Canon del Sumidero – drsný kaňon , indiáni a největší hydroelektrárna v Mexiku.
25.3. V noci bylo báječné ticho, jen k ránu mě vzbudilo kokrhání. Ve 4 am jsem si šla sednout k bazénu. V recepci to hned ožilo a šli zkontrolovat, kdo jim tam chodí. Jana přišla za nějakou dobu také a něco jí tu pokousalo. Říkala, že to byl blbej nápad jít si sednout k vodě za rozbřesku. Mě nic nepíchlo, má pít Coronu, pivo a komáři na ní nepůjdou. Sprcha, balení a jdeme na snídani do městečka na krásné náměstí. Poté jsme se vrátily do hotelu pro batohy a uložily je v cestovce odkud vyrážíme do kaňonu. Lístek na loď se dá koupit i na břehu, ale neměly by jsme si kam dát bágly. V Chiapasu je plno úžasných věcí, byla jsem tu v loni,ale kaňon už jsem nestihla.
Výlet lodí je naplánovaný na 2 a půl hodiny.
Krása a tragédie jdou ruku v ruce. To je případ kaňonu del Sumidero, jednoho z drsných kaňonů Mexika a rozhodně nejokázalejšího. Poslední domorodí indiáni museli být vyhnáni, kvůli stavbě elektrárny. O tom ale později.
Canon del Sumidero je místem krásy, klidu a dobrodružství. Národní park je založen v roce 1980.
Když Španělé dorazili v roce 1528, Chiapanecas, původní obyvatelé raději, než by se vzdali své kultury, páchali hromadné sebevraždy tím, že se vrhali ze stěn kaňonu. Jiní se ukryli v jeskyních po celém kaňonu až do poslední chvíle, než byl Chiapaneca, vůdce zajat.
Dobyvatelé zajali posledního náčelníka a přivázali ho ke stromu v Chipa De Corzo a upálili jej zaživa. Legendární „hořící strom“ stále stojí na místním náměstí dodnes, smutná památka na tyto nezávislé lidi.
Žulové stěny kaňonu nám berou dech, nejvyšší a nejpůsobivější je v některých místech,Velké množství flóry a fauny v kaňonu je také díky rozdílnosti ve vlhkosti a slunečnímu záření na různých úrovních. Tím vzniká unikátní ekosystém, který vytváří zajímavé rozmanitosti. Rostou tu bromélie, kapradiny, mechy a begónie, stejně jako vysoké lesy borovic, již zmíněná obří ceiba a jedle douglaska.
Canon del Sumidero je také domovem mnoha živočišných druhů, kteří jsou na pokraji vyhynutí. Krokodýl americký, různé druhy pavouků, opic, jaguáři, oceloti, mravenečník a káně královská a mnoho dalších druhů ptáků jako jsou volavky, supi, papoušci, tukani a ledňáčci.
Na konci plavby je zastávka u největší Mexické hydro-elektrárny Manuel Moreno Torres, známější pod jménem Chicoasén.
Je pátou nejvyšší elektrárnou na světě a významným zdrojem energie pro velkou část Mexika. Stavba přehrady zapříčinila vysídlení velkého počtu domorodých obyvatel a byla jistou smrtí okolních domorodých kultur.
Po úžasném zážitku, jdeme na rychlý oběd na kuře a pak pro bágly do cestovky. Potřebujeme se dostat do města San Christobal de las Casas. Není tu žádné spojení a tak jsme jely taxíkem na dálnici. Taxikář nás vyklopil na místě, kde nebylo žádné značení. Bylo vedro k zalknutí a nikdo nám nezastavil, to už jsme trochu znervóznily, ale asi po dvaceti minutách zastavil minibus a už jsme jely. Není to daleko, asi 40 minut. Našly jsme si hotel Posada Media Luna s pěkným nádvoříčkem za 400 pesos. Tady si můžeme koupit pivo a dát si kafčo.
Přidat komentář