• Menu
  • Menu

Tornádo na jihu Moravy

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Jihomoravský kraj » Tornádo na jihu Moravy

Pomáháme

Největší tornádo o síle F3 nebo F4 a ničivé bouře  zasáhly ve čtvrtek  24.6 .2021 večer Jižní Moravu. Tornádo srovnalo se zemí části vesnic na jihu Moravy. Po řádění tornáda jsou vidět naprosto zničené domy, vysklená čelní i zadní skla aut, na chodnících se povalující střešní tašky. Policisté uzavřeli pro civilní vozy Hodonín, Hrušky, Moravskou Novou Ves a Týnec.

Tornádo Hrušky

Popisovat a fotografovat místa, kde se stala přírodní katastrofa, není zas tak těžké. Popisovat pocity, příběhy lidí, bolest a ztráty z míst, kde ještě „včera“  žily normální rodiny v malebných obcích, se stromy,  vinohrady a zahradami, kde  fungovaly obchody, služby, lidé žili své životy a  těšili na léto , na otevření vinných sklepů i na prázdniny, JE TĚŽKÉ.

TornádoHrušky Hrušky

Hrušky

Měly jsme vyrazit ve středu večer, ale nakonec vyjely v časných hodinách ve čtvrtek.  Jen vyzvednout všechny ty pochutiny  od kamarádů (moc děkujeme!),  nakoupit potraviny  pití, a uvařit  kotel polévky, napéct  200 řízků nám trvalo do noci. Snad to vše stihneme!

Je čtvrtek, je 11 hodin dopoledne, když přijíždíme na „naše“ stanoviště v obci Hrušky,  kde je postavený stánek.  Patrika  s Halinou už točí studené nápoje.  Holky nás vezmou mezi sebe a pak už není těžké začít nabízet něco dobrého k  snědku,  bábovku, koláče, quiche nebo ugrilovat klobásku a  kus dobrého masa těm, kteří  k nám přijdou. Stánek i zázemí máme u Martina a Evy Hůrských, celou jejich rodinu také velmi silně tornádo zasáhlo, přesto se nám po celou dobu snažili pomoci. Přišli o střechu nad hlavou, a to doslova. Tento týden si měli jít pro nové číslo popisné na zrekonstruovaný dům, už to nestihli. Během tornáda byla doma maminka Eva s dcerou, zachránilo je, že se schovali do zadní místnosti u garáže. Modlily se a když to skončilo, jediné, co je zajímalo, jak dopadla rodina, která bydlí o pár domů dále a lidé kolem. Neskutečných a smutných příběhů i jmen jsou nyní stovky možná i více, jen namátkou, z několika rozhovorů /jména neznám, omlouvám se/.

 

1. „Když to začalo, nebe se zatáhlo a začaly padat obrovské kroupy velikosti tenisového míčku. Přes 10 minut bylo peklo. Přežili jsme, nemohoucí maminka přišla o celý dům z roku 1936, vidíte támhle jej zrovna bourají. Nyní je maminka u švagra, ale protože je nepohyblivá je velmi těžké  se o ni 24 hodin starat v nevyhovujícím domě. Postavíme mamince na místo zbouraného malý domek se zázemím. Snažíme se , jsme unavení …děkujeme Všem, co pomáhají !

Hrušky

2. „Byli jsme v obýváku, když to začalo, rodiče bydlí v přístavbě hned vedle. My přešli do druhé místnosti, pak začal padat strop, trámy,  hučelo to kolem, peklo. Opravujeme propadlé střechy i  zdevastované vnitřky, zahradu i vihorad. Žijeme, co můžeme dělat… Děkujeme VŠEM!

Hrušky

3.  „Náš dům č. 68 stojí,  asi zázrak. Pes je od té doby stále vyplašený. Moje snacha s třítýdenním miminkem  a batoletem se schovala na záchodě, to je zachránilo“

Hrušky

4. V rádiu pak poslouchám rozhovor Lucie Výborné s farářem z farnosti, pod kterou patří zasažené obce. “ Právě jsme měli mši v kostele v Hruškách. Nebe se zatáhlo, začaly padat kroupy. Nevěděli jsme, co se děje. Když to začalo, řekl jsme lidem kam se mají schovat, kde by to mohlo být bezpečné. Všichni jsme měli strach a já se modlil jako asi nikdy před tím. Trvalo to asi 10 minut, všude byla tma. Když to přestalo, vyšli jsme před kostel  a nechápali. Všech 20 lidí téměř bez újmy přežilo i když kostelu ulétla střecha , rozbily se okna….

kostel Hrušky

Lidské mraveniště

Je to tady jedno velké mraveniště, při našem příjezdu už i docela dobře organizované. Místní občané, které tornádo zasáhlo totálně i Ti kteří měli “ štěstí“ ti všichni pospolu, záchranné složky, policie, požárníci, armáda,  zdravotníci, psychologičtí pracovníci  a stovky těch bezejmenných pomocníků, řidičů, dobrovolníků a řemeslníků. To nejhorší je uklizené, auta pendlují, bagry, jeřáby, opravdové lidské mraveniště. Prach, který zde víří, zahaluje částečně strhané obličeje i neštěstí, které tady kolem všude klíčí.

Hrušky

Je tu ale výjimečná atmosféra, tolik souznění, tolik bolesti a naděje. Jen 2 dny pomoci, třetí den jsme kvůli nemoci musely nerady odjet. Snad naše úsměvy a mikrostopa pomoci,  zanechala ve všech těch báječných  lidech trochu radosti. Unavení, ale  pokračují dále a pomoci bude ještě potřeba dlouho. Do roka a do dne by bylo skvělé přijet do obnovených Hrušek a  využít nabídky na posezení ve zdejších vinných sklepech od několika vinařů! Nejen my, ale především  občané Hrušek a postižených oblastí si nesmírně váží pomoci, které se jim z celé naší země i ze zahraničí dostává. Moc děkujme všem!

Hrušky

Klára

Pomoci  je jedna věc, ale zorganizovat  účinnou pomoc je možná ještě těžší.  Že,  pojedeme pomoci do oblasti postižené tornádem jsme se rozhodly hned po statusech naší kamarádky Klárky, která žije v Týnci. Nedokážete si  představit, co tahle neskutečná žena, novopečená maminka měsíční Emmy, dokázala a dokazuje  se svými nejbližšími a kamarády. Tolik energie, tolik pomoci a  tolik lásky potřebným. Od první chvíle se u ní v malebném  právě zrekonstruovaném domě v Týnci  střídají kamarádi, materiálová i potravinová pomoc. Mezi kojením organizuje rozvozy, pomoc při úklidech, bourání, uklízení, dary od sponzorů a vše, co taková situace potřebuje.

Klára  „Pokud nemáte co na práci v průběhu dalších dní/týdnů, přijeďte k nám. Bydlíme 1,6 km vzdušnou čarou od epicentra. Dům nám stojí, ale nemusel… spoustu lidí ztratilo úplně vše jen necelé dva kilometry od nás, takže se snažíme pomoci, jak to jen jde.

Michal bude od dnešního odpoledne pracovat u kamarádů v Hruškách a Moravské Nové Vsi.  Každá ruka je potřeba- lidi jsou bez naděje, opravdu úplně zoufalí, neví, co dřív. Spoustu z nich nebylo pojištěno/mají podhodnocené pojistky.“ My jsme v pořádku, jen nám ulítla jedna hloupá lišta na střeše a zlomila se čtyři rajčata… Pořád tomu nemůžu uvěřit.“

Hrušky

Klárka po týdnu…SOLIDARITA… 

Po tříhodinovém spánku přemýšlím nad tím, jestli to má vůbec smysl. Dům jeden velký průchoďák, nepořádek od chodby až do kuchyně a na dvoře sklad. Takhle to dál nejde, není to udržitelné a to je přesně to, oč tu jde- ty práce tam budou probíhat měsíce, udržitelnost a fungující systém je jedinou možností, jak pomoci, shodujeme se s Michalem.

Přiznám se, že s měsíční holčičkou neustále u prsa se do Hrušek a MNV nehrnu, takže až včera jsem se poprvé setkala s někým, kdo přišel o všechno – hypotéka před chvílí doplacená, dům a zahrada pro pět dětí a babičku srovnaný se zemí (po včerejších bagrech doslova)… bez pojistky…

„Ta obrovská vlna solidarity nás drží nad vodou. Kdyby tu nebyli lidi, kteří se neskutečně snaží pomáhat, už bych visela někde na větvi…,“ povídá mi paní zadržující brek a já přemýšlím, co bych ji nabalila do tašky… Samozřejmě si vyptávám telefonní číslo, adresu a číslo účtu- třeba někdo bude chtít pomoci.

No a pak nám hned po odjezdu první party přijela z Mikulčic paní s obrovským množstvím koláčků, lineckého, toastových chlebů a smaženek. „Máma je cukrářka, tak pomůžeme aspoň takhle,“ povídá nám milá paní a hned se loučí. Musí do práce. Naše holky nelení vaří kafe a vše jedou rozvézt do Hrušek- čas snídaně.

Hrušky

Jedna parta jede do Lužic- prořezávat stromy okolo boční cesty. I v Lužicích se bude bourat, a tak tudy musí projet těžká technika… Čtyři pily jsou po celodenním řezání tupé, ale po průjezdu prvního velkého auta je jasné, že práce nebyla zbytečná (ani ty úpaly a úžehy našich kluků)…

I naše nakladače a těžká technika se činila… jen ta organizace prý stále vázne.

Holky na stánku rozdaly asi 100 porcí pečeného masa. Včera bylo strašné vedro, a tak se jich každý druhý ptal na studené nápoje… Při návratu domů ještě naplnily auto vínem, které zbylo po rozbořeném domě jednoho místního vinaře.

Moc děkujeme všem za pomoc. Je toho na nás trochu moc. Michal dnes odvezl veškerou vámi přivezenou, námi nakoupenou humanitární pomoc do nového skladu v MNV, kde si každý může přijít a vyzvednout co je třeba. Pokud byste chtěli přijet pomáhat, podívejte se na skupinu Dobrovolnická pomoc po břeclavském tornádu, případně se přidejte do skupiny Hrušky Hruščané nebo Mikulčice. Aktualizují se tam informace o tom, jaké profese a co je třeba. Já už bohužel nestíhám hledat konkrétní práce a rodiny, o které mě prosíte.

Dnes nám manager Rybičky 48 přiveze další nálož nafty a benzínu do elektro centrál a taky přijela hyper Hanka, takže už se na našem stánku v Hruškách zase točí- sehnala 5 tun birelů, 30 porcí boloňských špaget a další jídlo a pití včetně třech píp…

Hrušky

Díky kontaktům od Tereza Skuhravá a Honza Mayer jsme se rozhodli věnovat hlavně našemu stánku, který bychom nadále chtěli využívat pro čepování studených nápojů, výdejní místo jídla a pečených dobrot od místních a třeba i jako improvizované místo pro závěsné sprchy.

MOC DĚKUJEME a ještě jednou se omlouváme pokud jsem odmítla vaši pomoc. Michal v pátek odlítá na loď a sama – i když s mámou- to tady nezvládnu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.