• Menu
  • Menu

Mexiko 6

El Museo Dolores Olmedo

Prohlédly jsme si s Jankou dočasné výstavy v Museo Dolores Olmedo a pak se procházely po rozlehlém parku s rybníkem. Na upravených trávnících stálo plno soch. Jedna z nich ztvárňovala i Dolores Olmedo se psem xoloitzuintle – český název je mexický naháč  Pochází z prehispánského plemene a vyznačuje se svojí loajalitou a inteligencí. Jméno plemene pochází ze slov “Xolotl” (název aztéckého boha) a “itzcuintli” (což znamená pes). Ve psím výběhu mají svoji sochu a napočítaly jsme jich minimálně deset. Jsou šedí, bez srsti a posetí divnými výrůstky.

Mimo psů, jsme v parku viděly kachny, slepice, husy a hlavně pávy. V krásných zahradách po celém areálu jsou divoce rostoucí rostliny, které se vyskytují pouze v oblasti Xochimilco. Jejich jména neznáme, ale rozpoznaly jsme Bugenvileu plazící se po stěnách, stromy s mandarinkami, vánoční hvězdu, agáve a různé kaktusy.

María de los Dolores  Olmedo y Patiño Suárez (Lola)

María de los Dolores  Olmedo y Patiño Suárez (Lola), zakladatelka dnešního muzea, byla po mnoho let přítelkyní a patronkou malířů Diega Rivery a Fridy Kahlo. Shromáždila velkou kolekci jejich děl, které jsou nyní součástí muzea. Sbírky muzea obsahují také sošky a artefakty z dob Olméků, Zapoteků a mayské kultury. Některé z nich jsou namalované na Riverových malbách, protože z nich čerpal inspiraci.

sbirky artefaktu

Mexicke řemeslné práce

Muzeum představuje i řemeslné umění ze všech částí Mexika. Regionální kroje, masky, foukané sklo, keramiku, vázy s jemně malovanými geometrickými vzory až po prapodivné figurky zvané alebrijes. Nevěděly jsme, co představují, ale za pár dní, jsme se zcela náhodou dostaly do dílny, kde je vyrábějí. O tom ale později.

Museo Dolores Olmedo

Hlavní sály muzea jsou v budově ze 16. století, původně nazývané Hacienda de la Noria, ke které patřila i kaple Tzomoloc. Dolores Olmedo získala pozemek s téměř rozpadlou nemovitostí v roce 1962. Pustila se do rekonstrukce s úmyslem nenarušit původní koloniální architekturu. Zachovala vzhled střešních tašek, typické pilíře s dekorativními detaily na portálech, ručně tesané dřevěné trámy, zesílené cihlové a kamenné zdi, hliněné a dřevěné podlahy, štukové stěny a klenuté stropy. Po mnohaletém úsilí práce dokončila a muzeum bylo v roce 1994 otevřeno pro veřejnost. Areál muzea s pěti budovami a veškeré sbírky darovala lidu Mexika. Založila fond, ze kterého se čerpaly prostředky na údržbu.

kaple Tzomoloc

Nad vchodem do muzea je mozaika z dlaždic a nápis: “Podle vzoru mé matky, profesorky Marie Patiño Suarez, vdově po Olmedovi, která mi vždy říkala: „Poděl se o vše, co máš, s těmi kolem tebe”. Já jsem opustila tento dům se všemi uměleckými sbírkami, produkty mé životní práce, takže mexický lide užij si to.” – Dolores Olmedo Patiño

nápis nad vchodem

Diego Rivera

V hlavním sále galerie jsou obrazy Diega Rivery, kterého jsme zatím měly možnost poznat především jako autora nástěnných maleb. Zde jsme se poprvé setkaly s olejomalbami a grafikami. Tím, že muzeum vlastní tvorbu od dětství až do konce jeho života, jde sledovat Riverův vývoj, experimenty a vliv moderních malířských stylů z počátku 20. století. Visí zde i poslední obraz s vodními melouny, který před smrtí namaloval.

foto Rivery

V další z místností je typická kuchyň z koloniálního období Mexika. Je zde vystaveno stolní stříbro speciálně vyrobené pro císaře Maxmiliána Habsburského a porcelánové talíře jsou zdobeny portréty dvou nejdůležitějších politických osobností z dob nezávislosti Mexika,  Benita Juáreze a Porfiria Díaze.

Retrato de Dolores Olmedo

Místnost s autoportréty a portréty zobrazuje portréty Dolores Olmedo a její rodiny, čtyři autoportréty, které maloval Rivera.  Nejznámějším obrazem je portrét Dolores v typickém Tehuana kroji. Obraz se jmenuje Retrato de Dolores Olmedo z roku 1955. Tehuantepec, odkud kroje pocházejí, leží jihozápadně od města Oaxaca a tento styl oblékání měla v oblibě právě Frida Kahlo.

kroj

Původně jsme měly naplánované zajet do Museo Casa Estudio Diego Rivera y Frida Kahlo ve čtvrti San Ángel, ale už jsme byly po dnešku a ze včerejška zahlcené Diegem a Fridou, že jsme se pro změnu zašly podívat  na plující zahrady Xochimilco.

cestopis následující

cestopis předcházející

 

Dana Dajdulka
Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *