Zlatá Koruna

Nelekejte se, až si po příjezdu na Zlatou Korunu budete připadat jak na svatbě ztracení, nevítání. Klášter musí v průměru hostit víc svatebčanů než hostů. Ale až dobloudíte průvodem a včas se v nádvoří oddělíte, najdete pokladnu – na prohlídku vás vezmou v počtu sebemenším.

Je to středověký cisterciácký klášter založený roku 1263 Přemyslem Otakarem II. No každopádně se na něm všechna ta léta podepsala pozoruhodně. Hned na vstupním nádvoří vás překvapí kostkovitá kaple bez apsidy. Ta jí byla uražena i s původním točitým schodištěm v 19. století. Z druhého patra kapličky byla noclehárna pro dělníky, kteří v chodbách kláštera dělali s těžkými stroji. Roztřesené zdi mají v důsledku nabouranou statiku a musí být ztuženy ohromnými vzpěrami. Vchod do kaple Andělů strážných střeží dva malí Atlasové. Nad kaplí se vyjímá ohromná lípa, která prý pamatuje oběšení čtrnácti (?) mnichů husity vysoko v koruně.

Je zde samozřejmě velká spousta zajímavých úkazů – středověké obrazy smrti apoštolů, gotická klenba od Parléřova bratra, velká sbírka Orbis Pictus podle Komenského jako učební pomůcka (v areálu je kupodivu stále situovaná mateřská školka), staré knihy až z 12. stol. včetně nástěnné mapy tehdejšího světa s legendou kombinující biblické události a alexandrijská tažení v jednom prostoru. Nejvíc jsem si však jednoznačně odnesl z náhledu do mnišského života jako takového. Všichni už si z hradů pamatujeme srandovní a naivní představu delfínů, ale po bizarní podívané bych jen těžko tápal ve spojení s mnichy; tedy dokud jsem nenavštívil Zlatou Korunu.

Mniši

Dozvídáme se o starém řádu asketických trapistů, kteří se zdráhali bohatství a komunikovali spolu jen znakovou řečí, aby nenarušovali jeden druhému meditaci (s venkovním světem komunikují zas jen skrze prefekta) . Malíček k ústům je mléko, kruh z palce a ukazováčku chléb. Pro nezkrotnou touhu sem tam něco prohodit vzniká tzv. parlatorium – už z názvu místnost s jedinou funkcí. Avšak mniši na to své mluvení stejně moc času neměli. Modlí se pětkrát denně a spát chodí se západem, takže si dokážete představit, že v zimě toho moc na pořadu dne být nemohlo. To potom i jedí pouze jednou denně – jídelna je navíc působivě alegoricky vyzdobená, jeden z mnichu vždy předčítá z bible, neboť potravy/výživy pro ducha není nikdy dost.

S páterem modliteb denně to je i slušná spotřeba krve boží. Náš průvodce ji odhadoval alespoň na litr a půl. Víno pocházelo často z vlastní výroby. Staré řády, včetně skromných cisterciánů, strávili překvapivě velkou část dne prací. Proto se místo symbolického tyčení na kopcích situovali v údolích a podél řek za účelem zemědělství (cisterna je právě odsud). A dodneška jsou plody jejich práce k zakoupení. V Česku to jsou různá mýdla a med, v Belgii je velká tradice trapistických („trappist“) piv.

Jak to tak bývá všude, postupně striktní režim povoluje a barokní pokojíky druhorozených šlechticů mají pramálo společné se sparťanskými komorami, které jim předcházely. V pokojích mají hvězdářské dalekohledy a jiná udělátka naznačující, že náboženství možná nebylo na jejich mysli ve dne v noci. Nebo dokonce, že někteří by tam raději ani nebyli, což si slavně v případě jeptišek pochvaloval Casanova ve svých životopisech, připomíná pan průvodce. Jen tak stranou taky prohodí, že třetina mnichů měla na pokoji tou dobou střelnou zbraň.

Název Zlatá Koruna (původem z trnové koruny Ježíšovy) má původ ve velikém bohatství, kterým místní řád disponoval, a to je nejlépe demonstrováno v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Celá masa hlavní lodi je asi už z 14. stol., ale všimneme si hlavně barokní a pozdější výzdoby. Nad hlavním oltářem ze rozevírají nebesa před Pannou Marií. Jednomu z andělů je pro uvěřitelnou prostorovost obrazu domalována noha na přidané dostávající prkno. Absolutně famózní jsou sochy na hrobech patronů v berniniovské dynamice – hlavně některá ikonická řecká božstva. Ale v kostele je třeba i betlém pro děti, nebo krásné funkční varhany, které se rozezněly při poslední noci kostelů pro plný sál. Enormní podívaná, je tam však zakázáno fotit, a tak vám má slova musí stačit… Nebo si prostě na Korunu zajeďte, stojí to za to.

Více Zlatá Koruna: zde