Co se vlastně v Ugandě jí? Než začnu s výčtem jídel, pravidlo číslo jedna: nikdy nejezte čerstvou zeleninu, pokud si nechcete z dovolené dovézt i nějakého parazita ve svém těle.
Pravidlo číslo dva: doporučuji umýt si ruce antibakteriálním gelem před každým jídlem. A poslední pravidlo: používejte brčka, pokud se chcete napít z lahví. Lahve se tu recyklují a nikdy nevíte, kdo na lahev šahal před vámi.
Jinak si v Ugandě můžete vybrat ze dvou typů jídel. Buď takzvanou anglickou kuchyni, kdy si k snídani dáte vajíčka na jakýkoli způsob nebo párek, čaj a toast. K obědu pak hranolky se smaženým obalovaným řízkem z kuřecího, vepřového nebo hovězího masa. A k večeři v podstatě to samé. Záleží, v jak moc dobré restauraci se zrovna nacházíte. My jsme jednou na talíř dostali i velmi dobrý steak. Pod pojmem smažený kuřecí řízek s hranolky byste si ovšem neměli představovat to, co dostanete na talíři v naší domovině. Tedy libový řízeček z masíčka, které se vám rozpadá v ústech. Ne, zde dostanete kus tuhého masa, které je obaleno společně s kůží v tradičním trojobalu. Když byste chtěli takovýto řízek zkusit pořádně rozžvýkat, pak by vám to zabralo několik minut a stejně byste se nedobrali kvalitního výsledku. A tak nakonec sníte aspoň olejem prosáklé hranolky a křupavý trojobal, to vše pořádně namáčené v kečupu.Druhá varianta je ugandské jídlo-je výrazně levnější než to anglické a řekla bych, že se z něj najíte i víc. Otázkou je, kolik dní za sebou to zvládnete. Já jsem vydržela tři, ale věřím, že bych se za svůj výkon měla stydět. Kromě nižší ceny je výhodná i rychlost, s jakou jídlo dostanete. Na anglický oběd musíte čekat až hodinu a někdy i déle. Ten ugandský dostanete hned. Oběd se skládá z misky, ve které máte jeden druh masa-kuřecí, hovězí, vepřové, anebo kozí a omáčku – spíše polívku, ve které je maso jakoby utopeno. Já jsem hned k prvnímu obědu dostala celou kostru kuřete – celý hřbet, na kterém ovšem nebylo skoro žádné maso J. K tomuto masu dostanete další talíř, na kterém můžete mít hned několik příloh – podle toho, co si vyberete – rýži, brambory, anebo tradiční kaši z banánů, která chutná tak trochu jako naše kaše z brambor. Pokud se nacházíte v okolí jednoho z místních jezer, pak nesmíte minout rybu jménem talapie. Chuťově je nezapomenutelná, zvláště když si jí dáte s místní kukuřičnou plackou.
Vyrazili jsme na cestu. Naším průvodcem byla tak 35letá ozbrojená strážkyně parku. Byli jsme informováni, že není jisté, zda šimpanze objevíme, protože během dnes mohou urazit i několik kilometrů. Byli jsme napjati. Podle stop a zbytků rozkousaného ovoce bychom dnes měli mít štěstí. Asi po dvou hodinách jsme konečně uviděli na cestě před sebou prvního šimpanze. Přistoupili jsme blíž, abychom mohli udělat lepší fotky a prohlédnout si zvířata z lepšího úhlu. Smečka se dala na pochod – chtěli překročit řeku. Když jsme si mysleli, že prošli už všichni, vyrazili jsme za nimi, abychom viděli, jak přeskakují přes vodu. Bohužel jsme si nevšimli, že jeden šimpanz zůstal za námi. Nejsou to nebezpečná zvířata, ale když proti vám běží a chtějí vás „plácnout“, můžete z toho mít pak pěkný šrám. A taky tak trochu psychickou újmu. Většinou totiž vyběhnou neočekávaně a s hlasitým pokřikováním. Nakonec, povězme si to narovinu, nejsou to úplně nejmenší tvorečkové.
Přidat komentář