Památky ve městě Santa Clara
Odvoz a ubytování do města Santa Clara jsme si zajistily s pomocí naší paní domácí. Někomu zavolala a bylo vyřízeno. Na pokoji jsme posnídaly zbytky ještě dovezené z domova a vyhlížely náš odvoz. Kupodivu řidič přijel na minutu přesně. V Trinidadu jsme nabrali do colectiva (neoficiální taxi) dva německé turisty a opět ve staré americkém autě jsme opustili toto krásné koloniální město. S německým párem jsme se celou cestu dobře bavili a tak nám dvouhodinová cesta do Santa Clary utekla jako nic. Řidič nám zastavil u nenápadného domku, kde už na nás čekala nová paní domácí. Němci se šli na pokoje také podívat, ale byly tu pokoje jen dva. Na naše nové přátele zbyl ten menší a raději se rozhodli hledat další ubytování. Naše nová majitelka byla zubařka, a proto jsme ji na přivítanou daly balík reklamních dětských zubních past do její ordinace, klíčenky, které hned zavěsila na klíče od pokojů, propisky a dárečky pro její malou vnučku. Poseděly jsme všichni na terase a při kávě a džusu si povídaly. Nabídla nám k prodeji doutníky, které byly tak krásně zabalené v tabákovém listu, že jsem neodolala a jeden balíček jsem si od ní koupila.
Ve městě jsme měly v plánu navštívit Monumento Ernesto Che Guevara, Monumento a la Toma del Tren Blindado, Museo de Artes Decorativas, Estatua Che y Niño a La Catedral de Santa. Clara de Asís.
Autobusová společnost Viazul
Nejdříve jsme ale pospíchaly na autobusové nádraží koupit si místenky do Havany. Zrovna jim nefungoval rezervační systém a naše jména si velice nepříjemná ženská napsala jen na papír. Nechtěla žádnou platbu předem a mluvila na nás strašně rychle španělsky. Nebylo jí nic rozumět a pořád na nás házela ksichty, že jsme úplně nemožné a nechápeme, co říká. Měly jsme toho tak akorát a raději jsme rozladěné odešly. Naše zkušenosti s autobusovou společností Viazul byly zatím otřesné. Nemám ve zvyku mluvit sprostě, ale vycházela jsem z kanceláře se slovy: Baník pí..!, abych se srovnala a nemusela tu ženskou z kanceláře praštit.
Santa Clara
Město Santa Clara se nachází uprostřed Kuby v provincii Villa Clara. Odehrála se zde rozhodující bitva revoluce za svržení Batistova režimu, kterou vedl a také vyhrál Che Guevara. Se svými spolubojovníky dobyl za 3 dny město a svrhl prezidenta Batistu. V Parque Vidal, který je součástí hlavního náměstí, stojí altánek Glorieta, obelisk a fontána se sochou chlapce držícího botu – El Niño de la Bota (Dítě s botou). Na náměstí jsou vystavěny koloniální a neoklasicistní domy a Teatro La Caridad. Mecenášce Martě Abreu de Estéves (13. listopadu 1845 – 2. Ledna 1909), zde místní občané postavili na památku bronzovou bustu. Tato šlechtična byla jednou z nejvlivnějších osobností své doby. Jejím rodným městem byla právě Santa Clara. Pomáhala chudým a financovala výstavbu zdejšího města a divadla. Základ busty má v sobě ukrytou schránku s dokumenty, časopisy a objekty shromážděnými v průběhu výstavby města. Slouží jako časová kapsle pro budoucí generace.
Monumento Ernesto Che Guevara
Nasedly jsme do taxíka a nechaly se za 3 CUC odvézt na kopec k Monumento Ernesto Che Guevara, kde na 16-ti metrovém podstavci stojí téměř sedmimetrová bronzová socha Che Guevary, vzhlížející směrem k svému domovu v Jižní Americe. V pravé ruce drží pušku a levou má zlomenou a zabandážovanou v sádře. Na rozlehlém prostranství probíhaly přípravy na oslavy 1. máje a před monumentem se stavěla tribuna. Nechyběl ani autobus s nápisem propaganda. Prohlédly jsme si památník ze všech stran a snažily se luštit drolící se nápisy a citáty na kamenných blocích. Texty popisují bitvy, období, které Che prožil v Guatemale a také slova, která napsal Fidelovi na rozloučenou předtím, než odešel do Bolívie.
Je toho mnoho, co chci říci tobě a našemu lidu, ale cítím, že to není potřeba. Slova nemohou vyjádřit, co bych vám chtěl sdělit a nemá smysl to psát. Navždy, dokud nezvítězíme. Moje vlast a smrt budou v objetí revoluční vášně. Che.
Monumento Ernesto Che Guevara byl zpřístupněn veřejnosti dne 28. prosince 1988 v době oslav 30. výročí bitvy o Santa Claru v roce 1958. Pod památníkem z druhé strany je vchod do mauzolea, kde jsou uloženy ostatky, které byly dovezené z masového hrobu v Bolívii. Chování soudružek v uniformě, které fanaticky organizovaly vstup do mauzolea, bylo otřesné. Luskání prstů s rudě nalakovanými nehty a rozkazy tipu odevzdej batoh, foták, tady si stoupni, nemluv, zahal se a podobně, bylo na nás trochu moc.
V mauzoleu jsou vystaveny osobní věci národního hrdiny. Jeho pistole s pouzdrem, uniforma, hodinky, trubka, láhev, ze které pil čaj, oblečení, dalekohled, fotoaparát, rádio, telefon, který použil během bojů v Santa Claře. Ostatky Ernesta Che Guevary, které byly nalezeny třicet let po jeho smrti v Bolívii, jsou uloženy v hrobě, který vypadá jako jeskyně. Uvnitř hoří věčný plamen na připomínku Che odkazu, který inspiroval tisíce lidí po celém světě a ve smrti se stal ikonou revoluce.
Restaurace Casa del Gobernador
Šly jsme pěšky zpět do města, až ke katedrále, ale bylo zavřeno. Místního bezdomovce jsme se ptaly, kde je ve městě nejlepší restaurace, a on nás odvedl na roh ulice Zayas a Independencia Avenue ke Casa del Gobernador. Janka mu dala propisku a pár drobných. Chlápek nás zavedl do krásného koloniálního domu se sloupovým nádvořím. Ukazoval, že máme jít dovnitř, že je tu klimatizace, ale my si vybraly sezení v patře pod kamennými oblouky. Měly tu nejlepší jídlo a pití, co jsme zatím na Kubě měly a navíc za skvělé ceny. Když jsme odcházely, na nádvoří restaurace si naši noví němečtí přátelé pochutnávali na langustách.
Katedrála Santa Clara de Asís
Mezitím otevřeli neogotickou katedrálu Santa Clara de Asís a my si mohly prohlédnout krásné francouzské okenní vitráže. Hned u vstupu stojí tři metry vysoká a více než tři tuny těžká socha Panny Marie, která záhadně zmizela nedlouho po vysvěcení katedrály v roce 1954. O tři desetiletí později byla nalezena v příkopu a vrácena na své místo. Dnes opět zdobí katedrálu. Údajně nezmizela až tak záhadně, ale na příkaz Che, který se vyznačoval svou nesnášenlivosti a nenávistí k církvi.
Monumento a la Toma del Tren Blindado
Měly jsme namířeno k dalšímu památníku, Monumento a la Toma del Tren Blindado. Šly jsme kousek pěšky, míjely školku, holičství, stánky s ovocem a zeleninou. Bylo šílené vedro, a když už se i Kubánci ovívali a říkali: „mucho calor“, tak nepřeháním. Zastavily jsme si taxikáře cyklistu, který nás zavezl k památníku. Trochu jsem se bála, že nás převrhne, ale dojely jsme v pořádku. O památníku Monumento a la Toma del Tren Blindado se dočtete v další části.
Přidat komentář