Křížlice – vzpomínky na dětství
Po delší době se vracím do míst, které mám tak ráda a které mě vždy vrací do mého dětství u babičky a dědy „ v rokli “. Tady v Křížlicích se narodila moje maminka. My jsme s babičkou často chodili v neděli do kostela. Křížlické kostelíky jsou dva , evangelický a katolický sv. Jana Křtitele .Na hřbitově je také pochovaná velká část naší rodiny. Cesta z rokle /Rychlov pod Beneckem/ byla pro všechny horská túra a já babičce vždy říkala, že se mi bimbaj nožičky (jak mě bolely) a tyhle cesty jsem moc ráda neměla.
Evangelický i katolický kostel
Křížlice – ves a část obce Jestřabí v Krkonoších, prvně zmiňovaná r. 1492, nad pravým břehem Jizerky mezi Jilemnicí a Vítkovicemi. Evangelický kostel si Křížličtí postavili na kraji vsi v r. 1785. O věž byl kostel doplněn v roce 1878. Katolický kostel sv. Jana Křtitele, empírová stavba z roku 1814, s křtitelnicí od sochaře Antonína Suchardy. U každého kostela je malý hřbitov.
Památník obětem 1. Světové války
Křížlice bývaly velkou obcí a na začátku 20. Století měly přes 900 obyvatel. Památník obětem 1. Světové války byl poprvé slavnostně odhalen 2. Září 1928, v roce 10. Výročí samostatného Československa, a byly u něho vysazeny dvě lípy coby stromy republiky. V nedalekém evangelickém kostele byla také umístěna pamětní deska se jmény obětí války z celé evangelické farnosti. Památník začal v 70. Letech chátrat a s obnovou památníku začalo několik křížlických rodáků, kterým jeho stav nebyl lhostejný. Z kvalitní žuly z Hlinska byl vytesán nový památník přesně podle původního betenového a byla vyrobena replika desky . Sloupky byly opraveny a lípy republiky odborně ošetřeny. Obnovený památník byl slavnostně odhalen 11. Listopadu 2010, v Den válečných veteránů , 92 let po ukončení 1. Světové války.Kamenické práce provedla firma Kamenictví Kynčl Jilemnice.
Roubenky a výhledy na Krkonoše
Rozsáhlé louky kolem Křížlic jsou posety roubenými chaloupkami a při pěkném počasí je odtud vidět daleko do kraje, nejlépe pak se před vámi rozprostírá celé Benecko, vrch Žalý a další části Krkonoš. Scéna a pohledy na evangelický kostel s pozadím Krkonoš můžete obdivovat v českém filmu Lišáci, Myšáci a Šibeničák.
Cesta z Křížlic do Rychlova
V Křížlicích jsme se pak na kafíčko zastavili u tety Zelinkové nebo u Vališků. Cestou domů na stráni ve staré roubence bydleli sourozenci František a Františka Janouchovi. Bylo jim tenkrát už docela hodně let. Žili spolu celý život, nikoho neměli, žili v chudobě, v domě měli všechno, slepice, uhlí, pařez na sekání dříví. A to se nám dětem moc líbilo. Měli nás rádi a babička jim vždy nesla něco dobrého na zub. Zajímavé je, že po jejich smrti se zjistilo, že měli uložené na knížkách velké množství peněz. Vše připadlo státu, neměli příbuzné. Zvláštní.
Hospoda U Brádlerů – krkonošská jeřabinka
No, a pak už pokračujeme kolem hospody U Brádlerů, kam děda chodil na pivo i hrát karty. Do hospody jsme chodili nejenom pro dědu, ale také pro točené pivo, limonády a lentilky. Chlapi, kteří hráli s dědou karty, nás často jako děti „upláceli“ laskominami i pivem, aby dědu zdrželi! Hospoda tady stojí na svém místě v údolí Jizerky od roku 1824. Tehdy tu prapraděd Antonín Brádler zahájil výrobu „pravé krkonošské jeřabinky“ zhotovené klasickou metodou ze zralých bobulí krkonošského jeřábu. V hospodě jsme si chtěli dát oběd, ale vypadá to, že hostinec je úplně uzavřen.
Mikuláškův Mlýn
Další zastávkou je roubený Mikuláškův mlýn čp.33, dnes významná památka lidové architektury a technická památka. Roubená patrová stavba s boční pavlačí pojizerského typu má nejstarší část ze 17. století. Dochované má zařízení i náhon. Mlýn byl krásný vždycky, ale my sem jako děti chodili k Harcubom. Žila tady paní Harcubová se synem. Mladého Harcuby jsme se trochu bály. Často seděl v hospodě a myslím, že jezdil s koňmi. Když umřela naše babička, tak děda často k „bábě“ Harcubové chodil a to jsme neměly moc rádi.
No, a pak už jdeme jenom 100 metrů a po levé straně přes Jizerku stojí pohádková chaloupka čp. 35 U Mánků. Už jenom vzpomínka mi vhání slzy do očí. Kouzelná babička a pohádkový dědeček, dnes už i moje milovaná maminka není mezi námi. Ráj na zemi! Děda s námi dělal lotroviny, stříleli jsme ze vzduchovek, pytlačili na rybách, Pražákům jsme vždy v pátek, když najížděli na své chalupy podkuřovali zelené větve na silnici, slepicím jsme tajně sypali rýži, sbírali jsme houby, pozorovali srnky a trávili tu všechny dětské prázdniny. Děda byl velmi zručný řemeslník a tak všechny hračky, od jezdícího auta po různé houpačky nám vyráběl on. V létě jsme jezdili na kolech a v zimě na lyžích. S babičkou jsme sbírali lesní jahody a borůvky, které nám babička dávala pak se šlehaným sněhovým bílkem, ujídali šlehaný žloutek s máslem a cukrem. Někdy jsme strkali babičce a dědovi do postele kobylky a po večerech jsme s dědou „mastili“ karty o peníze (desetníky). Ale to už je všechno strašně dávno!
Změnilo se to tady hodně, kolem silnice se už nedají sbírat jahody, studánka naproti zmizela. U chaloupky, ale pořád voní dětství i horský vzduch.
Přidat komentář