Zámek Jezeří

Perla v uhelném prachu – zámek Jezeří

V letošním roce jsme patřili mezi první návštěvníky tohoto unikátního a kdysi velmi významného zámku. Zámek Jezeří, stojící na stráni nad měsíční krajinou, mě opravdu okouzlil. Já vím, že je hodně zničený, ale ta jeho historie a strýzněná duše …. Až na pár svatebčanů, kteří čekali na pozdější hodinu, zde nikdo nebyl a tak nám bylo dovoleno nahlédnout i do míst, kam se normálně nechodí…útržkovité příběhy, kdy mimo těch dávno minulých a historicky doložených, jsme se dozvěděli i ty z dob válečných.

Koncentrační tábor Flossenburg

Na zámku byla zřízena pobočka koncentračního tábora Flossenburg , po válce zde sídlila armáda… Ze zámku postupně mizely cennosti, obrazy, lustry, všechno…a z nádherného zámku se postupně stala ruina…spousty škod zde napáchali i filmaři a tak některé komnaty jsou kýčovitě rychle upravené pro filmařské účely. Místní občané i obdivovatelé zámku se snaží mnohdy i svými silami zámku pomoci. A tak některé interiéry jsou zařízeny tak trochu nestylově, ale o to více člověk ocení, jaký kus práce zde tito lidé odvedli.

zámek Jezeří (30) — zámek Jezeří s panoramatem uhelných dolů

Středověký hrad Eisenberg / zámek Jezeří/

Hrad proměnil v renesanční zámek Mikuláš Hochhauser z Hochhausu v polovině 16. století. Lobkovicové, kteří konfiskované sídlo získali v roce 1623, brzy přikročili k barokním úpravám, ale přerušila je třicetiletá válka a požár zámku způsobený švédskými vojsky. Až po roce 1696 dostal objekt charakteristický půdorys H, ale definitivní podobu získal až po druhém požáru v roce 1713.

Kulturní tradice

Od konce 18. století se zde za knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic a jeho syna Ferdinanda rozvíjely významné kulturní tradice. Od roku 1802bylo v provozu zámecké divadlo, pod vedením Antonína Vranického i Josefa Cartellieriho dosahovala proslulosti zámecká kapela, velký význam měla i hudební škola pro učitelské pomocníky. V myslivně v podzámčí vyrůstal Christopf Willibald Gluck, zámek navštěvoval J.W.Goethe i další významné osobnosti, jeho atmosféra včetně stěžejních zámeckých interiérů věrně zobrazil malíř Carl Robert Croll. Posledním předválečním majitelem byl velvyslanec ve Velké Británii JUDr. Max Lobkowicz ; po konfiskaci zde nacisté zřídili internační tábor pro vyšší důstojníky spojeneckých armád – jedním z vězňů byl i bratr generála de Taille.

2. konfiskace zámku po Únoru 1948

Po únoru 1948 byl zámek konfiskován podruhé a v 50. letech sloužil armádě. Po letech devastace mel být likvidován z důvodů důlní činnosti, ale v roce 1987 byl zachráněn zásluhou dobře organizované kampaně. V současné době prochází postupnou obnovou, první náznakové interiéry jsou instalovány v severní věži.

Christoph Willibald Gluck – působil řadu let v Itálii a až do roku 1752 žil trvale ve Vídni, kde byl v roce 1772 jmenován dvorním skladatelem. Autor více než sta oper bývá charakterizován jako reformátor hudebního dramatu; vždy usiloval o silný výraz a pravdivou charakteristiku postava děje.