ANUŠKA
Loučíme se s Junbesi, přecházíme malou říčku přes most. Tady už na nás čeká objednaný lokální džíp. Palubní deska našeho řidiče je opravdu neskutečná. Golfový trávník vylepšený barevnými modlitebními artefakty, pověšená spirála, která nejenom mně celou cestu brnká na nervy.
Salleri
Míříme do Salleri, odtud budeme pokračovat do horské vesnice Chhanga, odkud pocházejí naši průvodci. Salleri je městečko v regionu Solukhumbu, leží východně od hlavního města Kathmandu. Městečko je důležitým obchodním centrem v této oblasti a slouží jako výchozí bod pro mnoho treků a expedic do himálajského regionu, včetně treků na Everest.
V Salleri zastavujeme a děláme si přestávku na dobrou kávu, kterou si dáváme v hospůdce, kde kluky každý zná. Po treku v horách jsme jak urvané z řetězu a nemineme jediný obchůdek, aby jsme do něj nevlezly. Kluci nepálský to mají s námi těžký, ale i tady nás hlídají na každém kroku. Nakupujeme s sebou ovoce a zeleninu pro „naše“ rodinky. Ani se nám nechce zpět do auta. Odsud už je cesta samý výmol a šutr. Jsme naklepaní jak řízky.
Nele Bazar
Zastavujeme ještě na tržišti Nele Bazar, kde dokupují kluci zásoby domů včetně několika pytlů rýže. Využít jízdu autem je nutné, kluci to jinak nosí na zádech. Nele Bazar je centrem místního obchodu v této horské oblasti a jedním z bodů na populárním trekovém putování na Everest. Je důležitým místem pro zásobování, kde turisté a poutníci mohou nakoupit potraviny, základní vybavení a další potřeby, Místní obyvatelé zde prodávají různé výrobky a suvenýry.
Chhanga
Na mapě by jste tuhle vesnici asi hledali marně, ale je to asi hodinu autem z Nele Bazar. Míjíme domky a políčka v horách a zastavujeme u dvou malých domků. Tady je království Chandry a jeho rodiny. Žije tady s manželkou, synem a dcerkou. Chandra má ještě dvacetiletou dceru, ale ta pracuje nyní na Kypru /stará se o 90 letou paní/. Sousední domeček obývají jeho rodiče.
Přivítání je velmi vřelé, dostáváme od Chandry každá sklenici piva a jsme pozvané na skvělý oběd, který uvařila jeho žena. Brambory a květák se zeleninou. Luxusní!
Sedíme venku před domem a pozorujeme pootevřené zamřížované okno nad námi. Slyšíme žvatlání, pokřik – Anuška. Víme, že mají postiženou dcerku na vozíku, možná ji zatím před námi trochu schovávají, ale my ji už chceme pozdravit a obejmout. Neseme jí krásné panenky a oblečky od naší Anettky a Addélky. Jdeme po schodech do chladného pokojíčku bez topení, velkého asi 3×3 metry. Anuška přivine láskyplně panenky k sobě a pusinkuje je. Směje se a vydává radostné zvuky. Chvíli na nás kouká a pak ukáže, že chce panenky dát na malou deku na zemi. Provedeme a pak nám dává najevo, že naše minuty skončily a chce být s panenkami sama. Úžasné setkání v nás zanechá trochu smutku, ale i velkou radost. Syn, který si přál sluchátka, není dnes doma, přes týden je na internátu, do školy chodí v Nele Bazar. Jdeme dolů do kuchyně, tady se vaří a hoří oheň a je tu aspoň trochu teplíčko.
Momo knedlíčky
Knedlíčky, známé také jako „momo“, jsou oblíbeným pokrmem v Nepálu a v celé Himálajské oblasti. Mohou být podávány s různými náplněmi, včetně masových, zeleninových nebo sýrových /masové z mletého masa, obvykle jsou připraveny z hovězího, vepřového nebo drůbežího masa, které je smícháno s kořením a bylinkami a zabaleno do tenkého těsta/. Knedlíčky se vaří ve vodě nebo na páře. Podávají se s různými omáčkami nebo dipy.
Těsto je už připravené, ještě namíchat mleté maso a část náplně bude vegetariánská. Náplně jsou hotové a jde se na to. Těsto se rozválí na malé tenké mini placičky, ty se naplní a zamotají do různých tvarů. Máme skvělého učitele „čáryfuka“, Kancha je opravdu šikovnej na všechno. Chválí, chválí a pracovat s ním je paráda. Gabča valí placičky, Ajka balí s Kanchou knedle a už jí to taky jde, popíjejí domácí Roksi /pálenka z prosa/. Je tu úžasná atmosféra a když do dveří vstoupí Chandry tatínek – láma, je to ještě lepší!
Zbylo ještě mleté maso a tak jdeme s Gabčou udělat naše „karbanátky“. Chybí majoránka, ale i tak se po nich stejně zapráší stejně jako po skvělých momo knedlíčkách.
Zítra je naplánováno, že pojedeme do zdejší „malé“ nemocnice a navštívíme školu. Jediný problém je, že chceme na výlet vzít i Anušku, která je doma stále zavřená a asi je to její úděl. Gabča trvá na tom, že si moc přejeme, aby Anuška s maminkou jely také. Rodiče s tím nápadem trochu bojují. Po hodině máme slíbené, že Anuška jede taky. Uff! Spát jdeme hodně pozdě, máme svůj pokojík, který nám Chandra s manželkou uvolnili. Dobrou noc.
Přidat komentář