• Menu
  • Menu

Křížlice v Krkonoších

Domů » Všechny destinace » Česká republika » Liberecký kraj » Křížlice v Krkonoších

Křížlice – vzpomínky na dětství

Po delší době se vracím do míst, které mám tak ráda a které mě vždy vrací do mého dětství u babičky a dědy  „ v rokli“.  Je krásný podzimní den a jedeme s maminkou, která se tady narodila, na výlet. Křížlické kostelíky, evangelický a katolický sv. Jana Křtitele. My jsme s babičkou vždy chodili do kostela katolického, na hřbitově je  také pochovaná velká část naší rodiny. Cesta z rokle /Rychlov pod Beneckem/ byla pro všechny horská túra a já babičce vždy říkala, že se mi bimbaj nožičky (jak mě bolely) a tyhle cesty jsem moc ráda neměla.

evangelický kostel Křížlice
evangelický kostel Křížlice

Evangelický i katolický kostel

Křížlice – ves a část obce Jestřabí v Krkonoších, prvně  zmiňovaná r. 1492,  nad pravým břehem Jizerky mezi Jilemnicí a Vítkovicemi. Evangelický kostel si Křižličtí postavili na kraji vsi v r. 1785. O věž byl kostel doplněn v roce 1878. Katolický kostel sv. Jana Křtitele, empírová stavba z roku 1814, s křtitelnicí od sochaře Antonína Suchardy. U každého kostela je malý hřbitov.

kostel sv. Jana Křtitele Křížlice
kostel sv. Jana Křtitele Křížlice

Roubenky a výhledy na Krkonoše

Rozsáhlé louky kolem Křížlic jsou posety roubenými chaloupkami a při pěkném počasí je odtud vidět daleko do kraje, nejlépe pak se před vámi rozprostírá celé Benecko, vrch Žalý a další části Krkonoš. Scéna a pohledy  na evangelický kostel s pozadím Krkonoš můžete obdivovat v českém filmu Lišáci, Myšáci a Šibeničák.

Křížlice
Křížlice

Cesta z Křížlic  do Rychlova

V Křížlicích jsme se pak na kafíčko zastavili u tety Zelinkové nebo u Vališků. Cestou domů na stráni ve staré roubence bydleli sourozenci František a Františka Janouchovi. Bylo jim tenkrát už docela hodně let. Žili spolu celý život, nikoho neměli, žili v chudobě, v domě měli všechno, slepice, uhlí, pařez na sekání dříví. A to se nám dětem moc líbilo. Měli nás rádi a babička jim vždy nesla něco dobrého na zub. Zajímavé je, že po jejich smrti se zjistilo, že měli uložené na knížkách velké množství peněz. Vše připadlo státu, neměli příbuzné. Zvláštní.

Hospoda U Brádlerů – krkonošská jeřabinka

No, a pak už pokračujeme kolem hospody U Bradlerů, kam děda chodil na pivo i hrát karty. Do hospody jsme chodili nejenom pro dědu, ale také pro točené pivo, limonády a lentilky. Chlapi, kteří hráli s dědou karty, nás často jako děti „upláceli“ laskominami i pivem, aby dědu zdrželi! Hospoda tady stojí na svém místě v údolí Jizerky od roku 1824. Tehdy tu prapraděd Antonín Brádler zahájil výrobu „ pravé krkonošské jeřabinky“ zhotovené klasickou metodou ze zralých bobulí krkonošského jeřábu. V hospodě jsme si chtěli dát oběd , ale vypadá to , že hostinec je úplně uzavřen.

Mikuláškův Mlýn -foto Lukáš Svoboda- internet
Mikuláškův Mlýn -foto Lukáš Svoboda- internet

Mikuláškův Mlýn

Další zastávkou je roubený Mikuláškův mlýn čp.33, dnes významná památka lidové architektury a technická památka. Roubená patrová stavba s boční pavlačí pojizerského typu má nejstarší část ze 17. století. Dochované má zařízení i náhon. Mlýn byl krásný vždycky, ale my sem jako děti chodili k Harcubom. Žila tady paní Harcubová se synem. Mladého Harcuby jsme se trochu bály. Často seděl v hospodě a myslím, že jezdil s koňmi. Když umřela naše  babička , tak děda často k “bábě” Harcubové chodil a to jsme neměly moc rádi.

U Mánku čp. 35
U Mánku čp. 35

No, a pak už jdeme jenom 100 metrů a po levé straně přes Jizerku stojí pohádková chaloupka čp. 35 U Mánků. Už jenom vzpomínka mi vhání slzy do očí. Kouzelná babička a pohádkový dědeček. Ráj na zemi! Děda s námi dělal lotroviny, stříleli jsme ze vzduchovek, pytlačili na rybách, Pražákům jsme vždy v pátek, když najížděli na své chalupy podkuřovali zelené větve na silnici, slepicím jsme tajně sypali rýži, sbírali jsme houby, pozorovali srnky a trávili tu všechny dětské prázdniny. Děda byl velmi zručný řemeslník a tak všechny hračky, od jezdícího auta po různé houpačky nám vyráběl on. V létě jsme jezdili na kolech a v zimě na lyžích. S babičkou jsme sbírali lesní jahody a borůvky, které nám babička dávala pak se šlehaným sněhovým bílkem, ujídali šlehaný žloutek s máslem a cukrem. Někdy jsme strkali babičce a dědovi do postele kobylky a po večerech jsme s dědou „mastili“ karty o peníze (desetníky). Ale to už je všechno strašně dávno!

Změnilo se to tady hodně, kolem silnice se už nedají sbírat jahody, studánka naproti zmizela. U chaloupky, ale pořád voní dětství i horský vzduch.

 

 

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *