Vodopády Černého potoka

Jako ideální výchozí bod dnešního výletu volíme železniční stanici Bílý Potok pod Smrkem. Pro dopravu na míso jsme ovšem použili auto. Z Prahy je to bohužel nejrychlejší alternativa. Před zastávkou se dá v pohodě zaparkovat. Ještě než začneme mírně stoupat po pohodlné lesní cestě, je třeba překročit říčku Smědou. To jde nejblíže po silničním mostu, kam nás dovede modrá značka. Odtud se již držíme turistické cesty, označenou zeleně.

Asi po hodině chůze jsme na rozcestí Černý potok, odbočka k vodopádu. Zbývá posledních pět set metrů, ovšem charakter cesty se rapidně mění. Ocitli jsme se v takzvaném inverzním údolí s množstvím mohutných balvanů, kterým protéká Černý potok. Jeho pramen najdeme u rašeliniště Na Čihadle. Na své nedlouhé trati cca 6 km překonává převýšení přibližně 600 m, přičemž první kilometr je relativně po rovině, na dalších kilometrech pak padá do četných roklí s vodopády.

Podle některých pramenů se Údolí Černého potoka počítá k jedné z nejdivočejších soutěsek v České republice. Přes kamenné moře se dostáváme až k Vodopádu Černého potoka nebo přesněji Dolnímu vodopádu. Ten vznikl zaklíněním mohutného balvanu mezi skalní stěny. V tomto případě jsou skalní stěny vysoké přibližně 10 metrů a zaklíněný balvan je asi 5 metrů velký. Nad balvanem, který rozděluje vodopád do dvou ramen je ještě řada kaskád. Ty se nalézají i dále po proudu. Některé z nich dosahují výšky až dvou metrů.

Vyhlídka Hajní kostel

Byť počasí začínajícího podzimu nám opravdu přálo, pobyt v údolí byl celkem chladný. Proto cestou zpět navštívíme ještě místo z úplně opačného ranku. Asi půlhodinku od Černého potoka je skalní vyhlídka Hajní kostel. Ani sem není cesta nijak pohodlná. Umělé dřevěné schody střídají kamenné stupně, na mnoha místech mokré a kluzké. Ale finální výhled rozhodně stojí za vynaloženou námahu. Sluníčko hřeje, všude kolem ticho a klid. Hejnice a Bílý Potok si prohlédneme pěkně z vrchu, z výšky cca 700 metrů nad mořem.

Nakonec je třeba jedno důležité upozornění. Po celou dobu dnešního putování se nacházíme v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Ty se letos v létě se dostaly na seznam světového přírodní a kulturního dědictví UNESCO. Proto platí přísný zákaz pohybovat se mimo značené turistické trasy.