Vltava na raftech

Je středa 27. května. Koronavirus se dále rozvolňuje a mně volá Gabča. Jani, zítra s námi jedeš na raftech Vltavu! Hlásí chladné a deštivé počasí, na vodě jsem byla poprvé a naposledy před více jak 30. lety jako pedagogický dozor na umělecké SUPŠ. Tenkrát jsme jeli Lužnici po bouřkách a byl to adrenalin.

Jedeme s 10. dětmi z ústavu a k tomu ještě se přidruží dalších 11 ze SVP Plzeň. Takže tahle 30.členná partička včetně osmi dospělých vyráží souběžně z Prahy a Plzně na místo setkání ve Vyšším Brodu.

Vyšší Brod

Seznamuji se s naší skupinou, kterou vede Karel, Aleš a Gábina a 10 kluků z dobřichovického ústavu. Za SVP je to Marek, Vlaďka, Karel, Kateřina a děti. Po odvezení aut a nafouknutí raftů se rozdělujeme na 4 skupiny, včetně dvou plzeňských. Je chladno a na lodě se nám moc nechce. Já jedu s hlavním lodivodem Alešem. Sedáme na rafty ve Vyšším Brodě a modlíme se, aby nepršelo ani na vodě ani až dojedeme do kempu. Je už dost hodin a my máme před sebou nějakých 11 km. Je kolem 20 hodiny, když kotvíme v přístavu a v našem prvním kempu.

Kemp Rožmberk nad Vltavou

Při rozvolňování covid 19 je kemp téměř prázdný. Sprchy a toalety jsou otevřené jen u hlavní budovy. My táboříme až za chatkami a „naše“ toalety jsou ještě zavřené. Stavíme stany, někteří kluci staví stan poprvé a tak to není tak jednoduché. Vlaďka pistolí změří každému teplotu. Snažíme se rozdělat oheň. Moc to nehoří, je vlhko, ale buřtíky, co přivezli Plzenští, si nakonec s chutí sníme.

V kruhu pak všichni řekneme své jméno a něco malinkého o sobě. Je chladno a tak do pozdních hodin vydrží jen ty nejotrlejší. Děti toho mají myslím dost a jsou rády, že se ve spacáku trochu zahřejí. Dost věcí je mokrých a jen tak do rána neuschnou. Mám namožené rameno a tak si chytrá hlava mažu celý krk a ruce nějakou Gába-mastí. Dostanu z toho takovou zimnici, že se nejméně 2 hodiny nemohu zahřát a dávám si na hlavu i kulicha… Ráno poprchává, oheň, kde se vaří čaj moc nehoří. Přestává pršet a tak necháme malinko uschnout stany, uklidíme v houfu celý prostor a pak rychle balíme. Dnes nás čeká cesta do Krumlova.

Český Krumlov

Na to jak dnes mělo být, jsme měli z pekla štěstí. První slejvák nás dohnal při zastávce Na Pískárně, kde jsme se mohli schovat i občerstvit, další pak při další zastávce, kde jsme si dali všichni horký čaj na zahřátí a déšť přestáli bez úhony. V půlce cesty jsme dostali na náš raft velkou posilu Davida, který naší posádce /Aleš ji vtipně nazval akademickou- fotograf, průzkumník, pozorovatel…/ velmi pomohl. Dnes bylo i několik parádních jezů, ten nej byl asi v Krumlově. Pěkně nás to trochu hodilo na kameny pod jezem /na což jsme byli upozorněni a připraveni/. Aleš je zkušený vodák a David umí vzít za pádlo, zvládli jsme to !

Jsme v kempu kousek za jezem u cedule Český Krumlov. Dnes už jsou stany postaveny rychleji. Náš stan opět staví Zoltán, díky! Oheň také hoří a připravuje se obrovský hrnec skvělého guláše s těstovinami -něco na způsob kočička a pejsek vaří dort! Někteří pomáhají Vlaďce s gulášem, jiní hrají fotbal a někteří jen tak lelkují. V kempu jsou i sprchy. Já si za kovovou dvacku užívám horké vody, paráda. Po večeři si děti sedají do kruhu a začíná hodnocení. Marek dětem i nám nám na dobrou noc zahraje na kytaru. Paráda! Den i děti byli moc fajn. Vedle kempu nad jezem pod skalou řve bezohledně z baru až do nočních hodin muzika.

Zítra nás čeká cesta do Zlaté Koruny.

Ráno je zase chladno a tak všichni se tlačí k ohýnku. Dáme si horký čaj a něco k snědku. Vše vzorně připravené skupinou z Plzně. Naše akademická loď přibírá další posilu Sama. Počasí při vyplutí je docela pěkné a snad vyleze i sluníčko. První zastávka je v centru Krumlova, odkud je krásný pohled na Krumlovský zámek. Na břehu si dáváme malé občerstvení, někteří se jdou i projít kousek do města. S Gabčou a skupinkou z Dobřichovic jdeme do Cikánské jizby. V příjemném prostředí hospůdky /která dělá prý skvělé halušky, ale má ještě zavřeno/ nás zdraví majitel a tak po chlapsku rozmlouvá s „našimi“ kluky. Tak jen, aby si Ti kluci z toho vzali aspoň něco do života! Rafty už čekají na odplutí a tak si musíme pospíšit, trochu se ta naše návštěva protáhla. Cesta krásnou krajinou a téměř prázdnou řekou je skvělá. Na několika místech se naše rafty spojí a vládne prima atmosféra. Při jedné manipulaci se trochu vymkne ovládání lodí a tak někteří musí skočit do vody – Aleš, Petr, David a další. Někteří to berou s úsměvem, někteří jsou naštvaní, viď Davide?

Zlatá Koruna

V odpoledních hodinách, zrovna svítí slunce, když přijíždíme do Zlaté Koruny. Krásný kemp s pohledem na klášter. Někteří odvážlivci se jdou vykoupat do Vltavy. Začíná balení některých věcí s rozhodnutím, že zítra už nepoplujeme. Chaos v očíslovaných oblecích půjčených naší skupině od Plzně je vyčerpávající a my se snad nedopočítáme. Je pod mrakem, jdu se podívat ke klášteru Zlatá Koruna, který je pěšky z kempu asi 15 minut. Procházím vesničkou až ke kostelu a klášteru. Je zavřeno. Pokračuji sadem pod klášterem a paprsky dopadají na okna klášteru. Vracím se zpět, pod mostem se na řece ozývá hovor z opozdilé lodi.

Na ohni se zatím připravuje velká lahůdka, vepřové a kuřecí steaky. Mistr kuchař MAREK tu odvádí neskutečnou práci /tak jako všichni Ti dospěláci!/. Po skvělé večeři ještě pár písniček na kytaru a pak už všichni do hajan.

Ráno čaj na ohni, každý si donesením malého kousku dřeva zaslouží hrnek čaje a něco k tomu. Je sbaleno ještě naložit lodě. Zkusíme, jestli nás pustí s dětmi do Zlaté Koruny. Pustili by, ale kvůli kovidu jsou skupiny po 15 a nejsme objednaní. Tak nic. Vracíme se zpět tady ještě čeká na děti i nás dospělé vodácký rituál, který musí každý vodák prodělat. Jednotlivě, každý nováček, dostane spršku na hlavu a plácnutí pádlem po zadku, pak osvědčení a podání ruky. Jsme vodáci. Začíná se zatahovat a pršet, když vyrážíme. V nedaleké vesnici čeká na všechny překvapení. Smažák s hranolkama! Myslím, že všichni si ho zaslouží, a kluci a holky ani nedutají!