Vidím neboť je noc
Blíží se výročí úmrtí malířky Toyen, první dámy české meziválečné avantgardy, která zemřela v Paříži 9. listopadu 1980. Její surrealistické obrazy je možné navštívit na výstavě s názvem Vidím neboť je noc. Obrazy jsou zapůjčeny z mnoha významných státních i soukromých sbírek z Čech a z Paříže. Výstava se koná v Museu Kampa – Sovovy mlýny od pondělí do neděle, 10.00 až 18.00 ve dnech 5. září 2015 – 3. ledna 2016.
Obrazy
Vystaveny jsou obrazy Ztroskotání ve snu, Člověk z klihu, Finis terrae, Sen, Spící, Sedm mečů bez pochvy, Poledne půlnoc, Zástěna, Zatmění, Když zmlknou zákony a další díla.
Toyen
Marie Čermínová (21. září 1902) přijala svůj umělecký pseudonym Toyen v roce 1923. Popřela tradiční ženskou roli a oblékala se jako muž, stříhala si vlasy nakrátko a oslovovala se v mužském rodě. Svoji minulost skrývala. Svými nekonformními názory šokovala tehdejší společnost. Malovat začala kolem roku 1922 v době, kdy se setkala se surrealistou Jindřichem Štýrským, se kterým se stýkala až do jeho smrti v roce 1942. V roce 1947 odjíždí do Paříže a vstupuje do surrealistické skupiny Andrého Bretona, kde pořádá mezi lety 1947 a 1962 několik výstav. Postupně se však stále více uzavírá před světem.
Obrazy Toyen se prodávají za horentní sumy. Obraz Spící, byl vydražen v roce 2009 za 20 milionů korun. Toyen, která patřila k předním osobnostem evropského surrealismu, byla za komunistické totality oficiálně ignorována.
Další výstavy, které je možné navštívit
V rámci výstavy a jednoho vstupného je možné si prohlédnout také výstavu Františka Kupky, Otto Gutfreunda, Miroslavy Nové. Na nádvoří je rozměrné sousoší Rekonstrukce jako tragédie a fraška, Socha skupiny Pode bal představuje smrt na železné oponě. Aktivita Medy Mládkové se neomezuje pouze na Museum Kampa, ale v okolí Musea Kampa je velké množství soch a výtvarných děl, Bronzové sochy obřích Miminek bez obličejů sochaře a výtvarníka Davida Černého. Na nádvoří Musea Kampa jsou umístěny sochy Michala Gabriela a Olbrama Zoubka.
Sovovy mlýny
První zmínka o Sovových mlýnech se datuje ke konci 14. století. Budovy byly poničeny povodněmi, požáry a válkami. Za třicetileté války dokonce sloužily švédským vojskům jako dělostřelecká bašta. Do současné podoby je přestavěl v polovině 19. století jejich poslední majitel, František Odkolek. Budovy Musea Kampa nechala zrekonstruovat Dr. Meda Mládková a zpřístupnila je roku 2001. Hned v následujícím roce postihla Museum Kampa ničivá povodeň, která zatopila přízemí do výše 3 metrů. Sbírky se podařilo zachránit, ale budova musela projít novou rekonstrukcí. Museum Kampa tak slavnostně otevřela až roku 2003. Nadace Jana a Medy Mládkových ukazuje v prostorách Sovových mlýnů sbírku středoevropského moderního umění, kterou shromažďovali celý život. Ideu muzea Kampa vyjadřují slova Jana Mládka napsaná na jedné ze zdí: „Přežije-li kultura, přežije národ“.
Velká dáma, Dr. Meda Mládková
A proč vlastně Meda Mládková Museum Kampa založila? „Vždycky jsem myslela na mého manžela. Pro něj bylo důležité udělat něco pro Československo, pro svoji zemi, kterou tak miloval, ale už nemohl, už byl nemocný,“ poznamenala Mládková. „Takže jsem to pak dělala ve vzpomínce na něj.“
Museum Kampa jsem navštívila ve dnech, kdy velká dáma Dr. Meda Mládková, slavila své 96. narozeniny. Na nádvoří byla spousta květin a obrovská kytice růží. Paní Mládková seděla nepozorovaně na sluníčku se skleničkou vína a usmívala se. Požádala jsem ji, zda si ji mohu vyfotit, souhlasila a ještě mi poslala noblesní vzdušný polibek. Byl to krásný okamžik a nezapomenutelný zážitek.
Přidat komentář