- Sbohem Indie – अलविदा भारत !
Po skvělé snídani a východu slunce na terase, se rozdělujeme na dva tábory. Já, Gabča a Zuzka jedeme rikšou /za 500 rupek/ na jihozápad od jezera Pushkar k nejvyšší hoře (kopci) Ratnagiri. Na vrcholu je hinduistický chrám Savitri Devi Temple. Druhá část jede na druhý kopec na severu Pushkaru ke chrámu Gayatri Mata Temple.
Lanovkou na Ratnagiri
Nahoru můžeme po svých nebo lanovkou. Cesta je dlouhá asi 1,5 km. Zuzka má berle a my důvod, proč jet lanovkou. Zakupujeme lístek za 90 rupek. Do každé lanovky se vejde 6 lidí. Vše je pečlivě zorganizováno, personálu tady je možná více než lidí na lanovce. Uzavřenou lanovkou stoupáme nahoru. Snad to přežiju! Panoramatické výhledy na město a okolí už cestou nahoru jsou překrásné.
Savitri Temple
Chrám za pár minut zavírá a tak si musíme pospíšit. Chrám byl postaven v roce 1687 na kopci Ratnagiri. Ke chrámu, podobně jako k Bráhmovu chrámu, proudí pěšky nebo lanovkou, poutníci. Nad městem je mlžný opar, ještě chvíli se kocháme a pak jedeme zpět dolů.
Objednaný rikšák zmizel, je úporné vedro. Nakonec přijíždí a my vyrážíme k nejznámějšímu chrámu v Pushkaru.
Jagatpita Brahma Mandir – Bráhmův chrám
Hinduistický chrám, který se nachází v Pushkaru je jedním z mála existujících chrámů zasvěcených hinduistickému božskému stvořiteli Bráhmovi a v Indii patří mezi nejvýznamnější.
V centru města je hodně lidí a před chrámem to houstne ještě více. Nechci dát z ruky batoh s fotoaparáty, nepustí mě dovnitř, a tak na holky čekám před chrámem. I venku je podívaná úžasná. Indický šrumec, barevná škála věřících i okolní indické krámky s látkami i voňavým jídlem.
Aloo Baba v Puskharu
Loučíme se Zuzkou, která s některými pokračuje do skalního Šivova chrámu za městem, za známým Aloo Babou /jeho pravé jméno je Chandangiri Baba/. Za starým mužem jezdí návštěvníci z celého světa. Jezdí za ním ti, kteří chtějí znát tajemství štěstí, klidu a dlouhého života. Tento bělovousý guru, jogín Aloo Baba /aloo znemená v hidštině brambory/ jí pouze brambory, pije zvláštní druh čaje a kouří hašiš. Svou pouť začal v Jižní Indii, když mu bylo 16 let.
V Pushkaru, ve skalním chrámu starém 1000 let, žije přes 20 let. Když přišel, nebyla tady silnice, voda ani elektřina. Dnes je situace jiná, Z darů zde byla postaven malý komplex, kde žije i několik dalších pomocníků Aloo Baby. Vede sem silnice a turisté i poutníci sem lehce trefí a jsou zde vítáni.
Nákupy i trochu zeleně
Dnes jsme v Puškaru poslední noc a tak jdeme ještě prozkoumat městečko a obchůdky. Potřebujeme vyměnit peníze v bankomatu, ale to se nám, ani cizincům před námi, moc nedaří. Za námi jsou indičtí vojáci a tak je požádáme o pomoc a napotřetí jsme úspěšní!
Objevujeme v centru města malý parčík s restaurací. Pod stromy jedí a relaxují Indové a tak se také posazujeme. Dáváme si colu a dobré indické jídlo. Je milé, že se tady setkáváme s dalšími účastníky zájezdu, s Dášou a Marcelkou.
Pak až do tmy shopujeme. V Puskharu jsou /oproti třeba Bikaneru a dalším městům/ obchody, kde vůbec nesmlouvají. Někteří muslimští obchodníci se na nás dokonce mračí a jsou i dost neurvalí, což je pro nás překvapení, protože se nám to na cestě jinde nestalo.
Suri Guest House a indická hudba
Je už kolem 21. hodiny, když se vracíme na hotel. Rychlá sprcha a jdeme na naši vyhlídkovou terasu na večeři. Kuchař tady je opravdu skvělej. Vše, co jsme tady jedli, bylo vynikající!! Jeho špenát se sýrem nebo garlic nan jsou excelentní!
Na terase vládne parádní nálada. Přinesly jsme Surimu malý dárek, barevný ubrus na stolek, na kterém během chvíle stojí vychlazené coca-coly a indický rum. Mimo Suriho, je zde Mangotree a další Indové. Také přichází kamarád, který přináší Krystýnce ukázat ručně vyrobené loutky.
Největším překvapením a skvělou tečkou, jsou přicházející hudebníci. Zpěv, tanec a hudba až do rána. Díky Suri!
Sbohem Indie – Pushkar, Ajmer, Dillí a přes Moskvu domů
Ráno, tak veselé není, balit se nám nechce a opouštět tohle krásný město taky ne! Věci se nafoukly a nasoukat vše do batohů je nadlidský úkol, viď Gabčo? Pak už najatými auty odjíždíme do nedalekého Ajmeru, pak vlakem do Dillí.
Je konec, jedna noc v Dillí, naše cesty se rozcházejí Alita s Lubošem pokračují cestu po Indii, Zuzka s Marcelkou jedou k moři do indického Goa. Já, Gabča, Krystýnka, Dáša a Jitka pak přes Moskvu do Prahy.
Sbohem Indie!
Přidat komentář