Vyšehrad
Dost zalézá za nehty a zima spíše vhání lidi do příjemných kavárniček a vináren. Přesto výlet na Vyšehrad je příjemným zpestřením pátečního odpoledne. Ztichlá a Sluncem zalitá vstupní brána nás pohltila a posunula dál k Vyšehradu.
Upravené a sněhem pocukrované schodiště a cestičky nás nejdříve dovedly až k hlavní vyhlídce a stezce nad vysokou hradbou. Překrásné panorama s řekou Vltavou, známými mosty, Hradčany, Petřínská rozhledna a to nej z naší stověžaté Prahy nás opět dostalo. Přemýšlíme, kde asi Šemík seskočil při svém bájném skoku do Vltavy, kde kněžna Libuše věštila o slávě a budoucnosti Prahy a o dalších postavách a příbězích Aloise Jiráska a jeho Starých pověstech českých. Míjíme několik nadšených a stejně zmrzlých kolemjdoucích. Vcházíme na místo známeho Vyšehradského hřbitova , které voní historií a dýchá na nás jmény našich předků a velikánů. Nepřehlédnutelný je i Slavín – hrobka nejvýznačnějších českých osobností. S pokorou a v tichém úžasu čteme jména na některých hrobkách: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Alfons Mucha, Karel Čapek, Božena Němcová, Eduard Haken, Ema Destinová…a mnoho a mnoho dalších. Potěší nás i hrob s kamennou kytarou Waldemara Matušky. Možná dobře, že nás zima vyhání , protože na Vyšehrad se určitě hodně brzy vrátíme.
Historie
Vyšehrad – vznikl asi v 10 .století , známé a doložitelné jsou přemyslovské denáry , které byly ve zdejší mincovně vyraženy v pol. 10. století. Roku 1085 si Vyšehrad za svoji rezidenci zvolil kníže Vratislav. Vyšehrad nejenom zvelebil, zesílil jeho opevnění, ale také zde postavil nový chrám, basiliku sv. Vavřince, dále pak byla vystavěna jedna z nejstarších románských rotundu sv. Martina a Vyšehradský kapitol. Sláva Vyšehradu byla pak dále pozvednuta za vlády Karla IV.Přestavěl Vyšehrad v kamennou pevnost a připojil ji hradbami k Novému Městu Pražskému, postavil gotický královský palác, kapitulní chrám, mohutnou bránu zvanou Špička. Celý královský okrsek byl za husitských válek zničen..
Na barokní pevnost s vojenskou posádkou byl Vyšehrad proměňován od poloviny 17.století a zůstal téměř nezměněn až do roku 1911. Ve druhé polovině 19. století byl kostel sv.Petra a Pavla přestavěn v novogotickém slohu. Vznikla také myšlenka zřídit na Vyšehradě pohřebiště, jehož výstavba trvala mnoho let. Je nejenom místem posledního odpočinku několika stovek osobností, ale je také galerií umění , plastik a ukazuje vývoj české kultury od poloviny 19.století.
Přidat komentář