V horách Chiang Mai
19.12. Ujíždíme krajinou, zatím je cesta dost fádní a nezajímavá. Za chvíli se ovšem vše změní a to, když vjíždíme do hor. Potkáváme slony a v řece pozorujeme skupinky raftařů sjíždějících peřeje. Znova si užíváme jeep-traking. Krajina je šťavnatá a vesničky, které míjíme, jsou překrásné. Jsme vymlácení a vyklepání z šílených cest a jelikož je vše v thajštině bloudíme. V několika vesničkách zastavujeme a snažíme se dopídit, zda jedeme správně. Domorodci se na nás překrásně zubí, sbíhají se z domů, ale směr je vždy nejasný. Sice nám na vše přikyvují, ale vůbec nám nerozumí. Dochází nám již benzín a tak s velkými obavami naposledy stavíme ve vsi, kde se sympatický Thajec, bafající hašiš nesmírně chechtá a ubezpečuje nás, že po 5 km narazíme na hlavní trasu. Moc tomu nevěříme, ale je to pravda! Jsme v městečku Sop Poeng. Jsme o 80 km jinde než jsme měli vyjet.
K naší radosti jsme se záhadně přiblížili k Chiang Mai a tak po velice vyčerpávající týdenní cestě v horách nám schází už jenom 50 km.
20.12. Ráno vracíme auto a jdeme ještě na obhlídku starých chrámů v Chiang Mai. Stojí to za to. Pak hurá na letiště. Letadla do Bangkoku mají zpoždění. Na letišti je strašná zima. Já se snad letos neohřeji! V autobusu , který nás veze k letadlu je mrazák. Jenom abychom nedostali angínu!!
Bangkok. Letiště tepe a turisté plní eskalátory , příletové a odletové haly. Míjíme přenádherný , tři patra vysoký, stříbrný zářící vánoční strom. Vzpomenu na svoje dvě „holčičky“ které zůstaly na vánoce doma.
Za chvíli , po rychlém balení věcí , usínáme znaveni v „našem“ Avana hotelu. Ráno musíme v pět hodin vstávat. Ještě přicházejí nepříjemné zprávy z domova. Holkám nejde topení a nefunguje kotel.
Siam Reap
21.12.Znova letiště Suvarnabhumi. Je ráno a už zde je spousta lidí. Měníme peníze na dolary – odlet v 8.00 hod,východ D5 let Pg 0903 směr Siam Reap: Kambodža. Sedáme do moderního Boeingu, kde na nás po usednutí vyskakují malé monitory s veškerými pokyny k letu. K Sárčině radosti jsou v 3D jako pohádka. Za hodinu přistáváme na malinkém letišti v Siam Reap. Vcházíme do nejistoty. Procházíme zdlouhavými vyplňovacími procedurami. Dostáváme vízum a dle rad knižního průvodce vycházíme z letiště. A je to tady, vrhne se na nás spousta dohazovačů, taxikářů a různých pracovníků cestovních kanceláří. Tváříme se nepřístupně a před jejich vykulenými zraky usedáme na nejbližší lavičku. Já si vybaluji výbornou svačinu z letadla a s chutí se cpu. Koukají na nás a nechápou.
Ubytování
Objednáváme taxíka a míříme do centra. Řidič zastavuje u nějakého hotelu. Obsluha hotelu nám rve batohy z ruky. Nekompromisně je odmítáme a vydáváme se pěšky do centra. Zastavují nám rikši. Já se Sárkou usedám na lavičku u vody. Tátu vysíláme samotného na obhlídku. Má za úkol sehnat ubytování. Je to tak mnohem lepší. Nemusíme se ve vedru plahočit městem s těžkými batohy a nemusíme stále odhánět dohazovače. Sedíme nedaleko velice moderního luxusního sídla Royal resort, postaveného ve starém stylu. Pozorujeme šrumec ve městě, posloucháme Beatles a je nám fajn.
Přijíždí rikša a odváží nás do vybraného hotelu. Personál se usmívá, pokoj je čistý a cena je 15 USD. Dají se sehnat i mnohem levnější pokoje, ale našli jsme si čistý a příjemný hotel. Řidič rikši Butty je nám velice sympatický a domlouváme se, že nám bude dělat průvodce a řidiče po celou dobu návštěvy Siam Reap a Angkorských paláců.
Přidat komentář