Museo Leonardiano a toskánská vína
Zabalili jsme si věci, oblečení, láhve vína a opouštíme Muntipulciano, místo kde víno pěstovali již Etruskové. Vypráví se, že město založil v dávnověku etruský král Porsenna a již v jeho časech se zde pěstovalo báječné víno. Pravdivá je postava Francesca Rediho, lékaře a vědce 17. století, který vydal básnické dílo „Bacchus v Toskánsku“, v němž antický bůh ochutnává toskánská vína a nakonec označí víno z Montepulciana jako krále všech vín. v 1. polovině 16. století, jistý Lancerio, sklep-mistr papeže Pavla III., označil právě Vino Nobile za nejvhodnější pro svého pána. Slovíčko Nobile znamená v italštině urozený, aristokratický, šlechtický, vznešený. Spolehlivou informaci, jak přišlo ke svému jménu, nedostanete ani v Montepulcianu. Nikdy nebylo určeno pro prostého člověka, dodáváno bylo například na papežský dvůr.
Základem Vino Nobile je odrůda Sangiovese, do ní se přidává až 20 procent Canaiolo nero a někdy i další podíl dalších modrých odrůd. Vino Nobile je tělnaté, ale přes svou sílu působí ovocným dojmem, je v něm cítit lesní plody a někdy dokonce květiny, například fialky. Co do plnosti chuti je Vino Nobile někde mezi Brunellem a Chianti. Jeho mladší bratr, vyráběný též z odrůdy Sangiovese, jen z mladších vinic a s menší dobou zrání na sudu a v lahvi, se jmenuje Rosso di Montepulciano. Toto se nám často plete s vínem z odrůdy Montepulciano d´Abruzzo, což je úplně jiná pohádka z oblasti Marché.
Označení DOCG dnes v Itálii užívá více než dvacítka vín, samozřejmě především toskánských. Zkratka znamená Denominazione di Origine Controllata e Garantita a lze ji jednoduše přeložit jako záruku původu a druhu s určitým spolehnutím se na kvalitu. Tímto symbolem se právem chlubí i Vino Nobile di Montepulciano.
Vlastně do poslední chvíle nevím kam jedeme. Spát budeme v Pise. To je pro mě dneska jediná jistota. Syn se tváří tajemně a nic nevyzradí. Snažím z něj snažím vypáčit odpověď, tváří se neoblomně. No nic, kochám se pohledy z auta a občas něco vyfotím.
Už jsem ujeli 150 kilometrů a najednou vidím označení vesnice Vinci. Začnu křičet: „to je TO Vinci!“ A syn už se smál, byli jsme na místě naší cesty. Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 ve vesnici Anchiani nedaleko městečka Vinci. Byl nemanželským dítětem vesnické děvečky a notáře. Pět let vyrůstal na venkově pouze s matkou a poté žil s otcem ve Vinci, kde začal chodit do školy. Začalo pršet a jdeme se nejdříve podívat do muzea. Je to tu špatně označené a nemůžeme najít pokladnu. I vstup do muzea trochu hledáme. Vstup je dost drahý 7 euro a nesmí se tu fotit, ale par fotek jsem stejně udělala. Lístek platil i na vstup do rodného domu, ale to jsme nevěděli. Naštěstí jsme si ho schovali.
Muzeum (Museo Leonardiano) je rozloženo ve dvou sálech v samém srdci historického centra města Vinci. Pokladna a první část muzea se nacházejí u Vila Uzielli, což je přístupné přes Piazza dei Guidi, K vidění jsou zde Leonardovy studie. Další části muzea je umístěna na hradě Conti, středověká budova, která se stala symbolem města Vinci. Hrad byl domovem Leonarda muzea již od 15 dubna 1953 a v současné době zde sídlí druhá část výstavy. V přízemí je sekce věnovaná stavebnictví, válečným strojům, letectví, mechanice a nástrojům.
Po silnici ve vyšší části městečka na kopci se nachází rodný dům génia. Cesta k domu je lemována romantickým hájem se starými olivovníky. Od jeho dob se městečko příliš nezměnilo. Dodnes mu vévodí opevněný hrad z dálky připomínající loď, okolní svahy hory Montealbano je porostlé vinicemi a olivovými háji. Zdejší olivový olej a víno Chianti jsou proslavené široko daleko.
Nad vchodem do rodného domu Leonarda da Vinci je rodový erb Leonardova otce. Erb byl zasazen na měšťanském domě, ale také v domě nad krbem. Stavba se dochovala, ale uvnitř je pouze krb a dřevěný strop. Fotit se tu také nesmí.
Odjíždíme do Pisy. Byl to krásný den a veliké překvapení.
cestopis následující den
Přidat komentář