Sklenářovické údolí - Přírodní památka

Kolem zlatonosného potoka

Pro návštěvu Sklenářovického údolí jsme si vybraly půlku května. Letos vše trochu opožděné a počasí trochu více deštivé, ale o to více zelené. Další návštěvníci to vzdali a tak jsme si výlet remízky a lesíky podél potoků s podhorskými loukami, které v minulosti kosili a obhospodařovali obyvatelé zaniklých Sklenářovic, užily samy.

V chráněném území se nachází pestrá vegetace a spousty zajímavých rostlin. Už teď potoky a mokřady plné blatouchů, kolem nás velké množství petrklíčů, devětsilů a šťavnatá zeleň. Za pár dnů možná i více květů chráněných skvostů: prstnatec májový, orchidej prstnatec bezový, pětiprstka žežulník vstavač mužský znamenaný, tolije bahenní a další.

Začínáme u opraveného kamenného jednoobloukového mostu s dřevěnou zvonicí od sochaře Jaroslava Řehny, z roku 2008, věnovanou k 45. výročí KRNAP. Pokračujeme po cestě podél zurčícího zlatonosného potoka, jdeme kolem kamenných valů i posledních zbytků zaniklé vesnice Sklenářovice-Glasendorf až k pomníku padlým v první světové válce. U pomníku je malé parkoviště, které svým nepořádkem i za plotem moc s romantickým místem neladí.

Obloha temní, o to více vynikají staré kvetoucí solitery třešní, jabloní i lip. Kvůli zesilujícímu dešti neprojdeme údolí celé, ale o to více se můžeme těšit, že se sem vrátíme.

Údolí pokračuje až do Rýchorského pralesa.

Přírodní památka Sklenářovické údolí

Přírodní památka se rozkládá v hluboce zaříznutém údolí Zlatého potoka mezi Sklenářovickým vrchem (921 m) na východě a Bartovým lesem (732 m) na západě a zaujímá území luk původně patřících k dnes zaniklé obci Sklenářovice (německy Glasendorf). Po vysídlení německých obyvatel a opuštění vesnice začaly louky zarůstat, od roku 1999 jsou postupně revitalizovány.