• Menu
  • Menu

Zámek Třeboň – Expedice jih 7

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Jihočeský kraj » Zámek Třeboň – Expedice jih 7

Petr Vok – na zámku v Třeboni

Zámek Třeboň vznikl na místě původního panského sídla a gotického hrádku ze 14. století. Po požáru v roce 1562 se tehdejší majitel Vilém z Rožmberka rozhodl zahájit přestavbu hradu na renesanční zámek a další majitel panství Petr Vok ji dokončil. Třeboň později zdědili Švamberkové, jejichž rod přišel po bitvě na Bílé hoře o většinu majetku. V roce 1621 bylo třeboňské panství zkonfiskováno císařem Ferdinandem II. V roce 1660 získali Třeboň Schwarzenbergové, kteří obohatili zámek o barokní dostavby. Trávili zde vánoční svátky a Nový rok. Vlastnili zámek až do roku 1940, kdy jej zabralo gestapo a škola nacistického letectva. Po válce byl znárodněn.

Třeboňský zámek, Malé nádvoří
Třeboňský zámek, Malé nádvoří

Zlatá stoka

V historické Třeboni bylo důkladné městské opevnění a právě díky němu je centrum města dodnes přístupné vždy jen přes jednu z původních bran (Budějovickou, Hradeckou, nebo Novohradskou a za ní Svinenskou). My vyšli od rybníka Svět a cesta nás navedla směrem k již neexistujícímu středověkému mostu, kde stále stojí barokní socha českého světce Jana Nepomuckého smutně se dívajícího na zasypané rameno Zlaté stoky, která byla ve své době mistrovským dílem vodního stavitelství. Umělý kanál Zlatá stoka se svými 48 km, byl vybudovaný mezi Třeboní a Veselím nad Lužnicí, aby odvodnil močály, napájel soustavy velkých rybníků a pomáhal je okysličovat. Zlatou stoku, která funguje do dnešních dnů, vybudoval v letech 1506–1520 známý rožmberský rybníkář Štěpánek Netolický.

Novohradská a Svinenská brána

Došli jsme k Novohradské bráně, kde nás zaujal česko-německý nápis, který se zmiňuje o významu svobodného města Třeboň (Wittingau – Vítkův Luh) a zní: „pod ochranou knížete Schwarzenberga“. Druhou bránou, pod kterou jsme museli projít, abychom se dostali do areálu zámku, je Svinenská brána z roku 1571. Nejstarší a nejdelší z bran, která je typická obloučkovými štíty a psaníčkovou sgrafitovou výzdobou, kterou je pokryta i valená klenba průjezdu a sousedí se zámeckým pivovarem.

Novohradská brána
Novohradská brána

Zámek s anglickým parkem

První pohled na zámek, který je vlastně pouze dvoupatrová čtyřkřídlá budova s třípatrovou hranolovou věží s rožmberským znakem červené pětilisté šípkové růže se zlatým středem a nad ním vévodí erb Rožmberků, mě trochu překvapil. Nějak jsem čekala trošku větší velkolepost. Tu mu ale dodává obdélníkové nádvoří s parkem v anglickém stylu. Prostor okolo nádvoří uzavírají renesanční hospodářské budovy a většinu fasád zdobí sgrafita. Část zámku slouží také jako Státní oblastní archiv, kde schraňují prsten Petra Voka, kterým pečetil svoji korespondenci. Protože zemřel po meči, musely být všechna pečetidla po jeho smrti rozlámána, aby nemohla být později zneužita. O existenci prstenu a jeho dalším osudu se nevědělo až do minulého století, kdy se díky anonymnímu dárci objevil v archivu.

zahrada
zahrada

Kašna a kamenná plastika

Na hlavním nádvoří stojí také zajímavá kašna s kvetoucími růžovými a bílými lekníny. Je podle návrhu stavitele jménem Paollo Ignatio Bayer. Kamenná plastika na podstavci znázorňuje useknuté hlavy Turků s propletenými vousy a krkavce, který je klove. Tento motiv se objevuje i v rodovém erbu Schwarzenbergů. Krkavec si není moc podobný a spíše připomíná husu.

Okruh Rožmberské renesanční interiéry

Zaplatili jsme si prohlídku okruhu s názvem Rožmberské renesanční interiéry a bohužel museli schovat fotoaparáty. Prý je to nařízení kastelána. Docela mě to štve, co se momentálně děje. S tím samým přístupem jsme se setkali i na Červené Lhotě se stejnými slovy: „zakázal to kastelán“. Dříve se dalo za focení zaplatit, ale od letošního roku, kdy podle nového nařízení Národního památkového ústavu měli návštěvníkům umožnit focení zdarma, se snad všichni kasteláni dohodli a focení během prohlídek zcela zakázali. Rozčílilo mě to natolik, že jsem občas něco cvakla na mobil, ale fotky nic moc.

na prohlídce
na prohlídce

Petr Vok

Průvodce nám zasvěceně vyprávěl o Vilémovi a Petrovi, posledních zástupcích slavného rožmberského rodu. Všichni známe bouřlivé pitky a hodování Petra Voka ve skvělém podání Miloše Kopeckého. Šlo o období, kdy se oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic, která ho musela zřejmě trochu srovnat do latě. Když si ji bral, bylo Kateřině pouhých 14 let. Svatba se konala v roce 1580, kdy Vok dosáhl již 41 roků. Říká se, že ji skutečně velmi miloval a díky ní se dokázal vzdát svých předešlých radovánek a začal střídmě jíst a pít. Zní to romanticky, ale možná bylo pravým důvodem, že trpěl vodnatostí a častými záněty močového měchýře.

Jeho manželství byla bezdětná stejně jako čtyři manželství jeho bratra Viléma a tím vymřel jeden z nejvýznamnějších rodů českých šlechticů. Petr Vok umřel v pokročilém věku krátce po čtvrté hodině ranní dne 6. listopadu 1611 na cirhózu jater a na celkovou vyčerpanost organismu. Než odešel z tohoto světa, jeho poslední zaznamenaná slova byla: „Ó, nebohá česká země, jak se tobě povede?“ V duchu jsem si říkala, ještě že jsi se toho nedožil. Byl pochován v rodové hrobce v podzemí poblíž oltáře vyšebrodského klášterního kostela po boku většiny svých předků.

Z prohlídky se nám líbila jídelna s renesančním nábytkem a veškerým vybavením z té doby. Dále pokoj dvorních dam Fraucimor (od Frauen Zimmer) s dobovým oblečením a hudebními nástroji. Velkolepá je knihovna Petra Voka s ohromujícím množstvím 10 575 svazků. Nejzajímavější pro nás byla kunstkomora s portréty šlechticů a sbírkou navigačních přístrojů, kompasů, dalekohledů až po hvězdný globus. Bílou paní jsme tu sice nepotkali, ale potěšilo nás, že jsme sem zavítali právě letos, kdy je to přesně 650 let od příchodu Rožmberků na Třeboňsko. Velice nás pobavil název pro zbrojnici, které se říkalo Zeughaus, česky to zní jako cajkhaus. Dostali jsme se k místu, kde byla alchymistická dílna. Hned jsem zbystřila a pozorněji se zaposlouchala do výkladu. Nahlédli jsme do malé dílny s krbem a pecí uprostřed místnosti, která se používala pro metalurgické pokusy. V malé místnosti je figura alchymisty a velké množství skleněných a hliněných baněk. Hned za dveřmi vpravo ležela na stole (jistě kopie) rozevřená, nádherně ilustrovaná kniha. Podle obrázků se pravděpodobně zabývala horoskopy.

Kámen mudrců, alchymie v Třeboni

Ve druhé polovině 16. století vzrostl v Čechách zájem o alchymii. Vznikla dvě hlavní alchymistická centra, Praha s císařem Rudolfem II. a v jižních Čechách v Českém Krumlově a v Třeboni, kde byl největším mecenášem Vilém z Rožmberka. Pro Viléma pracovala celá řada českých i zahraničních alchymistů, kteří jej postupně připravovali o jmění. Petr po bratrově smrti zdědil velké dluhy, ale spokojeně si nadále užíval luxusního a sběratelského života. Nakonec se dostal do tak tíživé finanční situace, že postupně rozprodával svůj majetek, rozlehlá panství a dokonce došlo i na prodej Českého Krumlova, který si od něj koupil císař Rudolf II.

pětilisté šípkové růže na zámecké bráně znak rodu Rožmberků
pětilisté šípkové růže na zámecké bráně znak rodu Rožmberků

Za panování Viléma a Petra Voka, pobývali na jejich panství dva významní angličtí alchymisté, Edward Kelley a John Dee. Na zámku v Třeboni se věnovali spiritistickým seancím a snažili se o výrobu Kamene mudrců. Dee se na rožmberském panství pokoušel o matematické vyjádření harmonie světa a vytvářel záhadný enochiánský jazyk, kterým rozmlouval s anděly.

Petr Vok – motto

Je těžké popsat život člověka v jednom odstavci a raději použiji slova Václava Březana, archiváře a kronikáře, který Petra Voka znal a věnoval se sepisování svazků Historie Rožmberské. “Byl pán Petr Vok postavy spanilé, vyšší nežli pan Vilém, bratr jeho, vzezření libého, způsobů vážných, právě knížecích, promlouvání rozumného, milosrdný, přívětivý. A ač se hněval, však žádnému nelál a nezlořečil, než mírnými slovy domlouval. Pán veselý, šprýmovný, avšak v sešlosti všecken se na pobožnost oddal, rád pobožné knihy četl, slova božího poslouchal. Byl nových věcí žádostivý a všelijakých umění a kumštů milovný, na něž velký náklad činil. A zvláště kochání a libost jměl v stavění, v čemž s panem bratrem svým se srovnal. Obyčej jeho byl více státi nežli seděti a procházeti se, takže i mladým s pánem setrvati bylo obtížné. Pán velmi udatný, smělý a poněkud opovážlivý v tom, že k divokým šelmám, medvědům, lvům a koňům, psům směle šel bez strachu.”

Třeboňský zámek, Velké nádvoří
Třeboňský zámek, Velké nádvoří

NÁVŠTĚVNÍ DOBA

Období Dny Hodiny
25. 3.–31. 5. út–ne 9.00–16.00
1. 6.–31. 8. út–ne 9.00–17.00
1. 9.–30. 10. út–ne 9.00–16.00

1. listopadu 2016 – 31. března 2017 je možnost prohlídky zámku pro objednané skupiny !

výlet následující Schwanzenberská hrobka

výlet předcházející Třeboň

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *