Výlet na Hlincovo pleso a Koprovský štít
Jenže předpověď se nelepšila. Spíše naopak. Dnes nás čekal poslední hezký den. Vzbudili jsme se tedy před sedmou, připravili výbavu a od sedmi začali snídat. Alespoň něco se vydařilo, pomyslela jsem si nad přeplněnými snídaňovými talíři svých klientů.
Velké Hlincovo pleso
Dle předpovědi počasí měl odpoledne přijít déšť, a tak jsme raději zvolili dřívější start. V osm hodin jsme tak už vycházeli z chaty. Trasa nás zavedla opět k rozcestí Nad Žabím potokom. Dnes jsme ale pokračovali dál po modré okolo Hlincova potoka. V široké Mengusovské dolině se sněhu drželo výrazně méne než na úzké kamenné stráni cestou směrem na Rysy, a tak dnes všichni s úspěchem vystoupali k Velkém Hlincovu plesu.
Následovala pauza a kulturní vložka v podobě vánočky. Český tradiční vánoční pečivo je ve Skotsku samozřejmě velkou neznámou. U Velkého Hlincova plesa jsme se rozdělili. Jedna polovina z nás se rozhodla dnešní výlet ukončit a vrátit se zpět na chatu. My zdatnější jsme pokračovali po zasněžené zigzag vzhůru do Vyšného Koprovského sedla, kde nám začlo trochu prosvitávat slunce.
Cestou na Koprovský štít
Po malé občerstvovací pauze u rozcestí jsme se vypravili po kamenné zasněžené stráni opět vzhůru. Co chvíli teď vítr rozmetával zdejší oblaka, takže jsme mohli konečně pozorovat okolí. Ostré špičáky se vynořovaly a zanořovaly do mlhy. „Krása,“ vzdychali jsme a co chvíli se zastavovali a pozorovali zdejší omezené výhledy.
Na Koprovský štít (2363 m) jsme vystoupali v době oběda. Silný vítr nám nedovolil než dvacetiminutovou obědovou pauzu. Pak jsme museli zpět dolů. Předpověď, která hlásila déšť od poledne se posunula. Místo toho nás cestou dolů čekaly výhledy na místa, která byla ještě před několika málo hodinami úplně zakrytá mlhou a mraky.
Dnešní den se vydařil. Po horké venkovní lázni byli i největší „rejpalové“ spokojeni. Jenže začalo pršet. A podle předpovědi nemělo přestat až do našeho odjezdu. Opět jsem musela změnit plán. „Přeci nezůstaneme celé dva dny trčet na hotelu,“ začala jsem večerní poradu a ukázala na zigzag ostrý výšlap směrem na Sedlo pod Ostrvou. „Krásný výhled a jednoduchá zigzag cesta,“ kdo bude chtít, může zítra vyjít jen sem, případně se můžeme vydat až k Batizovskému plesu, ke kterému vede už v podstatě rovná cesta,“ navrhla jsem a ostatní se chytli.
Přes zavátou cestu k Batizovskému plesu
Jenže druhý den nás přivítala mlha a déšť. Po snídani jsme se ale i tak statečně vypravili okolo Popradského plesa vzhůru na Sedlo pod Ostrovou. Na jednu stranu jsme opět měli štěstí, skoro nepršelo. Jenže noční déšť se ve zdejší nadmořské výšce proměnil ve sněžení, které z velké části zakrylo zdejší cestu. V Sedle pod Ostrovou na nás čekal silný vítr a sněžení. Opět jsme se rozdělili. Jedna skupina se vracela stejnou cestou dolů, my jsme pokračovali po nově zasněžené cestičce k Batizovskému plesu.
Kromě nepřestávajícího větru a sněžení se hory zakryly do nepropustné bariéry mraků. Dnešní túra stála za prd. Cestou zpátky k hotelu nám alespoň na chvíli rozkryly mraky pohled do údolí. Jak jsme se postupně dostávali dolů k hotelu, začalo se i sněžení měnit v déšť. „Ještě že jsme se nerozhodli jít na procházku do údolí. Dnešní den by nám celý jen pršelo,“ uvědomili jsme si na večerní poradě a byli rádi za trochu náročnější výšlap.
Přidat komentář