Doupovské hory
Cestou z krásného města Kadaň jsme ještě zastavily v Národní přírodní rezervaci Úhošť, která je od města vzdálená asi 2,5km. Krásná podzimní příroda, ale i mapa ovocných alejí v rezervaci, to byl impuls, že jsme na stolovou horu vylezly. Úhošť je vrch v Doupovských horách. Rozhled do okolního kraje rušily nebo možná naopak jen kouřové mraky z nedaleké elektrárny Prunéřov.
Aleje pod Úhoštěm
Rozcestníky s třešňvou, hrušňovou, švestkovou a jablečnou alejí , vysázené mladé stromky nám udělaly radost i na duši. Dík všem, kdo se tady o aleje a přírodu stará.
Úhošť
NP o rozloze 114,57 ha s ochranným pásmem 93,73 ha, byla vyhlášená v roce 1973. Předmětem ochrany jsou lesní a lesostepní ekosystémy na strmých skalnatých svazích tabulové hory Úhošť (593m) s výskytem zvláště chráněných druhů rostlina vzácných druhů hmyzu.
Horu buduje pět ukloněných poloh příkrovů čedičových hornin s různě vyvinutou vertikální odlučností, na skály navazují místy souvislá čedičová pole. Nápaditou tabulovou horu oddělují od okolního terénu hluboce zahloubené vodní toky (Ohře, Donínský a Hradecký potok). Svahy jsou stupňovité , což je dané různou odolností vulkanických příkrovů. Hora byla osídlena již na sklonku doby bronzové v 10.-8. Století př.n.l. a dále Kelty v 2.-1. Stol. Př.n.l.
Na jz. okraji Úhoště jsou patrné zbytky opevnění v podobě valových náspů.
Vojenské cvičiště „ Naše radost“
Cestou mezi alejí a divokými keřemi se odstáváme ke střelnice. Bývalá střelnice pod Úhoštěm má opravdu dlouhou tradici. Střelba z pušek se zde cvičila 250 let. Původní střelnici , kde se cvičili ve střelbě z pušek, si zřídili kadaňští měšťané v 18. Století na kraji města, v místě, kde se dnes nachází kulturní dům a restaurace Střelnice. Toto umístění však bylo záhy shledáno nevyhovujícím, neboť obyvatele rušila hlasitá střelba a bylo zde i nebezpečí zásahu zbloudilou kulkou. Proto si již roku 1757 jednotka kadaňských střelců pod vedením majora Weichse vybudovala střelnici na úpatí Úhoště.
Střelnice měla ideální polohu, blízko města. Byla také velmi bezpečná, neboť se střílelo proti vysokému kopci a strmému svahu. I proto se zde později cvičily armády všech států, kterým toto území postupně patřilo: rakouská /rakousko-uherská/, československá, německý Wehrmacht a Československá lidová armáda, konkrétně 12. Ženijní prapor, který tvořil kadaňskou posádku.
Pro jeho výcvik byla plocha spadající pod vojenskou správu rozšířena a celé cvičiště bylo roku 1972 pojmenováno “ Naše radost“. I tak byla jeho rozloha malá, nemohla zde zároveň cvičit jednotka než rota. Vybudované zemljanky mohly poskytnout ubytování pěti četám. Střelba zde probíhala pouze z ručních zbraní , kromě ní se de cvičily další činnosti převážně ženijního charakteru, jako hloubení okopů, odminování nebo stavba mostů pomocí tzv. Mostních tanků. Výcviková činnost byla v 80. Létech 20. Století postupně utlumována, v roce 1985 skončila úplně a cvičiště začalo chátrat. V 90. Létech pak bylo území převedeno pro civilní správu-.
/zpracoval Mgr. Ivan Bílek, fotografie a údaje poskytl dlouholetý kadaňský velitel posádky a autor názvu „ Naše radost“ pplk. v.v. Václav Ibl.
Přidat komentář