Je 6, 30 Petru bolí pro změnu uši, leží a nikam nejde. Vzala jsem si taxíka za 20 pesos do Muzea La Venta, podívat se na Olmécké hlavy. Vstup je za 40 pesos, protože součástí muzea je i ZOO. Muzeum je docela veliké a je pod širým nebem.Stavitelé La Venty, jejíž pamětihodnosti jsem viděla v muzeu, byli pravděpodobně příslušníky nejstarší rasy s vyspělou kulturou. Nálezy patřící k jejich kultuře jsou datovány od konce druhého tisíciletí před naším letopočtem.
Zlatý věk, kdy budují svá města, je datován kolem roku 800 – 350 př.n.l.. La Venta byla opuštěna kolem roku 400 př.n.l. přičemž bylo mnoho objektů poničeno. Obyvatelstvo pak sídlilo v Tres Zapotes, vyvinulo však nový styl umění, ovlivněný severními a jižními sousedy. Později byly objeveny ještě další lokality. Zdá se, že tito lidé byli posedlí kultem jaguára, jehož sochy a reliéfy jsou vidět velmi často. V Purteo Nuevo vylo dokonce nalezeno zobrazení soulože ženy a jaguára a tento motiv se objevuje docela často, takže je možné, že se považovali za potomky vzniklé z takového spojení. Archeologové jim dali jméno Jaguáří lidé. Novináři je pojmenovali Olmékové podle kmene, který v době před příchodem Španělů obýval tato území. Jejich příbuznost zatím nelze potvrdit ani vyvrátit, ale tento název se ujal a tak dnes si musíme dávat pozor, jestli mluvíme o Olmécích archeologických (1200-200 př.n.l.) nebo o Olmécích etnických (11. – 16. století). Už tito Jaguáří lidé pozorLovali hvězdy, vytvořili kalendář, „mayský“ systém číslovek a písmo, které je základem mayského písma. V jednom z hrobů byla nalezena soška srdce, takže snad i posedlost tímto orgánem sdíleli společně s Mayi a Aztéky. Na rozdíl od kultur pozdějších dob, během nichž stála v popředí architektura, je u Olméků všechno založeno na sochařství. O vysokém stupni organizovanosti svědčí i to, že kámen pro výrobu soch, stél a reliéfů byl dopravován z lokality vzdálené 100 kilometrů, což při hmotnosti některých objektů kolem 40 tun byl úkol téměř nadlidský. Byly nalezeny m.j. tzv. „Olmécké hlavy“ – obrovité hlavy bez těla se zvláštními rysy, největší z nich má výšku 2,8 m. Je možné, že to jsou tváře lidí, u kterých byla zvýrazněna podobnost s jaguárem (široké, kulaté obličeje, koutky úst směřující dolů). Objevují se jaguáří drápy – na přilbě nebo na uších, nejednou též jaguáří zuby.. Někdo v jejich tvářích nachází negroidní rysy. Často jsou zobrazovány dětské obličeje s vyceněnými jaguářími zuby, někdy mají i jaguáří tlapy. Většina nálezů z La Venty je nyní vystavena ve stejnojmenném muzeu ve Vilahermose. Kromě monumentálních soch stavěli i první pyramidy, tehdy ještě z hlíny a kruhového tvaru. V hrobech bylo nalezeno mnoho šperků a sošek vyrobených zejména z nefritu. V lokalitě Cerra de las Mesas byl dokonce objeven „poklad“ – celkem 782 užitkových i ozdobných předmětů z nefritu různých barev – od bílé až po lazurově modrou. Nefrit byl na území celé Mezoameriky pokládán za nejcennější surovinu až do španělské conquisty.Navštívili jsme muzeum v přírodě La Venta, které shromáždilo památky ze stejnojmenného archeologického naleziště. …Centra: La Venta, Tres Zapotes, Cerra de las Mesas, San Lorenzo…
Z města jsem moc neviděla, jela jsem koupit lístky na ADO nádraží a pak taxíkem zpět do hotelu. Za lístky do Veracruz jsem dala 384 pesos, tak to bude pěkná dálka. Řekla jsem taxikáři, kam mě má dovézt a on to udělal, zavezl mě k hotelu stejného jména, ale někde jinde. To jsem docela zazmatkovala. Nevěděla jsem, kde jsem nechala Petru s báglem. Nakonec jsem jí našla, ale bylo to dost strašidelný.
Villahermosa je hlavní město státu Tabasco v Mexiku. Jedná se o důležité obchodní centrum mexického ropného průmyslu. Město Villahermosa bylo založeno roku 1596 na břehu řeky Grijalva španělskými kolonizátory. Nejzajímavějšími místy ve městě jsou hlavní náměstí Plaza de Armas Villahermosa, katedrála Catedral del Senor de Tabasco, muzeum a park La Venta, Historické muzeum Tabasco a ZOO Yumká. Město Villahermosa obývá přibližně 660 000 obyvatel.
Dojely jsme na nádraží, uložily si kufry do úschovny a šly na oběd. Petra snědla polévku, hurá. Zavazadla nám dali do autobusu, dost dobrý a teď pojedeme 8 hodin. Sedíme úplně vzadu v busu a přes okénko není nic vidět. Je mi to docela líto. Na hranicích Tabasca a Veracruz nás zastavili vojáci se samopaly a všichni museli ven a kontrolovali se zavazadla. Nám ne. Ty by čučeli na naše špinavé prádlo. Začala mě trochu bolet hlava. Máme za sebou půlku cesty. Bus je plný, nemám si kam přesednout. Jsme na místě, je tu strašně moc lidí a zmatek. První hotel u nádraží je odporný, hlučný a drahý. O kousek, par bloků dál, jsme našly jeden moc šikovný a majitel mluvil trochu anglicky. Daly jsme mu 200 pesos. Petra hned padla a já si dala pivo s majitelem a asi hodinu jsme si povídali. Chtěl večer někam jít, ale já šla spát. V hotelu Principe jsme se krásně a hlavně v klidu vyspaly.
Přidat komentář