• Menu
  • Menu

Údolím Polepky

Údolím Chotouchovského potoka  do Ratboře

Paní zima v posledních několika dnech ukázala, co stále ještě dokáže. Mráz, sníh, někde kalamita. Ale přece jen to vypadá, že se pomalu začíná vzdávat vládnutí. Kéž by si to vzali k srdci i někteří ostatní a nechali nastoupit nové období. Naději, nějaké světlo na konci tunelu. Zatím to ale vypadá, že to bude jen na přírodě. Vítejme tedy předjaří a užívejme si možnost výletů, dokud nám tuto kratochvíli ostatní nezakážou.

Na Královské cestě, ulici nedaleko nádraží v Kolíně, narazíme na modrou turistickou značku. Ta nás provede údolím Polepky, chcete-li Chotouchovského potoka, až do Ratboře. Odtud se pohodlně vrátíme zpět vlakem do Kolína.

Polepský vodopád

Polepský vodopád

Krátký kousek procházíme ulicemi města, než se ocitneme u zahrádkářské osady. Tady narazíme na Naučnou stezku Polepy. Proti proudu potoka přicházíme k Polepskému vodopádu. V blízkém okolí Kolína, který, jak se zpívá leží v pěkné rovině, se jedná o o docela unikátní přírodní jev. Svorové ruly kutnohorského  krystalinika  tady vytvářejí asi 5 metrů vysoký skalní práh, přes který padá Polepský potok vodopádem z výšky 4 metrů. U samotného vodopádu je možné si odpočinout a třeba posvačit. Vedle nad vodopádem najdeme také bývalý, původně středověký mlýn, jehož historie sahá až do 80. let 14. století. Bohužel dnes vypadá jako opravdová ruina.

Polepský vodopád

Pašinka

Chvíli lesem a chvíli po lukách, ale vesměs po cestě, dojdeme do Pašinky. V centru obce najdeme původem gotickou tvrz.. První písemné zmínky sahají až do roku 1374. Koncem 19. století ji tehdejší majitelé zrekonstruovali a usídlili se zde. V roce 1950 začaly peripetie se znárodněním, chátrání, znovu navracením majetku. Zkrátka vše, co známe z období vlády jedné strany a doby popřevratové. V současnosti je zámek (tvrz) bez využití a veřejnosti nepřístupný. Z Pašinky znovu sestupujeme do údolí k Polepce. Tady zůstávají stále velké zbytky sněhu a stezka je místy silně namrzlá a obtížně schůdná.

Tvrz Pašinka

Hranický viadukt

Kolem Kohoutova mlýna cesta opět stoupá vzhůru až k silnici, vedoucí ke dvoru Hranice, který je pozůstatkem středověké vesnice. Zde se mimo jiné nachází Hranický železniční viadukt. Byl postavený v roce 1900 během pouhých pěti měsíců na trati Kolín – Rataje nad Sázavou. Celková délka mostu je 109 metrů, nejvyšší výška nad dnem Polepského údolí činí 31 metů. Most je půdorysně esovitě zakřiven, má sedm půlkruhových oblouků o rozpětí 12 metrů. Stavebním materiálem jsou pískovcové kvádry z kutnohorského pískovce a žulových bloků. Viadukt byl 2. ledna 2009 prohlášen Ministerstvem kultury nemovitou kulturní památkou.

Hranický viadukt

Odtud do Ratboře na vlak už je to slabá hodinka cesty. Pokud absolvujeme celou tuto trasu, je třeba hodně počítat dopředu. O víkendu jezdí vlaky na místní trati ve dvouhodinovém intervalu.

Martin Pišín
Martin Pišín

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *