Už se stmívá a my se teprve vypravujeme ven. Jen co vylezeme ze dveří jdeme přímo k moři, té ledové mase vody, v dálce pak jsou vidět světla jiné části Tallinu.
To co dříve byl rovný plác betonu, je díky moři rozpadlý na menší kvádry.Asi jim mnoho nepomhl také mráz jako teď. To na čem stojíme je čistý led a my musíme dávat pozor aby jsme na těch poházených kvádrech neuklouzly.Opouštíme moře a jdeme směrem k přístavu po nově vybudované cestě. Teď to tady vypadá dost opuštěně, ale pak v dálce už jsou vidět světla nové části Tallinu a také Staré Město opodál.Pokračujeme podél místa, kde to v létě kypí životem, plno krásných jacht a dalších lodí, ale jediné co vidíme teď, jsou rackové s přimrzlými zadky na ledu. Mávnu rukou a hejno racků se zvedá obletí to jednou, dvakrát do kola a pak si zase zpátky sedají na led.Vstupujeme bývalou bránou do Starého Města, moc lidí tady není. Jsou tu krásně cítit dlouhá staletí co tu město stojí. Je to krásné, ale začíná mi být zima.
Hledáme nějaké místo kde se ohřejeme a tak se vracíme do nové části města.
Procházíme parkem Tammsaare plným osvícených ledových soch, které jsou každou zimu na nějakém místě ve městě. Jsou opravdu nádherné, jenom škoda že jich není více. Vypadají spíše jako z křišťálu než že by byly z ledu.
Poté co se dostatečně pokocháme, zakončujeme svoji procházku v kině.
Přidat komentář