Na začátek cestopisu
Zlatý okruh- Þingvellir UNESCO 55
5.10.2011 středa Vzbudila jsem se o půlnoci s pocitem naprosté čilosti. Že by se konečně dostavily první příznaky časového posunu?! Co teď, když všichni kolem spí unaveni po celodenním shonu. Odpověď přišla záhy. Šla jsem se vysprchovat. Pokud jsem doposud nebyla úplně čilá, tak po sprše už jsem. Jedna hodina v noci, hlavou se mi honí myšlenky – usni, usni… Dvě hodiny v noci… tak už konečně usni! Takto to pokračovalo až asi do čtyř, kdy jsem konečně trochu zaklimbala. V osm ráno nám pak zvonil budík, který jsem ledabyle zamáčkla a unavená spala dál.
Ostatně ani Andy nejevila známky žádného pohybu. A pak nám někdo začal bušit do oken. Se šokovaným obličejem jsem vylítla z postele. Bylo půl deváté a zaměstnanec společnosti půjčující auta nám nervózně sdělil, že čeká s přistaveným autem venku. Rychle jsme naházely všechny možné věci do tašek a vyběhly do pošmouraného rána. I s autem nás pak zavezl ke své pobočce, kde jsme vyplnily náležité papíry a za chvíli už své zadečky vezly v půjčeném autě. Cílem našeho výletu byl takzvaný Zlatý kruh, na kterém jsou situována největší lákadla Islandu. První zastávkou byl národní park Þingvellir. Cestou sem jsme jely zasněženou krajinou plnou koní a překrásných výhledů. Prostě nádhera, která nás uchvátila tak trochu jiným způsobem než slunná Havaj. Národní park Þingvellir je jednou z památek UNESCO, nacházející se 23 kilometrů na východ od Reykjavíku, na břehu největšího přírodního islandského jezera Þingvallavatn. Od roku 930 n.l. se tu jednou ročně scházel první demokratický parlament na světě. Na shromáždění prvních obyvatel Islandu se tam rozhodovalo o nových zákonech i o uzavíraných manželstvích nebo státním náboženství. Kromě jiného tudy prochází i hranice mezi Severoamerickou a Euroasijskou tektonickou deskou, které se od sebe oddalují rychlostí 1-18 mm za rok.
Další zastávkou byly slavné gejzíry. Ten nejslavnější Geysir (podle kterého se gejzíry jmenují) už kvůli turistům, kteří do něj házeli ve své netrpělivosti kameny, není aktivní. Vedle něj se ovšem nachází dalších několik do dnešní doby stále činných gejzírů. Ten největší Strokkur dosahuje až do výšky 30 metrů. Po gejzírech nás čekala poslední zastávka- Gullfoss. Slavný ohlušující vodopád, který po dvou kaskádách padá do hloubky 32 metrů. Po této zastávce jsme si vychutnávaly jízdu islandskou krajinou zpět do Reykjavíku. Cestou jsme ovšem ještě zastavily na několika místech, která se nám zdála být zajímavá. Jedním z nich byla například i nová geotermální elektrárna.
V Reykjavíku jsme si nejdříve dojely vyzvednout opravený batoh a pak jsme přejely do bytu Anny, kde jsme se najedly a vzaly potřebné věci pro návštěvu Modré Laguny. Zlatým okruhem totiž naše dnešní dobrodružství ani zdaleka nekončilo.
Modrá laguna je vyhlášené místo islandských lázní. Venkovní bazén, který je situován uprostřed lávových polí má neskutečnou až opalizující modroučkou barvu a díky místním pramenům má i příjemnou teplotu. To si přeci nemůžeme nechat ujít. Do Blue Lagoon jsme tak dojely chvíli před sedmou odpolední. Zaplatily vstup. Z koše si „půjčily“ již použité ručníky (přece nebudeme platit 5 euro za ručník J…) a pak už se šly koupat. Začala jsem se smát… „Tohle snad ani není možné. Mám na účtu už přes týden 27 Kč a koupu se v nejluxusnějších islandských termálních lázních. A zítra už budeme v sychravé Praze. To je sen, nebo co se to kolem mě děje?!“ Myslím, že lepší zakončení celého výletu jsme si nemohly ani přát. Po dvouhodinové návštěvě jsme nasedly do auta a odjely zpět do bytu Anny. Ta už na nás čekala společně s dalšími couchsurfery z Kanady. Zakončením celého dne se totiž měla stát velká Erasmus párty v jednom z místních barů. Vrátily jsme tedy náš zapůjčený automobil a šly se bavit.
.
Přidat komentář