénu. Po obědě jsme si zavolaly dva taxíky a nechaly se odvézt k vodopádům Potami (1taxi za 6 EUR). Nejdřív jsme šly asi 2 kilometry pešky lesní pěšinou, až jsme došly k příkrým dřevěným schodům, které působily, že se vzápětí zřítí. Vystoupaly jsme po nich až nahoru k hospodě s úžasným výhledem do krajiny, kde jsme si daly něco k pití. Po jiných schodech jsme pak sestoupily k řece. Původní plán, že se řekou vrátíme přes spodní vodopády na místo, odkud jsme po schodech lezly nahoru, vzal brzy za své, protože s pětiletými dětmi to pro nás bylo nemožné. Rozhodly jsme se tedy pro cestu proti proudu. Nechaly jsme u vody všechny věci a v plavkách vyrazily hledat horní vodopád. Takové dobrodrůžo jsme fakt nečekaly. Občas jsme se brodily jen po kolena, občas se musely některé úseky skoro přeplavat, všude byly kameny, klouzalo to a Verča s Káťou, které na zádech nosily Terku s Belou, si tu cestu dost „užívaly“. Šly jsme to poměrně dlouho, ale myslím, že jsme zvládly jen cca 300 metrů, když se cesta zkomplikovala ještě víc – muselo by se fakt plavat, a to s našimi neplaváčky prostě nešlo. Takže jsme se rozhodly vrátit. I když jsme tedy nedošly k vodopádům, platilo pro nás, že i cesta může být cíl. Zážitek stál určitě za to.

 

Pobraly jsme věci a stejnou cestou se vrátily k hlavní silnici, kterou jsme jen přešly a usídlily se na chvíli na hezké oblázkové pláži, kde jsme děti odměnily nanukem a sebe kávou. Káťa bohužel přišla v moři o nové brýle, protože i tady byly vlny hodně zrádné. Poté, co jsme se osvěžily, jsme pěšky pokračovaly do našeho hotelu. Cestou jsme se zastavily u kostelíčku, od kterého byl krásný pohled na pláž Potami.

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.