Nejstrašidelnější místo. Omítka se loupe, zdivo drolí, dřevěné lavice rozpadají, prach se snáší z dřevěných trámů. Mezi tím vším, tiše jako pěna, sedí nehybné, tajemné postavy.
Kostel sv. Jiří v Lukové
Kostel sv. Jiří v Lukové – nejstrašidelnější místo. Omítka se loupe, zdivo drolí, dřevěné lavice rozpadají, prach se snáší z dřevěných trámů. Mezi tím vším, tiše jako pěna, sedí nehybné, tajemné postavy.
„Roku 1968 při pohřbu spadl kus stropu,“ říká správce kostela a výstavy Petr Koukl. „Truchlící, v přesvědčení, že je to zlé znamení, vyběhli ven z kostela a rozloučení s mrtvou dokončili tam.“ Kostel byl pro veřejnost uzavřen. Poté probíhaly už jen práce, které měly zabránit jeho úplnému zániku. Byla opravena věž, zabezpečena sakristie, odstraněna sanktusní věž v havarijním stavu a provizorně spravována střecha.
V roce 2012 si ale kostel vybral student Jakub Hadrava pro svou bakalářskou práci. Do kostela přišli dobrovolníci, které obalil igelitem, překryl prostěradly a krajkami a zalil sádrou. Vzniklé odlitky od té doby poněkud netradičně zdobí interiér kostela a připomínají duše věřících, kteří zůstali kostelu věrni i v dobách nejtěžších.
Do sádry některých postav je přidán fosfor, takže v létě, kdy do kostela svítí celý den slunce, pak večer postavy světélkují a vypadají tak mnohem bizarněji, než obvykle.
Díky opravám z peněz církve, dobrovolného vstupného a zájmu veřejnosti se kostel nakonec snad přeci jen dočká úplné záchrany a jeho lavice uvnitř se opět zaplní živými. Do té doby je po domluvě otevřen jen návštěvníkům výstavy. Výstava je stálá.
Stará obec Luková leží na úbočí výrazného vrchu Chlumská hora s výhledem do krajiny.
Část textu a více info o kostele: http://lukova-kostel.cz/lukova
S Lindou na místo, kde doslova lišky dávají dobrou noc
Skoky u Žlutic pod Vraním vrchem vysoko nad údolím Střely, vypíná se mohutný barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie. Bývalo zde jedno z nejslavnějších mariánských poutních míst v Čechách, proslavené stejně jako dodnes známé Lurdy zázračnými uzdraveními, a zdejší „panenkou skákavou“, Pannou Marií Skokovskou. Úpadek obce i poutního místa nastal po roce 1945, kdy byly Skoky poprvé vysídleny, protože zdejší obyvatelé byli Němci. Druhé vysídlení přišlo v padesátých letech, protože noví obyvatelé nechtěli podlehnout tlaku komunistické kolektivizace, a tak ti nejodbojnější odešli a jejich majetky převzal stát. A třetí a poslední vysídlení přišlo koncem let šedesátých, když starou a jedinou silnici od Žlutic zaplavila údolní přehrada na Střele a zbyla jen rozblácená polní cesta z druhé strany, z náhorní plošiny od osady Polom.
Přidat komentář