Druhé vejce nedostaneš!
Druhý den ráno jsem se rozhodla proběhnout po okolí. Ještě pořád jsem cítila vzkypělou žluč. Potřebovala jsem se srovnat. Kromě podvodu v Jay Hostel mě štval i fakt, že jsem zaplatila za dražší výlet, kterého jsem se nikdy neměla účastnit. Pokud bych si koupila výlet, na kterém jsem teď byla, zaplatila bych 1700 bahtů. Jenže protože jsem chtěla na výlet do hor, zaplatila jsem 2400 bahtů. Což je poměrně velký rozdíl. „Ok, co nadělám,“ uzavřela jsem vnitřní svár: „Už jsem tady, tak si to přeci nebudu kazit.“
Bylo skoro devět hodin ráno. Doběhla jsem zpátky do kempu, kde téměř všichni z mých spolucestovatelů spali. Konečně se probudil alespoň náš průvodce King Kong. Za 15 minut jsme měli na stole snídani: bílé opečené toasty, máslo, které nemusíte uchovávat v ledničce a marmeláda, která vypadala jako tužší sirup. Zlatým hřebem celé snídaně bylo jedno vejce. „Mohla bych dostat ještě jedno vejce?,“ požádala jsem King Konga. „Ne,“ odpověděl a já si chvíli myslela, že se jedná o vtip. „To jako vážně?,“ znervózněla jsem. „Ne. Nemůžeš mít ještě jedno vejce,“ odvětil a má dobrá nálada z běhu byla pryč.
Vodopád Sagee
V 10:30 se zabalenými věcmi konečně nasedáme na korbu pick-upu a vyrážíme k vodopádu Sagee. U odbočky na vodopád nám pick-up zastavuje a my místo k vodopádu jdeme do restaurace u silnice, kde opět jako ovce čekáme. Po další půl hodině čekání, kdy nám náš průvodce není schopný vysvětlit, co tu vlastně děláme, King Kong vyzvedává uvařené jídlo k obědu. Vodopád je od silnice vzdálen několik stovek metrů, takže brzy přicházíme k malému vodnímu „čůrku“, kterým se během období sucha vodopád stává.
Co tu budeme dělat dvě hodiny, netuším. Čas se vleče. King Kong jezdí po vodopádu jako po skluzavce. Jízdu zkouší i kluci, a když se odváží i jedna z holek, rozhodnu se zkusit sjezd i já. K vodopádu přichází další a další skupiny s průvodci. Většinou pobudou třicet minut, a pak vyrazí dál. Po dvouhodinovém čekání přichází další průvodce. Odvádí si Kanaďanky, které si zaplatily jen dvoudenní výlet. Trochu jim závidím, že pro ně výlet končí.
Horská vesnice
My v půl druhé odpoledne vyrážíme do hor. Po prašné cestě jdeme přímo vzhůru. Výhled se střídá s ještě lepším výhledem. Čekáme na úplně zpoceného King Konga, který soptí, jako by to pro něj měla být poslední hodinka. Po dvou hodinách přicházíme do horské vesnice. Je 15:30, když se ubytováváme na místě s překrásným výhledem. „Můžeme vyrazit tady na ten vrchol? Nebo někam po okolí?,“ Máchám rukama ve vzduchu a ukazuji vrcholky okolních hor. „To si se asi zbláznila, ne?!,“ odpovídá mi úplně vyčerpaný King Kong. „Teď si odpočineme. Za dvě hodiny je západ slunce a pak večeře,“ sděluje nám další plán dne. „Takže dnes už se nic dít nebude?,“ vykulím oči s tím, že zdejší nudu už další den nesnesu. „Ne, jak říkám…“ začal svou ohranou písničku King Kong.
Být tak blízko hor a skončit těsně pod vrcholem, to nesnesu. „Nechcete někdo vyrazit o několik metrů výš?,“ navrhuji svým kolegům, kteří se válí po postelích okolo. Jak se dalo čekat, nikdo se nechce hnout. Balím si tedy vodu a foťák a vyrážím po cestě nad horskou vesnici do hor…
Přidat komentář