Brahmovo město Puškar /Pushkar/
Vracíme se z velbloudího safari zpět na hotel v Bikaneru, kde už máme sestěhované věci v jednom z pokojů. Do odjezdu máme ještě několik hodin. Dost zubožené a zaprášené přemlouváme kluky z hotelu, ať nám půjčí koupelnu. Je sice špinavá, ale voda teče a ručníky nám také půjčí.
Jdeme s Gabčou nakoupit ještě ovoce, potkáváme Salima. Hurá! Potřebujeme vybrat peníze a bankomat nám nechce nic dát. Jedeme na motorce a až u třetího automatu jsme úspěšné. Díky Salime!
Nočním busem z Bikaneru do Puškaru
Salim nás odvede na zastávku, která není daleko od našeho hotelu. Přijíždí moderní autobus s dvoulůžky a jednolůžky. Čisté povlečení, pohodlné matrace i polštářky. My máme lůžko hned na kraji a tak velice úzká klaustrofóbní ulička v autobuse není tak děsivá. Jediné, co tomuhle parádnímu spacímu autobusu chybí, je záchod.
Řidiči naštěstí po dvou hodinách zastavují a tak nás zachraňují. Je kolem půl páté ráno, když řidič volá Pushkar, Pushkar, Pushkar!
Puškar
Venku je tma a nevlídno, z krásného autobusu se nám ani nechce vystupovat. Kolem je velice rušno, snažíme se dohodnout rikšu, nikdo moc neví, kde je náš Suri Guest House. Jedeme jen kousek k jakési vstupní bráně do města. Naše rikša neprojede, je moc tlustá a tak nás vypoklonkují na ulici. Bereme tedy bágly a jdeme pěšky. V Puškaru právě probíhá legendární velbloudí jarmark, spojený s posvátným kártik purina /den listopadového úplňku/ a tak už od rána je tady opravdu rušno a davy lidí proudící do města houstnou.
Když Vás spolkne dav
Popravdě mi začíná být docela mizerně. Bloudíme úzkými uličkami, ze všech stran i proti nám jdou věřící. Hotel by měl být už někde blízko, ale není. Dav nás strhává a já mám mžitky před očima. Omdlévám. Slyším hlasy a chci pryč. Nejde to. Kruh lidí kolem a doušek vody mi dovolí se aspoň nadechnout. Alita mi nabízí, že se mnou počká až dav opadne. Ne, ne, chci pryč. Berou mi zavazadla a já jdu za Lubošem, který mi říká dýchej, dýchej! Všichni mi moc pomáhají, jen tak moci utéct na louku a mezi stromy! Dav se nezmenšuje, ale netrvá dlouho a jsme konečně u našeho hotelu. Ulehnu hned na postel a trochu odpočinku a velká úleva, mi vlévají život do žil.
Později usedáme na terasu, odkud je neskutečný výhled na celé okolí Puškaru. Sedíme tu společně s majitelem hotelu Surim. Je nám tu společně moc příjemně, hudba a dav pod námi. Festival dnes končí a snad i celé to běsnění kolem.
Největší velbloudí trh světa – mélá, Pushkar
Protože festival dnes končí, zašli jsme na velké hřiště, kde byla přehlídka velbloudů, na kterých jste se mohli i svézt. Upřímně, mně jich bylo spíš líto, v tom šílenství kolem.
Veletrh velbloudů, který se také nazývá veletrh Pushkar nebo mélá, se každý rok slaví v Puškaru, začíná vždy o úplňku měsíce kartik purnima, tedy někdy v říjnu – listopadu. Tento tradiční karneval v Rádžasthánu je oblíbený zejména kvůli obchodu s velbloudy, skotem a koňmi. Kromě toho Puškar hostí řadu atrakcí pro návštěvníky. Na několik dní se populace města rozroste z třinácti tisíc obyvatel na nějakých dvě stě tisíc lidí.
Nejvíce oblíbenou atrakcí jsou velbloudí a koňské dostihy. Velbloudi jsou oblečení a ozdobení barevnými sedly, šperky a dalšími ozdobami a připraveni pro obchod. Některá zvířata jsou ostříhaná, aby srst vytvářela vzory, a jsou připraveny speciální stánky, které prodávají i šperky pro velbloudy, které jsou ze stříbra a korálků. Kolem kotníků zvířat jsou stříbrné zvony a náramky.
Legendární jarmark je velmi barevný a tvoří nádhernou kombinaci s pouštní scenérií a náboženskou atmosférou chrámů a ghátů.
Přidat komentář