Kolem rybníku Svět k Schwarzenberské hrobce
Petra v informačním centru zjistila, že po Třeboni v létě jezdí žlutý vláček Třeboňáček, a že bychom se mohli nechat zavést až k Schwarzenberské hrobce. Nechtělo se nám ale platit stovku za každého a tak jsme se vydali po svých. Od zámku je to pěkná a ne dlouhá procházka okolo rybníka Svět, který vybudoval nejznámější rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan v 70. letech 16. století. Jeho socha stojí u cesty na hrázi rybníka a je vyrobena z bronzu. Na podstavci jsou vyryty mapy rybníků na Třeboňsku. V dálce na hladině rybníka jsme si všimli zalesněného ostrůvku s dřevěnou boudou, na kterém je stále funkční středověká studna dříve využívaná místním pivovarem. Je to taková vzpomínka na dobu, kdy novému rybníku muselo ustoupit Svinenské předměstí s Novým městem, špitál a kostel sv. Alžběty. Původně se rybník Svět jmenoval Nevděk a nazval ho tak sám stavitel pro nemalé starosti při jeho stavbě.
Duch a alchymista Jakub Krčín
Jižní Čechy nemají jen vodníky, Bílé paní a víly, ale i bloudícího ducha Jakuba Krčína, který byl mimo jiné i vášnivý alchymista a ve své křepenické tvrzi si zřídil laboratoř. Není divu, že si tohoto tajemného a zároveň úspěšného člověka lidé spojovali s peklem, které mu podle nich mělo pomoci k bohatství. Už za jeho života se začaly vyprávět legendy, o kterých věděl, a kterým se jen smál.
Prý se zjevuje s ďáblem za temných a mrazivých nocí zapřažený do pluhu a přeorává půdu, kterou poddaným zabral při stavbě rybníka Svět. Další strašidelná historka je, že přikázal vysázet duby okolo hráze rybníka Svět, aby ji silné stromy pevně držely i dlouho po jeho smrti. (Rybník Svět byl ve své historii protržen jednou, a to při povodni roku 1890). Duby tu stojí dodnes a za silných vichřic neskučí na hrázi rybníku pouze meluzína, ale Krčín sám. Pekelníci ho tam bijí železnými pruty za jeho krutost k lidem a všude, kam ukápne jeho pot nebo krůpěj krve, vyrostou další mohutné stromy. Od dob kdy Nevděk vznikl existuje ještě jedna děsivá pověst, že mu lidé musí každoročně odvádět daň a každý rok se v rybníku utopí člověk.
Kdy přesně zemřel a kde byl pohřben se přesně neví, tak si jej asi opravdu čert odnesl do pekla. Nikdo mu ale neupře, že byl geniální projektant a stavitel vodních děl, který proměnil jihočeská bažinatá blata v nádhernou krajinu, a že díky jeho zatvrzelosti a odhodlání zadržely rybníky při povodních v roce 2002 obrovské množství vody, které by jinak přehrady na Vltavě nebyly schopny zachytit. Bez Krčínových rybníků by tehdy došlo k opětovnému zničení Karlova mostu a voda by pravděpodobně zaplavila i Václavské náměstí. Jeho celoživotní dílo a život jsou natolik zajímavé, že mi není jasné, proč o Jakubovi Krčínovi nebyl doposud natočený žádný film.
Anglický park
Prošli jsme se po části hráze a pokračovali parkem, kde na upravených trávnících rostou vysoké stromy a vzácné dřeviny. Cestou jsme se došli k Schwarzenberské hrobce. Je neskutečně velkolepá a na majestátnosti jí přidává i její umístění uprostřed sedmnácti hektarového anglického parku, který je dílem schwarzenberského zahradníka Rudolfa Wáchy.
Vekolepá stavba – Schwarzenberská hrobka
Těšili jsme se, že se dozvíme něco nového o dalším mocném rodu Schwarzenberků, který Třeboň vlastnil od roku 1660. Za jejich vlády, která pokračovala další tři století, vybudovali třeboňský pivovar, zasloužili se o barokní štíty a fasády některých domů na náměstí, Mariánský sloup a novogotickou šestiúhelníkovou Schwarzenberskou hrobku s nabalzamovanými ostatky 26 členů rodu.
Hrobka má podobu zámečku a na první pohled vypadá, že je postavena z otesaného pískovce. Skutečnost je ovšem taková, že jsou to cihly. Aby stavitelé dosáhli podoby kamene, vpichovali ručně do omítky svazky rákosu a husích brk. Hrobku nechala postavit kněžna Eleonora ze Schwarzenbergu, rozená z Liechtensteinu spolu s manželem Janem Adolfem II. Schwarzenbergem podle návrhu vídeňského architekta Schmidta. Stavěla se neuvěřitelnou rychlostí pouze 3 roky (1875-1877), a protože architekt neznal okolní zvláštnosti krajiny, s návrhem mu pomáhal knížecí stavitel Damasius Deworetzky. Důvodem urychlení stavby byl věk knížete, kterému bylo přes 70 a zdravotní stav jeho manželky Eleonory. Ta se dostavby hrobky už nedožila. Kaple nad hrobkou je zvenčí zdobena sochami andělů, chrliči a Schwarzenberským erbem umístěným nad portálem do kaple. Vyšli jsme po nádherném schodišti, zaplatili vstupné a usadili se na dřevěné lavice. Zaujala nás okna zdobená barevnými rozetami, vysoký strop a oltář, který je situován na jih a katolické oltáře jsou většinou orientovány na východ. Oltář vypadá jako vytesaný ze dřeva, ale je to odlitek z drceného bílého mramoru, bílého pískovce a sádry. Hrobka je postavena pod úrovní terénu a dokonce pod úrovní hladiny rybníka Svět. Aby se zabránilo prosakování vody do základů stavby, byl po jejím obvodu vybudován 60 cm široký a 2 metry hluboký kanál, který vlhkost odvádí. Navíc je stavba promyšlena tak dokonale, že se od doby vzniku nemusela opravovat. A udržuje se sama tím, že má uvnitř téměř stálou teplotu, poradí si s vlhkostí i s podzemní vodou. Pod okny jsou malé kanálky, které vodu odvádějí při zarosení skel. Vyslechli jsme si krátký kytarový koncert a výklad mladého průvodce. Přestože jsem pozorně naslouchala, porozuměla jsem mu každé třetí slovo. Věděla jsem, že to nemohlo být akustikou, přece se zde pořádají koncerty, asi byla chyba někde jinde.
Krypta
Průvodce nás zavedl zvenčí do krypty, která nepůsobí jako sklepení. Je to otevřený, vzdušný prostor s denním světlem, které do krypty proniká okny. Nachází se zde mramorový náhrobek Jana Nepomuka I., jenž byl vytvořen švýcarským sochařem Alexandrem Trippelim v roce 1793 a je z jednoho kusu katarského mramoru. Balzamovaná těla příslušníků schwarzenberské rodiny spočívají v dvouplášťových rakvích z mědi a zinku. Poslední pohřeb se zde uskutečnil v roce 1939. Ke každé rakvi jsme si vyslechli nějaký životní příběh.
Kdy můžete hrobku navštívit
Prohlídky Schwarzenberské hrobky probíhají od března do října. Úterý – neděle 9:00-16:00. Začátek poslední prohlídky je půl hodiny před koncem otevírací doby. Hrobka pro dospělou osobu je za vstupné 60 Kč. Všude je možné fotografovat.
Na závěr naší krátké expedice jsme se vrátili do restaurace Pěšárna, kde jsme v poledne obědvali a dali si sladkou tečku nakonec v podobě pečených borůvek s vanilkovým krémem a výbornou kávu. V 18 hodin jsme z Třeboně vyrazili směr Praha. Byly to dva moc krásné dny plné zajímavých památek, krásné přírody a plné smíchu. Určitě se do jižních Čech ještě vrátíme a znova se ubytujeme na stejném místě na Bison Ranchi.
předcházející výlet zámek Třeboň
na začátek expedice Jižní Čechy
Přidat komentář