• Menu
  • Menu

Mexiko 5

Día de los Muertos – UNESCO

Odpoledne jsme si zašly na oběd do restaurace La Casa de las Sirenas nedaleko  katedrály Metropolitana. Pochutnaly jsme si na Guacamole, salátu se sýrem a mexickém pivu Superior. Na zobání, než bylo jídlo připravené, nám zatím donesli vynikající pražené habas – bob obecný s chilli. Byly jsme už z dlouhého letu a chozením po městě dost unavené a šly si trochu odpočinout do hostelu. Původně jsme si myslely, že si ještě někam večer zajdeme, ale spaly jsme až do rána.

El Museo Dolores Olmedo
El Museo Dolores Olmedo

El Museo Dolores Olmedo

Metrem, vlakem a kousek pěšky jsme se dostaly do čtvrti Xochimilco k El Museo Dolores Olmedo, kde je vystaven největší počet děl Diega Rivery a Fridy Kahlo. Trochu jsem se cesty metrem obávala, protože loni mě tu vystupující dav téměř srazil na zem. Dnes jsme vyjížděly v ranní špičce, ale naštěstí jsem si vzpomněla, že první vlak je vyhrazen pro ženy a děti. A opravdu to fungovalo. Přední část peronu, byla vždy zahrazena oranžovým zábradlím z plastu a nad ním visel nápis „exclusivo para mujeres y niñas“. Problém byl tím vyřešen a metrem po městě se nám jezdilo skvěle. Metro stojí pár drobných a my si koupily kartu, kterou jsme si v případě potřeby dobily. Stačila nám jedna, protože jsme si ji u vstupních turniketů podávaly. Navíc jsme to měly ve vagonu jako v salónu krásy. Každá druhá cestující si vytáhla kosmetickou taštičku a zkrášlovala se. Začínaly lžičkou, kterou nahřály zapalovačem a natáčely si řasy. Byla to docela zábava je po očku pozorovat.

Los huesos tienen memoria
Los huesos tienen memoria

Výstavy ku příležitosti svátku zesnulých

Dostaly jsme konečně před El Museo Dolores Olmedo a na vratech byl nápis, že se omlouvají, ale stálá expozice se sbírkou Fridy Kahlo je na putovní výstavě v Americe. Trochu nás to zamrzelo, ale čekalo nás báječné překvapení. Zaplatily jsme vstupné 57 MXN a hned si všimly plakátů s názvy Los huesos tienen memoria  a Ofrenda de Muertos 2016. Výstavy se konaly ku příležitosti Svátku zesnulých (Día de los Muertos) v soukromých prostorách rezidence paní Dolores Olmedo. Konečně jsme měly možnost vidět, jak v Mexiku vzdávají čest zesnulým, prohlédnout si barevné oltáře lákající duše předků na jejich oblíbená jídla a nápoje. Oltáře zdobené cukrovými lebkami, barevným papírem, květy měsíčku lékařského, svíčkami a kadidlem. Oslava Día de los Muertos byla prohlášena za “nehmotné kulturní dědictví lidstva” UNESCO

Altar de Muertos Tamoanchan
Altar de Muertos Tamoanchan

Květinová pole – Xochimilco

Autorkou výstavy Los huesos tienen memoria – Kosti mají paměť byla výtvarnice Romero Betsabeé, rodačka z Cuidad de Mexico. Její tvorba kombinuje mexické tradice se současným uměním. Například zde prezentuje hřiště pro tlachtli, rituální míčovou hru už z předkolumbovské éry. Cílem hry bylo prohodit míč skrz kamenný kruh upevněný na zdi hřiště, aniž by se hráč dotknul míče rukou. Kruhy tu sice nejsou zavěšeny na stěně, stojí  na zemi  a  jsou z pneumatik, které umělkyně při své práci ráda používá. Romero Betsabeé vytvořila pro tuto výstavu i olejové lampy ze sklíček, cukru a vosku, cukrové nádherně pomalované lebky, voskové květiny, tzompantli z cukrových lebek, tkaniny s potiskem prehispánských kodexů a vystřihované papíry se vzory mayského písma, lebek a dalších motivů. Oltář vyzdobila plastovými květy, cínovými ozdobami, skleničkami na vodu, svíčkami, lebkami, pečeným chlebem ve tvaru figurek a květy měsíčku lékařského. Tradiční žlutooranžové květy používaly už prehispánské kultury. Oranžová barva a vůně naváděly duše mrtvých z posmrtné říše zpět domů. Po staletí se měsíček pěstoval a stále pěstuje na ostrůvcích zvaných chinampas, ležících okolo systému kanálů v Xochimilco. Kanály jsou dnes to jediné, co zbylo po obrovském jezeře. Název “Xochimilco” znamenal v jazyce původních obyvatel Květinová pole.

Romero Betsabeé tzompantli
Romero Betsabeé tzompantli

Oltář mrtvých

V další místnosti byl vytvořen Altar de Muertos – Oltář mrtvých. Představoval uměleckou dvojici Diega Riveru a Fridu Kahlo. Jejich portréty jsou od sebe odděleny a zároveň spojeny stromem života. Jsou v ráji zvaném Tamoanchan. Strom prochází podsvětím a drží oblohu. Podle prastarých legend je Tamoanchan místem, kde byly stvořeni první muž a první žena.

Oslava La Calavera Catrina – Elegantní lebka

Téma La Catrina Xochimilca představoval prostor, kde na stěnách bylo namalované město s řekou, horami, kostelem, altánem, stromy a pasoucími se ovcemi. Malba tvoří kulisu k postavené ulici, kde postavy koster v lidských šatech hrají na hudební nástroje, tančí, zúčastňují se pohřebního průvodu, nebo jedou na kole a venčí kostru psa. Výjevy z každodenního života pekaře, holiče, řezníka, strážníka a dalších postav mají komický podtext. Mexičané považují smrt za součást životního koloběhu.

ulice koster
ulice koster

Věří, že jejich drazí neodešli navždy, ale pobývají v jiném světě, ze kterého se mohou vrátit. Proto v Den mrtvých neoplakávají mrtvé, ale oslavují. Zvou jejich duše na jeden den v roce zpět do světa živých. Původ oslav sahá hluboko do minulosti. V době, kdy Cortés a jeho muži dorazili k Mexiku, Aztékové a jejich předci slavili Dia de los Muertos už více než 3000 let. Současné oslavy jsou výsledkem propojení prehispánské a křesťanské víry. Patronkou a symbolem dnešních velkolepých oslav je La Calavera Catrina – Elegantní lebka. Kostra je oblečená do skvostné róby, často v zelené barvě s kloboukem zdobeným květy. La Calavera Catrina vznikla až v devatenáctém století, kdy její karikaturu namaloval malíř José Guadalupe Posada.

ulice koster
ulice koster

Altar de Muertos

Dolores Olmedo začala s Altar de Muertos v roce 1955, kdy oltáře byly považovány za umění. Její snahou bylo udržet tradici a vzdát hold řemeslné zručnosti Mexičanů. Altar de Muertos upoutaly pozornost veřejnosti, která je každý rok přicházela obdivovat. Ať už záměrně nebo nepřímo,  podpořila  tím záchranu národní tradice.

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *